Slovo šéfredaktorky -Domů z Ameriky

Právě jsem se vrátila z USA, kde jsem na konferenci Společnosti pro vědy a umění měla přednášku na téma "Jak vás, Čechy a Slováky v Americe, vidíme my, z druhé strany oceánu". (Viz str. 30, 31) Moji stať, kde jsem se letmo dotkla politické a společenské situace, mi pan Karel Opatrný, který přednášku přeložil do angličtiny, doplnil informací, že zatímco Spojené státy mají demokratický systém přes 200 let

a Švýcarsko dokonce kolem 700 let, Československo si demokracii budovalo od roku 1918 do roku 1938, kdy bylo obsazeno Německem, jenom 20 let, a nyní se o to Česká republika pokouší pouhých 13 let.

A to, prosím, po 6 letech brutální nacistické a poté 40 letech komunistické devastace všeho dobrého, laskavého, moudrého, rozumného, kulturního, poctivého, vzdělaného....a dlouho by se dalo pokračovat. (Toto už jsou moje slova.) Je pochopitelné, že tlak na ohýbání páteří vydrželi jen duchovně silní jedinci. A těch, bohužel, není zrovna v naší politické reprezentaci převaha. A tak jsem hned po příletu mohla z médií vyrozumět, co hýbe naší současností. Nikoli touha po vyrovnání se s komunistickou minulostí, snaha vyšetřit nehorázné "tunely" finančních toků do kapes zlodějů či snaha vyjmout a povýšit vzdělání (ocenění učitelů a profesorů) z kategorie kopáčů a pomocných dělníků, jak by člověk očekával, nýbrž ...

O třetinu budou zvýšeny platy policistů, poslanci se pohoršili nad návrhem omezit svou imunitu, která je největší na světě, ale co plní obrazovky televizí a stránky novin nejvíce, je případ Kinský. Bývalému hraběti by totiž naše soudy chtěly vrátit rozsáhlé majetky. (Vrátily je už před tím bývalému knížeti Schwarzenberkovi a jiným a nikdo se nad tím příliš nepozastavoval.) Nyní se však nad touto kauzou na popud ministra kultury Pavla Dostála sešla celá vláda a horečně rokovala co s tím a jak přijmout ústavní (!) zákon, který by tomu zamezil. (Zajímavé je, že jakmile se vláda začala o případ zajímat, všechny soudy, které ve věci jednaly, jednání přerušily. Svědčí to o jejich skutečné nezávislosti?

A pojďme k milejším zprávám. Dnes je 5. července, tedy kulaté výročí příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje (r. 893) do našich zemí. Šířili křesťanství v dosud pohanských zemích, zavedli první české písmo cyriliku. Zítra je výročí, které připomene jednoho z nejstatečnějších mužů našich dějin mistra Jana Husa. Právě 6. července 1415 byl tehdejšími papaláši upálen za to, že si stál za svou pravdou (která se jim nehodila do krámu).

Před třemi dny byly vystaveny na Pražském hradě korunovační klenoty našich králů a budou tam k vidění do 12. července. Fronta tisíců lidí houfujících se od Jižních zahrad hradu již od čtyř hodin ráno prostřednictvím reportérů deníků sděluje, že jim čekání nevadí, že zážitek vidět tu krásu stál za to. Mluví o magické atmosféře a dojmech z tajemné mluvy drahých kamenů.

Máme bohatou historii, nedozírné kulturní bohatství.

Nedávno jedna moje známá provázela skupinu turistů z USA po Karlově mostě v Praze. Když jim vyprávěla o tom, kdy a kým byl ve 14. století most postaven, vykřikla jedna Američanka: "To je nemožné, vždyť v té době ještě nebyly ani Spojené státy!"

Jsem šťastná až hrdá, když se dovídám další podrobnosti z české historie a mám i možnost porovnat ji s historií jiných států, obzvláště USA, která mne zajímala již od dob dětství, kdy jsem kromě jiných knih různého žánru i úrovně, hltala pod lavicí ve škole kovbojky, rodokapsy a jinou "pokleslou" literaturu Západu.

Při svých návštěvách USA či Kanady jsem se setkala s mnoha Čechoameričany či Čechokanaďany, z nichž někteří sice mají mezery ve znalostech české historie, ale upřímně je zajímá. Myslím, že tady je jeden z dobrých důvodů přátelit se navzájem, vyměňovat si informace ať už o historii našich států, o kultuře, či o politických, gaunerských či naopak etických způsobech vládnutí...

Když to vezmu zkrátka je fajn mít našince na různých kontinentech. Mohou nás seznamovat se zkušenostmi jak dělat to či ono lépe a naopak šířit krásu a bohatství kultury z toho malého českého "kotlíku" v srdci Evropy...