Konference Česká diaspora

Včera se konala v Senátu mezinárodní konference s názvem „Networking (novodobé) české diaspory“. Hned v úvodu řeknu, že byla nad mé očekávání dost nejen zajímavá, ale i potřebná. Vystoupilo devět přednášejících, dostalo se i na dotazy (ale málo).

Moderátorem byl Tomáš Samek, linqvistický a kulturní antropolog FF UPC a prvním řečníkem  Tomáš Grulich, předseda Stálé komise Senátu PČR pro krajany v zahraničí. Shrnul dosavadní úspěchy i neúspěchy komise, která to, stejně jako krajané, nemá v naší společnosti snadné. A Tomáš Grulich je jeden z mála politiků, kteří se o krajany dlouhodobě zasazují.

Lucie Slavíková-Boucher, předsedkyně spolku Česká škola bez hranic je úžasná žena. Žije v Paříži a je zakladatelkou první České školy bez hranic. Po jejím vzoru a za jejích vyžádaných rad vznikaly další podobné školy postupně v celém světě. Když si otevřete naší web stránku, tak vpravo dole si na odkaz můžete kliknout a dozvědět hodně zajímavého.

Paní Lucie mluvila inteligentně a ke konkrétním problémům na téma organizace konference a představy versus realita. Je obdivuhodné, co tato žena stihne (je její samozřejmá zásluha, že tyto české školy byly přijaty naším Ministerstvem školství do systému v ČR.) A jako na organizátorku konference na ni během prostoru pro dotazy pršely tyto možné i nemožné. Odpovědí se však zhostila s grácií.

Další přednášející byli Clarisse Levasseur a Luc Lévy s vysvětlením, jak pečují o svou diasporu a vzdělávací síť Francouzi. Mnoho z řečeného bychom si mohli a měli vzít za příklad.

Stanislav Brouček z Etnologického ústavu AV ČR mluvil o možnostech a perspektivách studentského výzkumu v oblasti práce s diasporou.

Monika Mareková, tajemnice Oxford and Cambridge přednesla hezkou živou řeč na téma Spájánie univerzít s ich absolventmi s jako příklad uvedla jak to dělají v Oxbridgi. Zkrátka univerzity si své studenty přiměřeným způsobem hýčkají ještě dříve než k nim nastoupí a i po vystudování na ně nezapomínají. A studenti se jim pak vracejí – na rozdíl od našich, které zpátky domů z ciziny nic moc neláká.

Velice zajímavý byl překvapivý vznik organizace Czexperts.  Její  mladý zakladatel Jan Rieger, který žije v Berlíně, se snaží se svými kolegy o budování globální komunity českých odborníků. Má v sobě správné nadšení pro dobrou a užitečnou věc, tak mu držím palce.

Monika Koblerová, pověřená řízením Českých center velice pěkně vysvětlila, co Česká centra v současné době dělají nejen na poli kultury, ale i pro novodobou českou diasporu.  Jsou otevřená novým návrhům, nápadům a spolupráci. Však v době, kdy v zahraničí žijí nejen tzv. krajané, ale i množství studentů a pracovníků různých profesí je to jistě vítáno.

Na konec pohovořil zvláštní zmocněnec pro krajany žijící v zahraničí  (MZV ČR) Jaroslav Kantůrek o tom, že vznikla Meziresortní komise pro tyto Čechy a co je jejím cílem.  (To už jsem bohužel musela odejít, ale vím, že komise teprve začíná pracovat.) Ale stejně nechápu označení „zvláštní“. Znám pana Kantůrka již léta ze Švédska, kde byl velvyslancem. Je to podle mně slušný člověk, který ve vznikající komisi učiní vše dobré, co mu bude byrokracií dovoleno.

A teď pár mých poznámek:

Hned na začátku konference a i poté několikrát zaznělo, že je s podivem, že po 28 letech jsou stále Češi v zahraničí diskriminováni tím, že jim prakticky není umožněno volit . A to na rozdíl od mnoha jiných států, kde se běžně volí korespondenčně či elektronicky.

Už v roce 1996 při svém putování mezi krajany v Austrálii jsem založila petici pro právo krajanů volit. Otiskla jsem ji v Českém dialogu a další a další podpisy přicházely ze světa. Oslovila jsem Parlament a byla jsem pozvána na jednání jako petiantka.  Byli tam ke mně milí a moje podání bylo doporučeno k dalšímu jednání tam a tam. Ale to je právě ten problém, že se věci předávají TAM a TAM a nakonec nějak vyšumí. Jak jsem mohla slyšet z úst odpovědného (?) pracovníka Ministerstva vnitra na tohle téma např. několikrát v Senátní komisi, o věci se „jedná“, věc se „řeší“. Výsledek po 22 letech od mé petice – v podstatě nula, protože i když vlk se nažral a koza zůstala celá …Byl odhlasován zákon, který umožňuje krajanům volit, je to jen pro malou hrstku. A sice těch, kteří bydlí blízko naší ambasády. Protože nejdřív si musí přijet vyzvednout přihlášku, a pak přijet znovu odvolit. A většina krajanů v Kanadě, v Austrálii, v USA apod. mají k ambasádě tisíce kilometrů.

A mimochodem nemohla jsem ani já několikrát volit, když jsem pobývala v zahraničí. Takže ono nejde jen o „krajany“, kteří tady „neplatí daně“, tak proč by volili, jak mi řekla nedávno jedna paní, ale i o nás, kteří putujeme, pobýváme, studujeme, pracujeme v zahraničí třeba přechodně.

Shrnu to tak: je to velká ostuda našich politiků!

Další problém byl vyřčen tak, že se naše univerzity nezajímají o to, zda-li se jejich absolventi po praxi v zahraničí vrací domů.  Dodala bych, že se o to ve státní sféře nezajímá vůbec nikdo.

O tématech z jednotlivých přednášek napíši postupně zvlášť a také o nápadu, když se nyní připravila mezinárodní konference na téma „novodobé“ České diaspory, měla by se uspořádat i konference o „staré“ české diaspoře. Tato nejvíce česky vlastenecká diaspora není vůbec zanedbatelná. Denně dostávám zprávy o tom, co se připravuje v australské Canbeře, v kanadském Montrealu, co píší ty které krajanské listy, co se děje v New Yorku, a několik zpráv za den mám z Texasu, kde je asi deset českých center, založených Texasany. Mám v úmyslu v dohledné době o těchto „cizích“ Českých centrech a organizacích napsat víc. Zrovna tak o Sokolech od San Franciska po Sydney. Příští rok sem mnoho z nich přijede na Všesokolský sjezd.  Už se těším na setkání s přáteli.

Eva Střížovská