Mojmír Povolný - Pohled z USA

8 2001 Aktuality česky
obálka čísla

Český tisk ve vlastním světle
    Až dosud po léta české novináře a noviny kritizovali hlavně -- každý svým notorickým způsobem a stylem -- Václav Klaus a Miloš Zeman. Letos na jaře se ale český tisk dostal pod zvětšovací sklo kritiků z řad vlastní profese. Začalo to tím, že v Respektu jej obvinil Jaroslav Kmenta, že propadl komercializaci, že obětuje kvalitu k zisku co největšího počtu čtenářů.
    V zahraničí samozřejmě nejsme s to sledovat ani reprezentativní skupinu českých novinAvšak ať za příklad poslouží Lidové noviny, deník s pravděpodobně nejlepší tradicí české žurnalistiky. Dnes je v ;nich největším tahákem takřka permanentní soutěž o automobily a jiné ceny. Mnohá stránka je věnována článkům a fotografiím, jak a kde bohatí Češi bydlí, jaký automobil vlastní, čím se baví, kde tráví dovolenou. Znám pravidelné čtenáře, kteří přijímají tyto "noviny" se značnou mírou rozpaků a cynismu, ale dále Lidové noviny odebírají, neboť nemají moc na vybranou.
    Na Kmentovu kritiku reagoval rovněž v Respektu o několik čísel později pravidelný komentátor Lidových novin politolog Bohumil Doležal. Ten českému tisku vyčinil nikoli za jeho komercializaci, nýbrž za "nestydatý politický lobbismus" a v současnosti hlavně za to, že nekriticky a oportunisticky slouží prezidentu Václavu Havlovi a Hradu. Doležal v této službě vidí tradici navazující na službu, kterou podle něho v první republice prokazovali T. G. Masarykovi a Hradu "talentovaní a šikovní oportunisté typu Karla Čapka a Ferdinanda Peroutky". Co dnes máme, je v Doležalových očích prezident, který je "karikaturou TGM a dnešní služebná žurnalistika karikaturou Peroutkovy Přítomnosti". I takový soud v českých novinách projde.
    Do této debaty se zapojili dva již z exilu známí žurnalisté. Spisovatel Karel Hvížďala, který po nějakou dobu redigoval pražský časopis Týden, rozhodil v Lidových novinách síť kritiky do větší šíře. Zaujal v ní ale zejména jeho poukaz na fakt, že většinu českých novin ať centrálních nebo regionálních vlastní německé koncerny a že za toto vlastnictví platí české noviny nevyhnutelnou cenu ve své orientaci a kvalitě.
    Tomuto závěru vehementně oponoval Jiří Loewy, který býval redaktorem exilového Práva lidu a nyní dopisuje Lidovým novinám z Německa. Málokdo uvěří Loewymu, že němečtí vlastníci jsou nezaujatí podnikatelé, kteří nechávají zcela volnou ruku českým šéfredaktorům. Je v samé povaze jejich vlastnictví, aby se rentovalo a nebylo ho použito na úkor jejich zájmů.
    Konečné "Slovo do vlastních řad II", jak nazval svou reportáž o návratu a nástupu bývalých komunistických žurnalistů a funkcionářů do českého tisku Respekt (14/2000). Tento název replikuje název otevřeného dopisu "Slovo do vlastních řad", kterým Rudé právo vyzvalo v ;květnu 1969 vedení novin, rozhlasu a televize, aby z redakcí vyhodili všechny, kteří po lednu 1968 "útočili na základy politiky strany" a kritizovali Sovětský svaz. Respekt píše, že "tento udavačský dopis musel podepsat každý, kdo chtěl nadále v novinách pracovat."
    Na třech stránkách tohoto článku jsem napočítal dvanáct žurnalistů, kteří byli aktivní v době normalizace a dnes nadále pracují v českých novinách a televizi. Jeden z nich, Josef Richter, šéfredaktor Zemských novin, který jako kandidát na členství v KSČ za komunistů redigoval Večerní Prahu, se ke své minulosti postavil s touto odpovědí: "Vadí mi, když si jedna část novinářů sedne do křesla, začne se stavět do role soudců a ptá se jiných, co kdy dělali. Takhle se mezi sebou nekádruje žádná profese. Nedělají to ani doktoři, ani soudci. Je to neslušné. A po těch mnoha letech je to už stejně kničemu." I tam je v českém tisku zakopaný pes.

    Možná, že ani s jedním z těchto problémů -- návratem normalizačních, z 50 až 70 procent bývalých komunistických novinářů, vlastnickými zájmy, doležalovskými zlomyslnostmi, komercializací -- nemohou šéfredaktoři moc dělat. Ale je v jejich moci své noviny dobře redigovat. Uvedu dva příklady za všechny.
    Na 32 stránkách jednoho čísla Lidových novin vyšlo osm rozhovorů téhož dne na 80 stránkách New York Times nebyl vytištěn rozhovor ani jeden. Newyorští novináři si dali práci se zpracováním svých témat, pražský šéfredaktor nechal přetisknout magnetofonový záznam. Ve víkendové příloze Pátek Lidových novin z 8. června vyšel interview s Karlem Gottem, který stojí za přečtení. Gott se v něm na několika místech vrací k současnému stavu světa: "Běh světa řídí... vysoké nadstátní kruhy, tzv. ilumináti nebo osvícenci, a také své řády a lóže až po mysticko-okultní organizace." Nebo: "Obávám se, že celosvětové dění směřuje k totální globalizaci, která vyústí v jednu totalitní světovládu... Napadlo mě, že možná přijde doba, třeba se jí ještě dožiji, kdy budeme nostalgicky vzpomínat na minulé totality. V každém případě, když už se tehdy nedalo dělat vůbec nic, tak si aspoň lidé mohli pro sebe nechat své myšlenky a názory." Nebo aspoň jako Karel Gott zpívat.
    Tyto pasáže nejsou vytrženy z kontextu. Na takové řeči nemá být místo v novinách s intelektuální tradicí Lidových novin, i když za takový Pátek prodají o pár tisíc výtisků navíc.


Americké listy 12. července 2001

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012