Sbohem Bořku!

Působil léta jako velmi úspěšný právník, angažoval se v komunitě, byl spoluvydavatelem a šéfredaktorem Věstníku. Do Austrálie odešel v roce 1948 a zajímavé i cenné je jeho vzpomínání na první léta v Austrálii.

Bořka Šindlera jsem poznala ještě před mojí návštěvou Austrálie. Jezdil po roce 1989 do staré vlasti každé léto a bylo moc fajn se s ním sejít, posedět v pražské kavárně či hospůdce s ním, event. i s dalšími přáteli. Byl jeden z prvních přispěvatelů do mého časopisu. V roce 1996 jsme se setkali v Sydney už jako staří známí.

Bořek byl hlavním „tahounem“ oblíbeného sokolského Věstníku v Sydney. Měl tam recenzní články o tisku, který mu přistával z celého světa ve schránce, měl tam vzpomínky na svůj příchod a život v Austrálii a hlavně – což bylo asi nejčtenější a nejdrahocennější – články o českém jazyce. V tom byl jedinečný a  nedostižitelný!

„…uvažovali jste někdy, že český jazyk má celou řadu předložek sestávajících z jedné jediné hlásky? Nuže, zauvažujme si teď zde o té maličkosti: k o. s u. v. z. Prosím, zde kupříkladu máme pět českých předložek o pouhém jedno jediném písmenku! K plotu, s plotem, u plotu, v plotě, z plotu. Zíráme zde na celou řadu plnokrevných českých předložek o jediném písmenu…“

A tak by se dalo pokračovat, opisovat z ročníků časopisu Sokol Sydney VĚSTNÍK AUSTRALIA, jehož výtisky chovám v knihovně jako poklad.

Bořkovo psaní bylo skutečné originální a nenapodobitelné. Čtivé a vtipné, tak jak byl i v osobním setkání. Před asi týdnem mi psala jeho dcera Michelle, že se vrátil z nemocnice a hned jak si sedne k počítači, odepíše na můj poslední e-mail. Bohužel… odešel ve věku 91 let.

Eva Střížovská