Jiří Bělohlávek zemřel

Mnozí věděli, že je nemocný. Někteří věděli, že odchází... Když jsem jej naposledy viděla dirigovat, vyděsil nejen mne. Chyběly mu typické rozcuchané šedivé vlasy - prostě Bělohlávek! Na jeho temperamentu však nic neubylo, usmíval se. Doufali jsme, že se rakovinu podaří zadržet -  vždyť v lednu podepsal smlouvu s Českou filharmonií na dalších pět let.

Na Pražském jaru už dirigoval místo něj Petr Altrichter. Pořád jsme doufali, že pokud nepomohou doktoři a věda, pomůže muzika. „Hudba je  smysl mého života. Já dokonce pociťuju radost, i když si noty jenom čtu!“ prohlásil, když v roce 2012 znovu přebíral šéfdirigentský post v České filharmonii.

V noci na čtvrtek 1. června odešel do muzikantského nebe. Doprovázely jej slzy nekonečného zástupu jeho obdivovatelů, kterým dával na výjimečných večerech zapomenout na křivdy všedního dne i dávná zklamání. Těšil naše duše, protože svýma rukama posluchače hladil a tóny v pianissimu i fortissimu předával lidem naději. Vždyť svět přeci nemůže být tak nemilosrdný, když na něm géniové dokázali psát nádhernou hudbu a jiní géniové jí svou dirigentskou hůlkou ukazovali cestu!

Nikdy na Vás, Maestro, nemůžeme zapomenout!

Venda Šebrlová