Světem obchází hrůza

Včera přišel manžel z práce a vyprávěl, jak v tramvaji 22 mělo batole přivázaný na sporťáku nafukovací balónek - a ten prasknul. Rána vyděsila všechny cestující, jedna paní se držela za hrudník a vypadala, že ji zkosí infarkt. Jsme stejně vyděšení z atentátů stejně, jako ostatní svět. V úterý ráno jsme se dozvěděli o masakru v anglickém Manchestru, kde se ve vstupní hale odpálil sebevražedný atentátník. Odpoledne, kdy píšu tento článek, bylo zatím potvrzeno 59 zraněných a 22 mrtvých. Dvanáct z nich byly děti do 16 let, nejmladší oběti bylo 8 let.

Ve své novinářské kariéře jsem zažila hodně strašných a hnusných věcí. Dneska ráno jsem cítila obrovskou bezmoc. Brečela jsem a nadávala a nejraději bych pachatele umlátila. Ten dnešní se zabil sám. Na internetu se už objevují komentáře fanatiků, kteří si pochvalují, jak záslužnou práci mezi bezvěrci sebevražedný atentátník odvedl. Výbušnina s hřebíky a šrouby, jejímž cílem byli mladí lidé a děti na rockovém koncertě - ve jménu Islámského státu!!

Celá Evropa je na nohou, vyšetřuje to INTERPOL a jsou první zatčení. Policie a armáda hlídají... Jenže nemohou být ve střehu do nekonečna. Až opadne nejsilnější vlna zhnusení a bolesti, vylezou krysy z děr a začnou připravovat další akci.

Pociťuji stejnou bezmoc jako vy všichni, násobenou ještě tím, že se bojíme o děti. O všechny děti. Islámský stát prohlásil, že manchesterský masakr je odpovědí na bombardování jeho základen v Sýrii. Pokud se fanatici nechávají inspirovat touto ideologií, nevím, kdo by souhlasil s odchodem mezinárodních sil z prostoru této zlovolné země.

Venda Šebrlová