Korunovační klenoty

Ve středu 2. července bylo v Praze plno slunce a tak není divu, že barevná okna svatovítského chrámu svítila jako o velkém svátku. A on to velký svátek vlastně byl v deset hodin dopoledne se skupina významných představitelů České republiky chystala vstoupit do místnosti Svatováclavské kaple.

Byli v ní prezident Klaus a premiér Špidla, zástupci parlamentu, církve a pražské radnice. Aby se dvířka se zlatou mříží otevřela, musí je odemknout všech sedm klíčů najednou. Klíč prezidenta patří k zámku nahoře, primátorský klíč je naopak jako poslední u podlahy.

Jaký kdo měl pocit? Václav Klaus odemykal už potřetí (korunovační klenoty se vystavují jednou za pět let), za primátora Béma odemykal jeho první náměstek Bürgermaister, šéf senátorů Petra Pithart také nebyl v Praze a tak za sebe poslal Přemysla Sobotku. Světící biskup a probošt Metropolitní kapituly Václav Malý se tohoto slavnostního aktu sice neúčastnil poprvé, ale na rozdíl od Václava Klause (který mluvil o rutinní záležitosti) přiznal, že se mu chvělo srdce a cítil se být součástí jakéhosi řetězce.

U zrodu stál Karel IV.

Svatováclavská koruna, královské jablko a žezlo jsou naší nejcennější národní památkou. Svatováclavská koruna nahradila při korunovaci Karla IV. korunu z doby Přemysla Otakara II. Klenot ze zlata, drahých kamenů a perel spočinul při korunovaci nejdříve na hlavě Karla IV. A potom i na hlavě jeho manželky Blanky z Valois. Po sedm století bude koruna symbolem panovnické moci a při výjimečných příležitostech ji bude nosit dalších jednadvacet českých panovníků.

Byl to právě Karel IV., který dal Svatovítské kapitule korunovační klenoty do opatrování a jako odměnu jim určil 200 hřiven stříbra. Naopak ten, kdo by na poklad vztáhl ruce ve zlém, měl být potrestán největším středověkým trestem - vyloučením z církve.

Putování

Podle rozhodnutí panovníka nesměly korunovační klenoty opustit Prahu ale, jak už je v českých dějinách zvykem, hned další generace toto pravidlo porušila. Nejdřív se poklad zabydlel na Karlštejně, císař Zikmund Lucemburský jej v roce 1420 dokonce odvezl z království pryč. Teprve po tragické bitvě u Lipan se znovu objevily na Karlštejně. Když se v roce 1619 (!) konečně korunovační klenoty vrátily do Prahy, zbyla z těch Karlových už jen svatováclavská koruna. Jablko a žezlo byly vyrobeny klenotníky v polovině 16. Století.

Habsburkové sběratelé

Za třicetileté války se korunovační klenoty ocitly ve Vídni (aby byly v bezpečí) a do Prahy se vozily jen na korunovace. V katedrále sv. Víta na Hradě spočinuly až koncem 18. Století, ale do Vídně se vracely. Posledním panovníkem, který si korunu sv. Václava nasadil, byl Ferdinand Dobrotivý v roce 1836. Pak už se nedělo nic korunní komora byla zavřena od roku 1871 až do roku 1911 a za tu dobu je prý nikdo neviděl.

Tradice začíná

Poprvé viděli ti, kteří vystáli frontu na pár vteřin rozechvění, korunovační klenoty v září 1929 u příležitosti svatováclavského milenia. To byly vystaveny celých čtrnáct dní tenkrát asi památkáři nebyli tak přísní V září 1938 byla vystlaná a zapečetěná truhlice s korunovačním pokladem převezena do bezpečí, do Národní banky v Žilině. Po měsíci se však vrací zpět.

KOuruna a Heydrich

Legenda o tom, že člověk, který si korunu nasadí svévolně, do roka zemře, se potvrdila: Reinhard Heydrich se korunoval na vládce Čech a pak byl zabit při atentátu. Nebylo člověka, který by si tuto pověru (?) nepřipomenul a tyranovi tuto smrt nepřál. Byla však draze zaplacena: okupanti zavraždili tisíce lidí stačilo, že byli Češi. K. H. Frank, který odvetné akce měl pod kontrolou, dal svatováclavské korunovační klenoty v roce 1944 zazdít do románské části Hradu. Teprve, když byl po válce souzen, prozradil toto místo.

Jen vyjímečně!

V celém 20. století opustil náš národní poklad svůj domov jen devětkrát podle L. Beldíka je absurdní, že je vystavovali komunisté na oslavu "Vítězného února". Vystavované klenoty jsou pod stálým dohledem nejen policistů, ale i památkářů. Přístroje zaznamenávají vlhkost vzduchu ve vitrině a teplotu, reagují i na pohyb lidí v místnosti. Navíc ti, kteří byli v bezprostřední blízkosti vitríny hlídali, aby před ní někdo nápadně dlouho nepostával.

Svatováclavskou kapli sice otvírali významní Češi, ale z místnosti je vynášela v bílých rukavičkách šéfka hradních památkářů Eliška Fučíková. Sama skříňka na korunu je z tmavohnědého dřeva a má tvar melounu koruna se stovkou drahokamů váží skoro dva a půl kilogramu a lidská ruka se jí nesmí dotknout. Ani ta prezidentská takže Václav Klaus byl sice služebně nejvyšším představitelem státu, ale ne nejdůležitějším. Klenoty v pouzdrech se opatrně a velmi obezřetně přemisťovaly do Staré registratury Starého královského paláce, kde byly přístupny veřejnosti po deset dní. Obezřetně? V koši, který vypadá jako prádelní, pletený z proutí.

Nejen koruna

Kromě koruny, žezla a jablka byly vystaveny také korunovační roucho, kříž a svatováclavský meč. V roce 1998 přišlo za klenoty na pražský Hrad přes 27 000 lidí. Letos to bylo jak o život: lidé stáli ve frontě už od noci, jezdili z celých Čech a Moravy a na mnohé se nedostalo. Zlobili se a ptali se, proč nejsou korunovační klenoty vystavovány častěji. Problém by to nebyl, vždyť např. v nedalekém Maďarsku jsou k vidění v budově Parlamentu po celý rok, britské korunovační klenoty jsou zase přístupny ve speciální expozici v Toweru (od roku 1945). Památkaři vědí, že by bylo možné i u nás tento poklad vystavovat častěji ale tím by bylo porušeno přání Karla IV. Tím, že doba vystavování nemá žádný pevný řád, se tato událost stává ještě mimořádnější. Denní kvóta je čtyři tisíce lidí víc by z organizačních důvodů nebylo možné. Už takto stojí celé rodiny mnoho hodin v prostorách Hradu letos jich bylo skoro pětatřicet tisíc. Dopřejme poslední slovo historikovi, který s dějinami pražského Hradu spojil kus svého života Zdeňku Lukešovi. Ten pro Lidové noviny napsal: "Obvykle se chytáme nějakého výročí jako je založení republiky. Pět let je minimální interval. A snad by mohl být i větší. Pěkné je také to, že se nikdy dopředu neřekne, kdy se klenoty objeví. Vše kolem nich si uchovává až pohádkový punc."