Rozhovor s historikem Bořivojem Čelovským - Komunistický zázrak zvaný číhošťský

6-7 2001 Rozhovory česky

V březnu se konala v Knihkupectví FIŠER v Praze autogramiáda nové knihy historika PhDr. Bořivoje Čelovského "Strana světí prostředky. Martyrium faráře Josefa Toufara". Kniha popisuje tzv. "číhošťský zázrak", který se stal v prosinci roku 1949. Jednalo se o pohyby křížku při nedělní bohoslužbě, označené vládními komunistickými špičkami za podvod. Obvinění padlo na katolického faráře Josefa Toufara (1902 -- 1950) z Číhoště. Následovaly výslechy a týrání ve valdické věznici. Údajné Toufarovo "doznání" bylo nelidským způsobem vynuceno Státní tajnou bezpečností (StB). Ve zbídačeném duševním a fyzickém stavu byl Toufar převezen do pražské nemocnice se zánětem pobřišnice, jenž způsobil prasklý dvanácterníkový vřed. Několik hodin po operaci zemřel. Jeho tělo bylo pohřbeno ve společném hrobě vězeňského hřbitova v Ďáblicích. Předčasná mučednická smrt faráře Toufara zmařila velkolepý plán Komunistické strany Československa (KSČ) určený k diskreditaci církve.

Životopis Historik Bořivoj (Boris) Čelovský se narodil v roce 1923 v Heřmanicích u Ostravy. Za války byl dvakrát nasazen na nucených pracích. Po odchodu do exilu v roce 1948 zakotvil v Kanadě. Dnes žije v České republice, v Ostravě. Studoval práva v Praze a moderní historii v Montrealu a Heidelbergu, kde v roce 1954 promoval prací o Mnichovské dohodě. Psal česky do exilového tisku, publikoval v němčině, francouzštině i angličtině. Bořivoj Čelovský je autorem knih "Zlaté děcka. Kronika klasy ´42 na přívozském gymnáziu" (1992), "Ta ženská von Hohenlohe" (1993), "So oder so -- řešení české otázky podle německých dokumentů 1933 až 1945" (1997), "Šel jsem svou cestou" (1996), "Mnichovský syndrom" (1997), "Ota Hora 1909-1997" (1998), "Emigranti -- dopisy politických uprchlíků z prvních let po únoru 1948" (1998), "Mnichovská dohoda 1938" (1999), "Politici bez moci -- První léta exilové Rady svobodného Československa" (2000) a "Strana světí prostředky. Martyrium faráře Josefa Toufara" (2001).

Proč jste si vybral právě toto téma? Tak bolestivé a smutné období novodobých českých dějin.
Když mi moje matka po příjezdu do Kanady vykládala o tom, jak ji moji dva bratranci v Ostravě, jako členové StB, obtěžovali a dívali se pod její postel, zda tam nejsem ukrytý jako americký špion, toužil jsem si s těmi strážci dělnické diktatury promluvit. Bohužel, oba zemřeli dříve než jsem je mohl po listopadu 1989 navštívit. Matka mi také přinesla vzkaz od ostravského spisovatele Zdeňka Bára, který v roce 1951 sdílel celu v ostravské krajské věznici s mým přítelem, policejním strážmistrem Ladislavem Céem. Cée krátce před svou popravou žádal Bára, aby mně do Kanady vyřídil jeho vzkaz: "Bořík to těm kurvám oplatí." Obě okolnosti mě přiměly k tomu, abych se chopil pera. Náhoda mi pomohla. Našel jsem skrýš několika krabic kopií dokumentů StB o zásahu Alexeje Čepičky a StB proti katolické církvi a zvláště případu číhošťského faráře Josefa Toufara.
Krátce po vaší knize vyšla také studie Jana Kalouse (nar. 1972) z Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu pod titulem "Instruktážní skupina StB v lednu a únoru 1950." V čem se obě publikace liší?
Kritici se shodují v tom, že obě práce, Kalousova a moje, se doplňují. Čerpají částečně z různých pramenů, ale docházejí v hlavních věcech ke stejným závěrům. Kalous se soustřeďuje na činnost instruktážní skupiny StB, která vyslýchala faráře Toufara, zatímco moje práce zasazuje Toufarovo martyrium do kontextu církevní politiky Gottwaldovy vlády a také podává hlubší pohled do psychologie estébáků.
Dodnes se neprokázalo, kdo pohnul křížkem v ;kostele, zda-li to byla provokace Státní tajné bezpečnosti nebo zda chtěl farář Toufar zviditelnit zastrčenou vesnici na Českomoravské vysočině a přitáhnout věřící... (I když jeho neteř tvrdí, že byl technicky velmi nezdatný.) Nebo šlo jen o "hromadnou autosugesci"? Jaký je váš názor?
Bohužel, číhošťský zázrak se zatím nikomu nepodařilo vysvětlit. Já sám s Karlem Kaplanem věřím, že šlo o provokaci StB. K tomu uvádím mnoho detailů (zejména podivnou roli kostelníka Pártla), které podporují mou domněnku, ale jasného důkazu také nemám.
Vaše kniha přináší řadu cenných "syrových" dokumentů, které jste získal z Archivu Ministerstva vnitra, Státního ústředního archivu a Archivu ÚV KSČ. Je ještě možné, že jste se k některým dokumentům nedostal?
Je velmi nepravděpodobné, že ještě existují o celé aféře dokumenty, které unikly pozornosti historiků. Tedy nečekám v této záležitosti nové objevy. Dokumenty, které v knize reprodukuji, jsou mnohem cennější než má fabulace, neboť estébáci sami na sebe prozrazují svoji psychopatickou povahu. Téměř všichni byli dělnického původu a vykonávali slepě rozkazy svých nadřízených. Strana jim byla nejvyšším zákonem.
Myslíte, že dnešní spravedlnost učiní nad brutálním vyšetřovatelem Ladislavem Máchou patřičný verdikt?
Nesouhlasím s názorem, že Mácha byl hlavním viníkem. Byl obětním beránkem pro své šéfy v StB, i pro politiky. Hlavními viníky byli Gottwald, Čepička a Nosek, celá vláda a ÚV KSČ. Je neuvěřitelné, že se náš Parlament v roce 1993 usnesl, že KSČ byla zločinecká organizace a že během následujících let česká justice našla jen pěšáka Máchu...
Na čem v současné době pracujete?
Právě jsem dokončil menší práci o třech spolužácích, kteří nepřežili válku. Jeden zemřel jako sovětský parašutista v blízkosti Hitlerovy wolfschanze, druhý jako Žid v Osvětimi a třetí jako partyzán v Chřibech. Je to má osobní zpověď o mé zbabělosti... Knížečka "Nejlepší z nás" vyjde v červnu.
Mé hlavní úsilí je věnováno práci na biografii českého exilového novináře Lubora Zinka, kterého považuji za jediného Čecha, který přispěl znatelně k porážce komunismu, ač jeho jméno je u nás doma takřka neznámé. Kniha vyjde k výročí Mezinárodního dne studentstva -- 17. listopadu, o jehož založení se Zink zasloužil.

Připravili:
Mgr. Jaroslav Veteška
PhDr. Olga Bezděková