Nechci si na Hradě odpočinout ani posloužit oligarchům

9 2017 Aktuality česky

Mezi uchazeče o post prezidenta České republiky se řadí i mladý lékař Marek Hilšer. Z politiky jej neznáme, není zprofanovaný, ovšem starší generaci může dráždit svou nezatížeností poválečnými historickými událostmi.

Tohoto poměrně "neviditelného" kandidáta zpovídali pro Novou Přítomnost M. J. Stránský a D. Bartoň.


MJS: Podle všech odhadů, statistik a názorů, které máme k dispozici, nemáte šanci stát se prezidentem. Proč to děláte?

MH: Asi bych měl nejdřív odpovědět na to, proč jsem se do toho vůbec pustil. Já jsem žil poměrně spokojený život, v laboratoři, se studenty, a to aby se člověk nechal vytrhnout z takového života a šel do takové šílené věci jako je prezidentská volba, tak se v něm musí něco odehrávat. A já mám opravdu vážné obavy o dění a vývoj v této zemi. Sleduji takovou tendenci určité privatizace politické moci, určité oligarchizace až k nějakému autoritářství. Já to vnímám ne v rámci politiky, ale i v rámci toho, co tak mezi lidmi běhá, co si lidé říkají a samozřejmě, když nad tím člověk přemýšlí, tak vidí, to, že jsou zklamaní z politiky, která tu probíhala jednak v 90. letech, a potom po opoziční smlouvě a to, co pokračovalo ve vládách pana Topolánka. Prostě nejrůznější ty korupční skandály. Lidé jako by přestali důvěřovat demokracii jako takové a jsou takové nálady, aby se tady udělal pořádek a aby to vzal někdo pevně do ruky. A z tohohle já mám obavy a chtěl bych, aby se prezidentem stal někdo, kdo bude tenhle princip autokratizace vyvažovat. Kdo bude zdůrazňovat hodnoty občanské společnosti, aktivity občanů toho, aby se zapojovali do dění v životě, do dění v politice a aby neztráceli víru a naději, že se může zapojit i někdo, kdo nemá za sebou nějaké velké miliony, miliardy. Takže já tou kandidaturou sleduji dát příklad toho, že se člověk může postavit a může se zapojit. A když se mi podaří nějaký i částečný úspěch, tak si myslím, že to může být velkou inspirací i pro další lidi. Pro mě je inspirací politik na Praze 7, Jan Čižinský, který jako středoškolský učitel latiny a dějepisu se zvedl a objel čtvrť na skládačce, protože se mu nelíbilo, že ty různé koalice, které tady fungovaly x let, chtěli postavit předraženou radnici a jemu bylo jasné, že se jedná o vytunelování veřejného rozpočtu. Prahu 7 získal, no spíše vydupal ze země referendum, ale lidé k němu přišli a podařilo se jim to odmítnout. Dnes sedí na radnici a myslím, že i lidé na Praze 7 mu poměrně fandí, což je takový nezvyklé. Oni tam mají otevřenou radnici, dělají otevřenou politiku a to je podle mě cesta, kterou můžeme jít. Ne autokracie, ne oddávat se jednomu člověku, který to za nás všechno vyřeší, ale naopak kultivovat demokracii. Vnímám současnou dobu jako určitý předěl, kdy máme možnost buď na základě toho vývoje, který jsme prošli, dál kultivovat demokracii jako takovou a nastolovat určitá pravidla k tomu, že se v politice budu chovat slušně a pojímat politiku jako službu, nebo naopak se dáme do slepé uličky autokracie. Pověsíme se na někoho, kdo bude ovládat ekonomickou i politickou sféru a zabetonuje se tam na nějakých dalších 5 let a my teprve pak zjistíme, že to není ono.

MJS: Mně pořád není jasné, jestli to děláte poněvadž se chcete stát vlivnou obětí, nebo si myslíte, že máte přeci jen nějakou malou šanci se tím prezidentem stát, nebo to tady a teď vůbec neřešíte. Co jste řekl, je sice fajn, ale nesouvisí to vůbec s tím nejdůležitějším: vyhrát volby. A volby se vyhrajou úplně jiným stylem - protože je to o týmu, penězích, kampani, 50 tisíci podpisů a je to o preferencích atd. Takže jedna věc je politický proces, kterým musíme projít, abychom se někam dostali a druhá věc je mlátit botou na stůl a být jeden z pražské kavárny.


MH: Vám to přesně může připadat jako takové donkichotství nebo že je to plácnutí do vody, ale já jsem si všechno, co říkáte teď vy, říkal na začátku a mně to bylo jasné. Pokud bych si měl představit všechny překážky hned na počátku, tak bych se do toho vůbec nepustil. Takhle jsem seděl s přáteli a uvažovali jsme o tom, co bude za 2 roky až bude prezidentská volba a říkali jsme si, co nám může nabídnout tato politická scéna. Může nám nabídnout Miloše Zemana nebo nějakého řekněme pohůnka pana Babiše, politické strany možná ani nebudou mít odvahu někoho navrhnout, což se ukazuje.... no tak jsme si řekli, co pro to jako občané můžeme udělat. No, ano, je to partyzánský boj, nikdy nevíte, jak to může dopadnout, ale naděje umírá poslední, já neházím flintu do žita, začal jsem před rokem a nevěděl o mě nikdo, kromě věcí jako svlíkání v parlamentu a dneska se v nějakých průzkumech pohybuji (třeba v Prezident21) i na 3. místě. Občas si mě média i docela všimnou, sice to není na výhru, ale nikdy nevíte, co se může stát.

 

MJS: Asi se shodneme, že lidé, kteří budou volit Zemana budou jeho skalní voliči a možná někteří ho již volit nebudou, a proti němu budou stát ostatní. Jak byste se Vy vytipoval - vedle pana Horáčka?

 

MH: Říká se, že je tady minimálně 30 % lidí, kteří cítí pro EU a jsou prozápadně orientovaní a těm dnešní politická scéna postupně přestává tyto hodnoty nabízet. Kromě TOP09, která jasně říká, že je pro EU. Tak ostatní strany se určitým způsobem od tohoto začínají distancovat a já se chci zařadit do proevropského proudu, protože je mi jasné, že pokud se tu má udržet právní stát a liberální demokracie, tak musíme být partnery Evropy. To je to, co já nabízím a myslím, že tací voliči tady jsou. Co se týká pana Drahoše a pana Horáčka, tak já se již na první pohled odlišuji tím, že jsem o 30 let mladší, takže jsem z generace, která vyrostla už po roce 89. Takže nejsem zatížen minulým režimem a mám energii na to, abych si poslechl i ty mladší voliče a jsem z generace, která tu bude žít ještě dalších 40 let, takže si nechci v prezidentském úřadu odpočinout, já to nevnímám jako post, který by člověk získal na konci života v důchodovém věku ,aby si tam odpočinul a jako potvrzení zásluh, aby byl kladečem věnců. Já v tuto dobu vnímám prezidenta jako někoho, kdo by měl jasně hájit demokracii a demokratické hodnoty a bránit tuto zemi předtím o čem jsem mluvil. Takže já rozhodně nebudu odpočívat a chci být aktivním prezidentem. Nabízím jiný příběh, příběh občana, tedy ne nějakého podnikatele. Sice jsme si s panem Drahošem v něčem blízcí, on je z Akademie věd, já jsem z Univerzity Karlovy, on zpívá ve sboru, já také zpívám ve sboru, v něčem se podobáme, akorát jsem o 30 let mladší. Kde on byl ve 41 letech nevím, jak se choval, co dělal, ale já už jsem toho taky poměrně dost prožil, takže voliči mají co posuzovat. Myslím, že je dobře, aby tam byly jiné životní příběhy a měl by tam být někdo z té naší generace, aby udělal čáru za tou minulostí, která nás pořád dohání, takže proto je nejvhodnějším kandidátem někdo takhle mladý. Někdo, kdo dá jasně najevo a řekne, že vzpomínání na „dobré časy“ nás nezajímá. Někdo, kdo řekne našim rodičům že je třeba uvažovat v perspektivě dalších 40 let, i pro naše děti a my vás se vší pokorou žádáme, abyste nám předali správu této země. Chceme se už postarat i o vás, ale i o naše děti a vnuky a samozřejmě i o svůj život, který máme ještě před sebou.

 

DB: Já vám rozumím, vy jste ročník 1976, že? Bylo Vám 14 let, když byla revoluce, takže to odstřižení od minulosti, které proklamoval třeba Václav Havel slovy, že ta Vaše generace je ještě trochu chycená tím bolševikem, ale až přijdou ti, co se narodili v roce 1989, tak to bude jiné. Ale pak přišli a teď jsou na různých postech, a jsou to paka vylízaná úplně podobně jako byli jejich předkové. Jsou podobně předposraní, jako jsme byli i my v normalizaci a neslibuji si od toho změnu, jak jste řekl „odstřižení od minulosti“... v čem to odstřižení má spočívat, když v minulé prezidentské volbě vyhrála otázka jak se vypořádáte se sudetskými Němci a co říkáte na Benešovy dekrety?...

 

MH: Já vnímám, že v každé generaci byli různé typy lidí. Lidé kteří se dokázali za něco postavit, lidé, kteří byli ochotni něco obětovat a to bylo jak v generaci našich rodičů, tak i u nás, v každé generaci jsou lidé stateční, méně stateční, udavači a podrazáci, to vždy závisí na tom, jaký dostanou v dané době prostor. Spíš vnímám jako určitou symboliku svoji kandidaturu, na druhou stranu je třeba říct, že naše generace v určitém smyslu může i uvažovat jinak, i když já jsem si vědom, že existuje společenská genetika. Věci se tu tradují, takže Husákovy děti učili „nehas, co tě nepálí“, ale na druhou stranu my už jsme mohli cestovat, zažili jsme svobodný svět, nemuseli jsme dělat takové kompromisy v životě, jako třeba museli dělat naši rodiče. U nás i vnímání západního světa bude jiné, než u našich rodičů. Zase je to určité zobecnění a každé zobecnění je v něčem chybné, ale z hlediska role prezidenta myslím, že i toto má nějakou váhu. Co se týká sudetoněmecké otázky, to je něco, co už naší generaci nepálí, protože já to považuji za věc již vyřešenou a vyříkanou mezi Čechy a Němci a myslím si, že už je potřeba se posunout dál a nevracet se již k těm starým ranám. Uvědomuji si, že o bolestivých věcech je třeba hovořit, ale ne tak, že se nás to týká tak, jako našich rodičů a dědů, kteří to prožili na vlastní kůži. Pro nás už by to neměla být tak zásadní otázka.

 

DB: Ale kdybyste tu otázku dostal?

 

MH: Tak odpovím stejně jako jsem Vám odpověděl teď.

 

DB: Ale vzpomínáme si, jak jeden z prezidentských kandidátů řekl, že Benešovy dekrety naprosto neschvaluje a druhý, že byly naprosto pochopitelné. Vy se vyhnete odpovědi?

 

MH: Benešovy dekrety dnes už nehrají žádnou roli, to je něco, co se pořád vyzvedává jako nějaký duch z minulosti, ale v dnešní době v dnešní otevřené Evropě, v dnešní EU prostě Benešovy dekrety nehrají žádnou roli a kdyžtak mě opravte, ale nehrají. Tady nejde o to, že se budou vracet nějaké majetky, takže toto nevytahujme, ale podívejme se do budoucnosti, jak budeme žít s Němci, Francouzi, Španěly a s dalšími národy a neřešme věci minulosti. Já už to neprožívám, v čem nás to může ovlivnit? Co nás ale naopak doběhne, to může být otázka migrace.

 

MJS: Na to se ještě zeptáme, ale v návaznosti na to, co jste řekl o nových vzorech se zeptám, zda považujete Čechy za charakterní národ, který má jasnou identitu a proč si nemyslíte, že jsou to právě otázky jako Benešovy dekrety a jejich řešení, které ten charakter tvoří? Na rozdíl od toho, co jste řekl bych si dovolil upozornit, že Benešovy dekrety jsou aspoň psychicky velmi důležité a politicky důležité pro velkou část Německa.


MH: Možná, že já žiju v jiné společnosti, ale já nevnímám to, že by se lidé bavili o Benešových dekretech a že by to nějakým způsobem prožívali a že by to byl nějaký zásadní problém. Podle mě sami sudetští Němci už nepožadují odmítnutí Benešových dekretů, řekli, že jim ani nejde o vracení majetku, takže já to vnímám jako otázku, která byla před 70 lety a když se podívám do mé generace a mladší lidi, tak ti už o žádných dekretech neví. Já nechci říkat, že se tu neodehrály křivdy...

 

MJS: Nevědomost a nezkušenost je omluvou pro zmatené budování a plánování tohoto státu?

 

MH: Ale jakou má minulost souvislost s tou budoucností, kterou my budeme žít?

 

MJS: To já se právě ptám.

 

MH: Já už jí tam nevidím.

 

DB: I v Německu se vyrovnávání dělo až ve druhé nebo spíš třetí generaci, protože ve druhé se to nestalo dostatečně a my se vyrovnáváme s vyhnáním menšiny, která byla vetší než obvyklá menšina. Po válce to tady bolševik utemoval, žádné vyrovnání se nedělo. Vinu Němců akorát rozdělili na to, že dobráci z bratrské NDR nedělali nic hrozného, ale ti z kapitalistické SRN to dělali. A teď jsou úplně konkrétní efekty toho utemování viditelné třeba na tom, že když jsme minulý měsíc dělali sympozium k výstavě malíře Michala Kadlečka v Novoměstské radnici, tak ten mluvil o tom, že těžko seženete galerii nebo radnici, která by politicky unesla, že se jeho obrazy na téma zločinů na sudetských Němcích, občanech ČŘ, u nich vystaví. A Vy řeknete, že to už nikoho nezajímá... A to jsou konkrétní věci, na které dnes. Politika je z velké části o chimérách. Tak tahle chiméra tady visí a když jedete do bývalých Sudet, tak tu máte jednoznačné důkazy, že do toho jen cvrnknete a máte komplex.

 

MH: Já vím, a dokonce jsou organizace, které se tímto zabývali. Znáte hnutí Antikomplex?

 

DB: Ano, kdyby skončili, tak by to bylo opravdu pasé

 

MH: Ano, ale pokračují v poznávání, mají program, kde se vrací k té historii a učí mladé poznávat. To mě připadá velmi sympatické a cesta kudy by se mělo jít a ne z toho dělat téma.

 

DB: Ale na to oni přeci narážejí, ne?


MH: Přiznám se, že se tam už nějakou dobu nepohybuji, ale vím, že jsou podporovaní třeba ministerstvem, mají granty a že se jim třeba na školách celkem daří o těch věcech mluvit. Já sám jsem stál u projektu, kdy se měly fotit vesnice v Sudetech. Ale co já vnímám jako větší problém a to vnímám i v naší generaci, která ty Benešovy dekrety už neprožívá, je spíš vztah k EU. Setkávám se s názorem, že nás Němci tady okupují, chtějí všechno skupovat, že se opět dostáváme do područí někoho jiného, že předtím to byli Rusové, teď EU. Ne že by to byli úplně jen Němci, ale prostě se to vnímá, že se dostáváme do područí nějakého jiného uskupení a ztrácíme svoji identitu nebo svoji nezávislost. Tak jak se teď rádo volá – buďte nezávislí, ale podle mě je to propaganda, která sem přichází z východu a snaží se nám nějak vsugerovat, abychom byli „nezávislí“. To je první stupeň toho, abychom odřezali svoje vazby k EU, k západu. To je mnohem horší než otázky sudentských Němců, i když jsem se sám nějakou dobu tím zabýval, protože pocházím ze Sudet, z Chomutova.

 

(Převzato z Nové Přítomnosti)

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012