Laterna magika

Helena Kresová 6 2017 Kultura česky

Laterna magika je divadlo, které kombinuje tanec s filmem, hudbou, světlem, pantomimou a černým divadlem. K propojení filmu s pohybem tanečníků využívánových technologií, jako jsou: digitální projekce, realtimové programovatelné softwary i videomaping.

 

Experimenty, které ovlivnily vznik Laterny magiky

S propojením divadla a filmu experimentovala užavantgardní divadla v první polovině 20. století. Určujícím byl tzv. Theatergraph herce, režiséra a majitele divadla E. F. Buriana, který se scénografem Miroslavem Kouřilem ve třicátých letech 20. století za jeviště spustili průhlednou jemnou tylovou oponu a na ní promítali filmy nebo diapozitivy. E. F. Burian si uvědomoval, že film dokáže atmosféru divadelní hry a její detaily zvýraznit lépe než kulisy a scéna. Ve svém divadle používal i světelné efekty a hudbu, protože byl přesvědčený, že dokážouznásobit divákovu fantazii i emoce.Spojení všech těchto složek uplatnil v inscenaci „Máj“, kterou ve svém divadle režíroval.  Se svým novým pojetím i experimenty se Divadlo E. F. Buriana stalo magnetem pro všechny, kdo se snažili divadlo posunout dál. Mezi ně patřil i Alfred Radok, který se v tomto divadle stal asistentem režie.Po zatčení E. F. Buriana gestapem (1941) divadlo ukončilo svou činnost a většina členů souboru přešla do Městského divadla na Poříčí. V Městském divadlepřipravil Alfred Radok(v roce 1942) Mahenovu divadelní hru s filmovou projekcí „Mezi dvěma bouřkami“. Fotografie z natáčení asvitky negativů si z této inscenace ve svém archivu označil názvem „První Laterna magika“. V roce 1950 v inscenaci divadelní hry „Jedenácté přikázání“kombinoval Alfred Radokdivadlo sfilmem rafinovaněji. Pro tuto inscenaci si dal natočit speciálnífilmy, které pak promítali na zadní části jeviště. Filmyvýstižně doplňovaly děj divadelní hry i herecké výkony herců na jevišti.

 

Impuls ke vzniku Laterny magiky

Impuls ke vzniku Laterny magiky souvisel s přípravami Československa na mezinárodní výstavu Expo 58 v Bruselu. Program na výstavu se připravoval dlouho a jedním z odvětví, kterým se Československo mělo prezentovat, bylai kultura. Vytvořením projektu byl pověřen divadelní režisér Alfred Radok se svým bratrem Emilem a scénografem Josefem Svobodou.V zadaném projektu získal AlfredRadokprostor pro realizaci svých experimentů a Josef Svoboda využil své dovednosti ve světelné projekční scénografii. Sestrojili systém do prostoru sestavených pláten a vytvořili koláž z filmů a diapozitivních projekcí, které s herci a s dalšími složkami dali vznik syntetickému divadlu. Divadlo nazvali Laterna magika. Programbyl tak úspěšný, že po bruselské výstavě získala Laterna magika nabídky k hostovánív mnoha světových metropolích.  Laterna magika reprezentovala Československo ina dalších mezinárodních výstavách: v roce 1967 na světové výstavě v Montrealu a v roce 1970 v japonské Osace. S programy, se kterými se na výstavách prezentovala, procestovala doslova celý svět. Ve druhé polovině sedmdesátých let se Laterna magika stala součástí Národního divadla a programy Laterny magikyse začaly uvádět v Praze v Paláci Adria. Uměleckým šéfem tohoto specifického divadla se stal její původní spoluautor Josef Svoboda. Od roku 1992 se představení Laterny magiky konají v budově Nové scény Národního divadla.

 

„Rodinné stříbro“ Laterny magiky

Divadelním rekordmanem co do počtu repríz je „rodinné stříbro“ Laterny magiky „Kouzelný cirkus“, který podle vlastního námětu i scénáře v roce 1977 inscenoval Evald Schorm. Divadelní podium se v tomto představení promění v metaforické cirkusové šapitó a diváka vtáhne do okouzlujícího příběhu, který vyprávío snaze najít krásu, pravdu a inspiraci.  Dva klauni se vydají za krásnou Venuší a cestou musí překonávat rafinované nástrahy Svůdce. Téma představení je nadčasové, originální a stále přitažlivé pro děti i dospělé.

Celkem se odehrálo 6 380 představení Kouzelného cirkusu, pokud by se v divadle hrála každý den jeho jedna repríza, herní plán by byl naplněn na 16 let. V zahraničí a na zájezdech se hrálo 550 představení v 17 zemích a v 50 městech. Dodnes se na jevišti vystřídalo 25 Smutných a 22 Veselých klaunů, 25 Svůdců a 30 Venuší. Tato inscenace okouzlujediváky nejen svým dějem, ale i zajímavými projekcemi, humornými scénkami a vášnivým tancem.

 

Současná inscenace Laterny magiky

Současná inscenace se jmenuje „Cube“. Proč „Cube?“ - „Kostka?“. Protože je ústředním motivem inscenace. Kostkapřece patří mezi nejoblíbenější a nejkreativnější dětské hračky. Ihra„Cube“ neustále pracuje s vaší dětskou fantazií,hrajesi s vizuálními obrazy, estetikou, choreografiíi hudbou. Je pestrým kaleidoskopem nápadů a příběhů a přitom každá část i jeho složky(tanec, hudba, projekce, prostor, iluze a světlo) jsou v neustálém pohybu, komunikují spolu a jsou provázané tak, že jedna bez druhé nemohou existovat. Tato inscenace Pavla Knolleho, Štěpána Pechara a Davida Stránského je sledem obrazů, které spojují prostor, obraz a pohyb pomocí hry s perspektivou i s iluzí prostoru.Vývoj inscenace Cubemohli diváci sledovat už od září ve třech unikátních „předpremiérových“ představeních nazvaných work in progress, po nichžnásledovaly besedydiváků s tvůrci inscenace. Výměny názorů, postřehů i připomínek byla pro autory i diváky přínosná.

U Cube není rozhodující dějová linie, ale obrazotvornost, experimenty s prostorem, projekcí i hudbou. Není náhoda, že Cube vznikla pod hlavičkou Laterna LAB, protože Laterna se opravdu změnila na„laboratoř“ experimentů, ve kterých se používajímetody a postupy, se kterými pracoval Josef Svoboda. V Cube si každý divák najde něco svého, protože tvar kostky obklopuje celý náš život. Kostky mohou představovat náš dům, život, vzpomínky, sny, okolnosti i příležitosti, mohou také evokovat i Ceasarův citát: Aleaiactaest. Kostky jsou vrženy. A Laterna magika hodila své kostky excelentně.

 

Plány a budoucnost Laterny magiky

O nejbližších plánech i budoucnosti Laterny magiky informuje její umělecký šéf pan Zdeněk Prokeš.Říká: „Připravujeme se na vystoupenív Korejské republice, Hong Kongu, Číně, Itálii i v tuzemských divadlech. Připravujeme fotografickou publikaci Martina Becka, který ve všech  inscenacích Laterny magiky její umělce portrétuje. Už dlouho spolupracujeme s Národním filmovým archivem, který pracuje na databázi digitalizovaných filmů z celé historie Laterny magiky. Tento projekt předznamenává blížící se šedesáté výročí existence Laterny magiky, které chceme důstojně oslavit.“

Laterně magice se právem říká divadlo zázraků, protože každá její nová inscenace je zrealizovaným výsledkem lidské fantazie itechniky. Přestože využívá všech dostupných technických vymožeností, její podstatou zůstává tanec. Protože tanec je nádherná svébytná umělecká forma, která dokáže říkat věci, které slovy vyjádřit nelze.

 

Helena Kresová

 

 

 

Perspektivy Laterny magiky

S rozvojem počítačové techniky pronikají její vlivy i do Laterny magiky. Film a mediální složka se rozvíjí rychleji než je přirozené pro vývoj divadelní složky. Další vývoj divadla založený na filmové složce nezávisí na nových technologických objevech, ale na hledání nových cest v dramaturgii divadla a teprve na jejím základě mohou produkovat nové myšlenky a estetické roviny.

Její snahou je hledat cestu k takovému syntetickému divadlu, které je schopno vytvářet příběh pomocí multimediálních projekcí v kombinaci s interprety.

 

Laterna magika se stala neodmyslitelnou součástí kulturní Prahy. Již od svého vzniku se stala inspirací pro mnoho divadelních institucí a stále je vyhledávána diváky z celého světa. Všichni diváci ví, že  uvidí mnoho neotřelých ojedinělých scénografických propojení divadelního a filmového umění. Můžeme tvrdit, že je nejznámějším českým divadlem na světě.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012