Slovo na listopad

Tady v Česku se opravdu nenudíme. Volby a teď ocenění zasloužilců prezidentem Zemanem. Obé byl kabaret k popukání i k pousmání (kyselému). Ale protože jsem optimisticky naladěný člověk, spíš se raději usmívám, i když sem tam mi to taky nejde tak hezky upřímně…

Napadá mne a leze ze mne: zažila jsem devět prezidentů (moc milá dáma Eliška Hašková-Coolidge byla asistentkou pěti amerických prezidentů a dostala teď od prezidenta Řád bílého lva). Je to úžasná paní, ale k prezidentu Zemanovi, aby ho naučila etiketě, jí nepustili. Nedivím se a myslím, že může být ráda… Já se se svými devíti prezidenty Kromě Václava Havla, chlubit nebudu.

O oceněních, která 28. října rozdal svým věrným pohůnkům i lidem, kteří to skutečně zasloužili, jako byli váleční veteráni, píší všechny dnešní noviny. Na FB se lidé dohadují, hádají a diskutují proč a nač. Já to nebudu jednotlivě hodnotit, prostě si největší současný český egouš sichroval své voliče na další prezidentské období.

Mně spíš slovo listopad připomíná 17. listopad roku 1989. To bylo radosti, to byla euforie, to byla NADĚJE!!! Píšu svoji další knížku s prozatímním názvem Z deníčku vydavatelky. Bude to už 28 let! A protože nemám všechny staré ročníky na internetu, musím sem tam opisovat kousky ze starých ročníků. To jsou ale perly! Josef Škvorecký, Jan Beneš, Zdeněk Mahler, Jiřina Šiklová, Jiří Ješ, Martin Jan Stránský a další jména lidí, kteří jsou spojeni se začátky našeho časopisu. A hlavně to nadšení do činností nové doby,  očekávání, naděje!

Dnes jsem poslouchala pořad v rádiu, kde mluvil prezident Zeman z Lán. Ach, jaký to rozdíl od doby začátků mého časopisu, když redaktorka Stáňa Dufková měla s prezidentem Václavem Havlem tzv. Rozhovory z Lán. Slušnost a pokora, laskavost byly tehdy na programu. To dnešní nebudu radši nijak nazývat. Jen doufat, že přijdou lepší časy…

Eva Střížovská

(Na obrázku titul z úspěšné knížky paní Elišky.)