Dej mi ty prachy

Iva Pekárková

Dej mi ty prachy

Chtěla bych umět psát, jako ona. Chtěla bych znát tolik slov, kterými se dají vyjádřit strach a zmatek a hrůza ze života. Jenže jsem nezažila to, co ona. V osmi letech jí těžce onemocněla maminka a ona devět roků chodila ze školy s obavami, jestli ještě žije. Vyčítala si, že jí nedovede pomoci a snažila se vést domácnost. Pod dohledem velmi přísného a velmi necitelného otce. Jako dospělá utekla za svobodou na druhý konec světa...

Román je o emigrantce Jindře, která se v New Yorku živí jako taxikářka. Ve firmě, která jezdí kradenými auty a zaměstnává jen zoufalce. Autorka např. geniálně ve 43 řádkách popisuje pocity, které zažívala při pohledu z oken kamrlíků (str. 20-21). V jedné jediné dlouhatánské větě: jak to vidí oči a srdce v prvním, pátém, jedenáctém bytě...

Vypráví o podivně složitém manželství s Afričanem Talibem, kterého si vzala kvůli zelené kartě. O nebezpečném světě taxikářů, protože jak praví šéf Geoffrey: „Ženský by vůbec neměly jezdit s taxíkem. Ostatně ani chlapi ne --- S taxíkama v tomhle městě by měli jezdit buldoci. S helmou na hlavě. V neprůstřelný vestě.“ Jindřiška časem přišla na to, že „je třeba flusat z vokýnka, tvářit se jako kakabus, bejt tak trochu sprostá a řídit jak ponocnej v kradeným policejním autě se sfalšovaným medailónem a rychlým taxametrem. Teprve pak tě milujou.“ Nakonec Jindra opouští město s nadějí, že už snad...

Iva Pekárková let jezdila po New Yorku, psala a její první knihy vydal Josef Škvorecký. Po návratu do Česka před patnácti lety se tady necítila dobře a brzo odjela do Londýna. Žije tam s Kennethem Osieme Odazim z Nigérie a je šťastná. Iva Pekárková píše další knihy a je zřejmé, že tragédie v rodině i život v emigraci jí naučil vidět svět. Ten opravdový, s maléry i nadějí.

Vydala Mladá fronta

Venda Šebrlová