Slovo na červenec

Slovo na červenec

Děti a prázdniny

Dětem začaly prázdniny. Většina se jich nemohla dočkat. Moc to chápu. Ačkoliv moje pravnučka Majda chodí do školy ráda, taky se těšila na cestu ke své babičce (mé dceři Janě) na Tenerife, kde Jana žije již asi 15 let. Ale taky je ráda se mnou tady na chatičce, kde není žádný komfort, ale je více volnosti.

Před několika dny byla v rádiu beseda na téma, že rodiče až moc dbají na to, aby děti chodily do různých kroužků, ale vlastně se jim sami moc nevěnují, spíš je buzerují. Někdo moudrý řekl, že dítě je úžasná a velice chytrá bytost, dokud ji dospělí nezkazí.

Je úžasné, že dnes mladí lidé mohou jezdit do světa. Také jsem procestovala jeho kus. Ale když si vzpomenu na dětství a na léto, vybaví se mi tzv. letní byty, které jsem spolu se svou sestrou a rodiči prožívala v Jizerských či Orlických horách.

Ve vesničce Šediviny jsme například bydleli u "kulaka". Sedlák, který odmítl dát svoje hospodářství do JZD. Tak jako i ostatní, kteří nechtěli, aby jejich kravičky, kozy apod. skončly špatně, o polích nemluvě, byli povinni odvádět ze své úrody velké dávky státu. To znamenalo dřít od rána do večera, což předtím dělali také, ale pro sebe, pro svou rodinu, ale teď pro stát, přesněji pro komouše. To jsme ale já a moje sestra Lída nevěděly a tak jsme radostně naskočily na vůz s koňmi, když nás pan domácí pozval a jely jsme s ním orat. Naučil nás chytat vyorané myši za ocásek a praštit s nimi silou o zem, aby bylo po nich. No bodejď, ničily mu úrodu. Také jsme se naučily dojit krávy i kozy, dávat trávu králíkům, sypat slepicím. A když se nám rodiče chtěli věnovat, také to bylo fajn. Vzali jsme všichni palety s barvami a štětce a vyrazili do hor malovat krajinky. Večer jsme si zpívali.

U chaloupky, kde jsme v podnájmu bydleli, tekl potok. Jednoho rána jsme tam s Lídou objevily naházená nově narozená koťata. Tak to ne, podařilo se nám zachránit největšího černého kocourka a s pláčem přiběhnout s výčitkami za "kulakem". Vysvětloval nám, že těch ko'tat se narodí během roku tolik...Ale chápal nás. Naučil nás krmit kotě lahvičkou s mlíčkem a když jsme odjížděli, dal nám na rozloučenou mladého kohoutka. Živého. Měl sice v úmyslu nám dát slepici, ale když jí usekl na špalku hlavu, vzlítla do výše a vesele kroužila nad chalupou... A nám přijížděl autobus. Byl spěch. A tak jsme odjížděli z prázdnin obšťastněni zvířátky i nenahraditelnými zážitky.

Já netvrdím, že je třeba učit školní dětii chytat myšli a práskat s nimi o zem, ale moc mne potěšil jeden z mých vnuků, když mi nedávno řekl:

- Babičko, víš co se mi u tebe líbilo, když jsem za tebou přišel? Že jsi tam neměla žádné hračky pro děti, ale že jsi si se mnou povídala...

A tak přeji vašim  dětem krásné prázdniny, ať už na Korfu nebo v Šedivinách.

Ale nesmím zapomenout na dvě výročí, která jsou zároveň státními svátky -  5. Den slovanských zvěrozvěstů Cyrila a Metoděje a 6. Den upálení mistra Jana Husa. Jistě jste o tom vašim dětem vyprávěli...

Eva Střížovská