Vzpomínka na Věru Čáslavskou

Vloni, v neděli 3. července, jsem - zřejmě jako poslední český novinář - měl tu čest udělat rozhovor s ikonou československého (i světového) sportu, s paní Věrou Čáslavskou (viz archív ČD, O rybářově dcerce, svízeli a staré jabloni).

Dnes, tedy 3. května 2017, by se paní Věra dožila 75. let.

Dovolte mi, milí čtenáři Českého dialogu, abych u příležitosti tohoto nedožitého výročí Věru Čáslavskou připomněl,  a to citací z její slavné knihy Cesta na Olymp z r. 1972. Kapitola s názvem "Zvláštní lidé, tihle Japonci!" je v knížce na straně 71. Zvláštní lidé, tihle Japonci, řeknete, když je poznáte blíž. V starotradičních kimonech se uklánějí sakurám a nejmodernější technikou taví železo; budují obrovské zaoceánské lodě; televizory nosí po kapsách a s tranzistorovou přesností řídí vlaky. Stěsnáni do malých domečků a zarovnáni nadproduktivním zbožím v miniaturních krámech žijí v nesmírně omezeném prostoru své ostrovní říše, s vysokou úrovní poctivosti a technických zázraků. Snad proto, že žijí neustále pod věčnou hrozbou tajfunů a seizmických tragédií, řeší zlé a svízelné situace z určitého nadhledu, s klidem, s orientální filozofií. Byla jsem svědkem autonehody v Tokiu na Shibuji. Jak k ní došlo, nevím; zaslechla jsem jen úpěnlivé skřípění brzd, náraz a sypající se sklo. Nic vážného se nestalo, řidiči vystoupili z pomačkaných škatulek a... V takových okamžicích skoro každý odkryje svou tvář, nepředstírá. Ti dva japonští automobilisté k sobě beze slova, noblesně přistoupili, hluboce se poklonili. Aniž by padlo jediné slovo, vyměnili si vizitky, opět se uklonili, otočili a odešli. Chudáci, o co přicházejí, že nejsou Češi. Hrozen čumilů a nadávky, to je správná obloha havárie!

Vloni jsem si vyměnil na podzim několik e-mailů se starostou Černošic, panem Filipem Kořínkem (při slavnostním otevírání Haly Věry Čáslavské tam totiž v kulturním programu recitovala herečka Adéla Červenková mou báseň pro p. Věru, VERA 68). A napsal mi, že chystají v Černošicích otevřít také Muzeum Věry Čáslavské, kde by byly artefakty z její sportovní kariéry (fotografie, medaile, poháry, dresy atp.) a že snad na to dostanou i dotaci. Tak držím palce černošickým, aby tento bohulibý záměr vyšel, a budu čtenáře Českého dialogu o případném otevření Muzea V. Č. zavčas informovat. A paní Věře přeji tam nahoru, mezi nebeské kladiny a bradla a načechrané koberce z obláčků,  vše nejlepší!                                                                                                               Miroslav Seifert