Vladimír Boudník

Průřez grafickou tvorbou jednoho z nejvýznamnějších českých umělců druhé půle minulého století Vladimíra Boudníka představuje Muzeum hlavního města Prahy. Od ranných prací s válečnou zkušeností až k explosionalismu ve spojení s manifesty, samizdaty a mnoha dosud nevystavovanými dokumenty.

Vladimíru Boudníkovi (1924-1928) se průprava zámečníka i strojní průmyslovky, studia na Státní grafické škole, kde již tvořil linoryty a dřevořezy, kresby i akvarely ženských aktů, karikatury učitelů a spolužáků i práce v továrně k tvorbě grafik osvědčily. Expresívními tématy na základě svých prožitků reagoval na válečnou a poválečnou zkušenost v souvislosti s totálním nasazením v Dortmundu i bombardováním města (1943-1945). Byť nebyl věřící, přesto v tvorbě propojoval křesťanskou symboliku s civilizačními atributy. Na stav společnosti reagoval citlivě vlastními provoláními "Národům". Jako člen SČVU se zúčastnil výstav, měl výstavy samostatné. Ke konci milenia proběhly dvě Boudníkovy výstavy: na Pražském hradě průřez celoživotní tvorbou, v Galerii hlavního města Prahy expozice jeho aktivní strukturální grafiky. Současná výstava zahrnuje na třista grafických děl a dokumentaci umělce z rozmezí let 1949-1968, a to z největší světové sbírky pražské Galerie Ztichlá klika.

Nově

Roku 1949 vydal Boudník dva manifesty vlatního směru - Explosionalismu. Jeho podstatou je tvorba dle myšlenkové asociace, schopnosti ve skvrnách dle vjemů a prožitků nalézat tvary a obrazy, jejichž přenesením do dalších prostorů a souvislostí lze měnit vlastní vnímání a celkový pohled na tvorbu i svět. Kromě tvorby přímo v ulicích autor ně ntěch samých místech o svím směru přednášel a reakce veřejnosti mu byly inspirací. Stejně tak i od roku 1950 přátelství s B. Hrabalem a debaty i s E. Bondym a okruhem dalších umělců. V. Boudník poté mnohem více psal povídky, deníky, dopisy a manifesty, b nichž vysvětloval své tvůrčí snažení, psal reportáže i kritiky. Libeňský ateliér, který obýval s J. Šmejkalem a jež byl nedaleko bydliště Hrabalova, se postupně stával kulturním centrem pro mnohé osobnosti k rozpravám a prvnímu uvádění jejich děl veřejnému okruhu.

Grafika

Začátkem šedesátých let formou, tj. pomocí vrypů, úderů, propalování, vrážení, otisků do kovového materiálu vytvářel prvotní díla-matrice, z nichž tiskl grafické listy-díla druhotná. Strukturální grafika vznikala fixací textilu, pilin, provazů, plechů na plochy, zatíraných lakem, přivařovaných, a v průběhu tisku dotvářených vždy novým nánosem barev a jejich vytíráním. Každý tisk v procesu vzniku - s jiným pocitem, cítěním, rozpoložením - se stal proto unikátem. Autor z kovových pilin tvořil tzv. magnetickou grafiku, reliéfy. V 50. letech motivy s hlubinnými i radioaktivními rybami, tvory dle představ z hloubi svého mozku. Zajímal se o podvědomí, hlubiny lidského myšlení, studoval knihy, debatoval s učenci. Vznikaly abstraktní monotypy dle představ a asociací, především cyklus Pražské zdi. Velké monotypy z plechu kombinoval s olejovými barvami a laky, s klasickými grafickými technikami, dotvářel strukturami i malíbou. Na tuhé lepence místo podkladu z kovu stvořil soubor grafik Variace na Rorschachovy desky.

Fotografie

V. Boudník fotografický aparát nevlastnil, ale vážný zájem o fotografování u něj vznikl z přátelství se spolužákem J. Dočekalem, pozdějším studentem VŠUP. Vzájemná korespondence dokazuje, že ten měl několik fotoaparátů i místnost na realizaci snímků. A že oba měli zájem o foto-experimenty, které společně konzultovali a rozvíjeli. Dočekal byl ve společnosti umělcových přátel osobou důležitou, dnes téměř zapomenutou. První fotografie a s nimi spojené techniky: fotogramy, fokalky, kresby světlem, cliché-verre vytvořil Boudník v letech 1950-1952. Později za aistence fotografů J. Perglera, J. Marka a K. Koukala vznikla tzv. inscenovaná fota: autor se nechával zachycovat při akcích v ulicích, u oprýskaných zdí apod. Roku 1958 vznikly ve spolupráci Pergla největší Boudníkovy fotogramy kombinované s kresbou světlem i tekutinou na fotopapíru.

Corpus delicti

Roku 1956 vytvořil Boudník rozsáhlou sérii kreseb, dakalků a volných grafik pod názvem Corpus delicti. Jeho hlavním námětem bylo nenaplněné citové vzplanutí k mladé spulupracovnici Ireně. Současně vznikaly další dva soubory: druhý, silně osobní a plný jinotajů a skrytých významů, je nyní ve sbírkách galerie Benedikta Rejta v Lounech. První, prezentovaný nyní na výstavě, je věnován umělcově doktorce Fr. Martonové: je kolekcí dekalků tvořených autolakem. Navazující na původní myšlenky explosionalismu a tvorbu ze skvrn na podkladě asociací, soubor dokládá překreslování skvrn a tzv. rorschachů, vznikajících při návštěvách v doktorčině ordinaci. Tento cyklus je na výstavě prezentován zvlášť ve vitrině v prvním patře muzea.

Výstava Vladimír Boudník v Muzeu hlavního města Prahy je otevřena do 29. října 2017.

Úvodní obrázek dodala autorka článku.