Arcivévoda Ferdinand II. Habsburský

Renesanční vladař a mecenáš mezi Prahou a Innsbruckem

Jubileum 470 let od doby, kdy syn českého a uherského krále Ferdinanda I. arcivévoda Ferdinand II. přijel do Čech v roli zástupce zájmů otce a habsburské dynastie, a zároveň 450 let od počátku jeho vlády nad Tyrolskem. Dva pádné důvody k výstavě, kterou po uvedení na zámku Ambras u Innsbrucku představuje nyní Národní galerie v Praze.

Druhorozený syn císaře Ferdinanda I. Ferdinand II. (1529–1595) prožil dětství a mládí ve společnosti staršího bratra a následníka trůnu Maxmiliána I. Roku 1547 přijel do Čech, aby se zde ujal povinností za nepřítomného panovníka a zastával tak důležitou úlohu ve zdejším politickém a společenském životě. Mezi jeho významné úkoly patřila obnova Pražského hradu jakožto královského sídla, kterou realizoval pod otcovým dohledem. Byl zároveň vášnivým sběratelem. Vybudoval jednu z tehdejších největších knihoven ve střední Evropě – rozsáhlou kunstkomoru podle vzoru italských velmožů. A k tomu krásnou sbírku zbrojí slavných mužů.

Do dějin architektury se Ferdinand II. zapsal stavbou proslulého loveckého zámečku Hvězda, který je s jeho působením v Českém království spjat nejpevněji. Coby místodržící Českých zemí chtěl reprezentativní stánek. Nechal ho postavit podle vlastního návrhu. Nedávná výstava přímo v letohrádku Hvězda ukázala nejen arcivévodu v roli osvíceného stavitele, ale současně i historii vzniku této architektonické perly střední Evropy, její krásnou štukovou výzdobu i inspiraci uměleckými vzory, a to v doplnění fotografií celků i detailů, s komentářem a mytologickými výjevy. Za dvacet let svého působení v Čechách získal arcivévoda i díky tomuto skvostu pevné vazby na představitele české šlechty.

Pokračovaly i po jeho odchodu do Innsbrucku roku 1567, z něhož vytvořil centrum moci a kultury habsburského soustátí Tyrolska, nad nímž mu odkázal vládu císař Ferdinand I. Domovem se mu stal právě zámek Ambras poblíž Innsbrucku. A sem také umístil své rozsáhlé sbírky, z nichž se zde řada vzácných předmětů nachází dodnes, neboť Ambrasské muzeum náleží k prvním v Záalpí a také je jediným, které se dochovalo na původním místě. Ferdinandův příklad byl inspirativní pro mnohé aristokraty i pro jeho synovce, budoucího císaře Rudolfa II., s nímž sdílel stejné zájmy. A Innsbruck byl díky tomu častou zastávkou představitelů tuzemské šlechty při jejích cestách do Rakous, Itálie či cíleně do Tyrolska.

Výstavy v zámku Ambras i v Praze vznikly ve spolupráci Kunsthistorisches Museum Wien s Národní galerií v Praze a Ústavem dějin umění Akademie věd České republiky. Mají společný koncepční základ, ale rakouská expozice zdůraznila Ferdinandovu vládu v Tyrolsku, zatímco pražská klade důraz na působení Ferdinanada II. v českých zemích. Ve Valdštejnské jízdárně spatříme přes tři sta exponátů: od obrazů přes vzácné předměty uměleckého řemesla, renesanční zbroje, cenné listiny včetně vlastnoručního dopisu arcivévody až po přírodniny a kuriozity z jeho sbírek. I předměty osobní potřeby arcivévody a jeho rodiny. Více než polovina je zapůjčena ze zahraničních sbírek, většinou jde o zcela unikátní příležitost spatřit je v České republice. Podobně mimořádné jsou i některé zápůjčky z českých institucí.

Hlavním cílem výstavy, kterou připravil česko-rakouský tým historiků a historiků umění, je představit arcivévodu Ferdinanda II. jako historickou osobnost, silně spjatou s osudem českých zemí a s uměním období renesance. Současně jako člověka s osobními vazbami a zájmy, například coby milovníka lovů a dvorských slavností, do kterých se často zapojoval jako herec a zpěvák, čemuž je věnován samostatný oddíl výstavy. Pro dětské návštěvníky je připraven tematický okruh, zaměřený na zájmy nejmladší věkové skupiny. Kolektivní prací je také bohatě ilustrovaný výstavní katalog, na němž se podílejí odborníci z obou zemí. U příležitosti výstavy v Praze v únoru 2018 proběhne mezinárodní konference o kulturním mecenátu arcivévody Ferdinanda.

Výstava ve Valdštejnské jízdárně v Praze je otevřena do 1. dubna 2018

Olga Szymanská