Když je hic

Marina Hužvárová 8 2017 Aktuality česky

Když je v Praze abnormální hic,

nedá se dělat nic moc víc,

než vyrazit s Mílou Evě vstříc,

u vody spálit si líc -

a už mě z rýmů nenapadá nic.

 

Na snímku zleva Eva, Míla, Marina a Eda


Malou rýmovánkou v úvodu by se dala popsat mise, vlastně operativní redakční porada Českého dialogu v terénu, přesněji řečeno u Evy na chatě na Hněvšíně.

Prorazit tropicky rozžhavenou Prahou z jednoho konce na druhý nám hladce a rychle umožnil tunel Blanka (zpátky to pak bylo trochu horší). Komplikovaný byl vlastně pouze začátek naší horké expedice – vyzvednout totiž Mílu Druneckou v lokalitě zvané Na Korábě, znamenalo prokličkovat uzávěrkami, jednosměrkami a jinými šikanami, tím vším na poměrně nepatrném úseku pražské Libně.

Silnice za Prahou byly celkem prázdné, a tak přišlo jedině větší leknutí až těsně před cílem: vyjížděly jsme s doplněnými zásobami od krámku v jakési vesničce, když se za námi ozvalo pronikavé troubení, předjelo nás auto, vystoupil urychlený pán a s nasupeným výrazem se hnal směrem k nám. Nestihly jsme v tom fofru ani zatáhnout okýnka, avšak pán s již celkem uvolněným obličejem nás bez povšimnutí těsně minul a jal se objímat a okusovat řidičku z vozu za námi. Hmmm...

Zbytek cesty už běžel fádně, bez jakéhokoli kufrování u nepatrných odboček na klikaté cesty vedoucí až na to správné skalisko nad Slapskou přehradou.

 

Při horké kávě podávané před chatičkou jsme s Evou a Mílou probraly horké počasí, podobně horkou politickou situaci i horké novinky okurkové sezóny v Českém dialogu – suma sumárum, o titul toho nejteplejšího se spravedlivě dělila káva s počasím.

Ale jak známo, vše je relativní, neboť Evy dcera Jana, která už léta žije na Kanárských ostrovech, náš pocit vedra nesdílela. Naopak pravila, že se s malou vnučkou Magdalenkou, která si po celou dobu našich intelektuálských hovorů hrála uvnitř chatičky, půjdou koupat, až Janě přestane být chladno.

 

U vody jsme se s Mílou paradoxně zapotily, neb jsme neprozřetelně vzaly s sebou Evina nového psa Edu. Nic naplat, že si zaplaval jako první a pak měl v klidu čekat. Slastná tempa nám zkrátil kvílením, než se mu podařilo zbavit obojku a skočit za námi. Tolik sportu ovšem nečekal, doplaval sice až k nám, ale fňukal a mastil hned zpátky ke břehu, kde nás pak pro změnu nechtěl pustit z vody. Byl však polapen a znovu přivázán, abychom mohly opět hupnout do chladivých vln.

Jenže psisko tentokrát překousalo vodítko, sice už plaveckou snahu nejevilo, ale o to hůř, aby ho nenapadlo navštívit rodinu s dětmi koupající se o kousek dál. Vysápaly jsme se tedy do krpálu k chatě, abychom Edu vrátily paničce, než si s radostí a v klidu dáme koupací repete, teď už i s Janou a Magdalenkou.

 

Odpoledne se debatovalo o blížícím se setkání Mezinárodního českého klubu spojeným s prezentací Horálkovic rodiny a zvířeny II, které se odehraje 13. září.

A také, jak se může a chce Český dialog připojit ke kulatinám českých spolků ve Švédsku v příštím roce.

 

Vykoupaný a proběhaný Eda spokojeně odpočíval v chatce a nechal naši výjezdní redakční radu v klidu ještě uskutečnit botanickou exkurzi na Evin experimentální záhon – Linné by z nás měl radost.

 

Slunce sálalo, ale vzrostlé stromy kolem tlumily svými korunami žár posledního červencového dne tohoto roku. Na Slapech bylo báječně, jenže nastal čas vyrazit zpět směrem ku Praze, kde touto dobou panuje abnormální hic. A vzaly jsme to kolem Měchenic, jak zpíval Ivan Mládek ve svém kdysi slavném songu, který si můžete poslechnout zde

 

HaM

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012