Vladimír Boudník

Průřez grafickou tvorbou jednoho z nejvýznamnějších českých umělců druhé půle minulého století Vladimíra Boudníka představuje Muzeum hlavního města Prahy. Od ranných prací s válečnou zkušeností až k explosionalismu ve spojení s manifesty, samizdaty a mnoha dosud nevystavovanými dokumenty.
Vladimíru Boudníkovi (1924-1928) se průprava zámečníka i strojní průmyslovky, studia na Státní grafické škole, kde již tvořil linoryty a dřevořezy, kresby i akvarely ženských aktů, karikatury učitelů a spolužáků i práce v továrně k tvorbě grafik osvědčily. Expresívními tématy na základě svých prožitků reagoval na válečnou a poválečnou zkušenost v souvislosti s totálním nasazením v Dortmundu i bombardováním města (1943-1945). Byť nebyl věřící, přesto v tvorbě propojoval křesťanskou symboliku s civilizačními atributy. Na stav společnosti reagoval citlivě vlastními provoláními "Národům". Jako člen SČVU se zúčastnil výstav, měl výstavy samostatné. Ke konci milenia proběhly dvě Boudníkovy výstavy: na Pražském hradě průřez celoživotní tvorbou, v Galerii hlavního města Prahy expozice jeho aktivní strukturální grafiky. Současná výstava zahrnuje na třista grafických děl a dokumentaci umělce z rozmezí let 1949-1968, a to z největší světové sbírky pražské Galerie Ztichlá klika.
Nově
Roku 1949 vydal Boudník dva manifesty vlatního směru - Explosionalismu. Jeho podstatou je tvorba dle myšlenkové asociace, schopnosti ve skvrnách dle vjemů a prožitků nalézat tvary a obrazy, jejichž přenesením do dalších prostorů a souvislostí lze měnit vlastní vnímání a celkový pohled na tvorbu i svět. Kromě tvorby přímo v ulicích autor ně ntěch samých místech o svím směru přednášel a reakce veřejnosti mu byly inspirací. Stejně tak i od roku 1950 přátelství s B. Hrabalem a debaty i s E. Bondym a okruhem dalších umělců. V. Boudník poté mnohem více psal povídky, deníky, dopisy a manifesty, b nichž vysvětloval své tvůrčí snažení, psal reportáže i kritiky. Libeňský ateliér, který obýval s J. Šmejkalem a jež byl nedaleko bydliště Hrabalova, se postupně stával kulturním centrem pro mnohé osobnosti k rozpravám a prvnímu uvádění jejich děl veřejnému okruhu.
Grafika
Začátkem šedesátých let formou, tj. pomocí vrypů, úderů, propalování, vrážení, otisků do kovového materiálu vytvářel prvotní díla-matrice, z nichž tiskl grafické listy-díla druhotná. Strukturální grafika vznikala fixací textilu, pilin, provazů, plechů na plochy, zatíraných lakem, přivařovaných, a v průběhu tisku dotvářených vždy novým nánosem barev a jejich vytíráním. Každý tisk v procesu vzniku - s jiným pocitem, cítěním, rozpoložením - se stal proto unikátem. Autor z kovových pilin tvořil tzv. magnetickou grafiku, reliéfy. V 50. letech motivy s hlubinnými i radioaktivními rybami, tvory dle představ z hloubi svého mozku. Zajímal se o podvědomí, hlubiny lidského myšlení, studoval knihy, debatoval s učenci. Vznikaly abstraktní monotypy dle představ a asociací, především cyklus Pražské zdi. Velké monotypy z plechu kombinoval s olejovými barvami a laky, s klasickými grafickými technikami, dotvářel strukturami i malíbou. Na tuhé lepence místo podkladu z kovu stvořil soubor grafik Variace na Rorschachovy desky.
Fotografie
V. Boudník fotografický aparát nevlastnil, ale vážný zájem o fotografování u něj vznikl z přátelství se spolužákem J. Dočekalem, pozdějším studentem VŠUP. Vzájemná korespondence dokazuje, že ten měl několik fotoaparátů i místnost na realizaci snímků. A že oba měli zájem o foto-experimenty, které společně konzultovali a rozvíjeli. Dočekal byl ve společnosti umělcových přátel osobou důležitou, dnes téměř zapomenutou. První fotografie a s nimi spojené techniky: fotogramy, fokalky, kresby světlem, cliché-verre vytvořil Boudník v letech 1950-1952. Později za aistence fotografů J. Perglera, J. Marka a K. Koukala vznikla tzv. inscenovaná fota: autor se nechával zachycovat při akcích v ulicích, u oprýskaných zdí apod. Roku 1958 vznikly ve spolupráci Pergla největší Boudníkovy fotogramy kombinované s kresbou světlem i tekutinou na fotopapíru.
Corpus delicti
Roku 1956 vytvořil Boudník rozsáhlou sérii kreseb, dakalků a volných grafik pod názvem Corpus delicti. Jeho hlavním námětem bylo nenaplněné citové vzplanutí k mladé spulupracovnici Ireně. Současně vznikaly další dva soubory: druhý, silně osobní a plný jinotajů a skrytých významů, je nyní ve sbírkách galerie Benedikta Rejta v Lounech. První, prezentovaný nyní na výstavě, je věnován umělcově doktorce Fr. Martonové: je kolekcí dekalků tvořených autolakem. Navazující na původní myšlenky explosionalismu a tvorbu ze skvrn na podkladě asociací, soubor dokládá překreslování skvrn a tzv. rorschachů, vznikajících při návštěvách v doktorčině ordinaci. Tento cyklus je na výstavě prezentován zvlášť ve vitrině v prvním patře muzea.
Výstava Vladimír Boudník v Muzeu hlavního města Prahy je otevřena do 29. října 2017.
Úvodní obrázek dodala autorka článku.
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce

Eva Střížovská
Howdy from Texas II
Češi v Texasu jsou výrazná a specifická komunita, která žije v tomto státě USA již od 19. století.
Reportážní česko-anglická publikace šéfredaktorky Českého dialogu.
Brožovaná publikace, 184 stran, cena v ČR 200 Kč + poštovné, objednávejte na: strizovska@seznam.cz
(ceny a platby pro zahraničí sdělíme)
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad