SBĚR, BLBEC

4 2017 Povídka česky

SBĚR

 

Jo, sbírám papír! Jsem soutěživá, no a co! Možná se mi to trochu vymklo z rukou...

Vidím důchodkyni s novinama a už odhaduju gramy a čas, kdy je odloží.

Letáky u domu nejsou pro mě jen papír, ale poklad!

Ve fitku předstírám zájem o reklamní katalogy, nabídka je mi samo šumák! Na váhu s nima!... Nikdy bych se nesnížila k vybírání kontejneru s papírem! Nikdy! Sem tam jsem nakoukla, sem tam dobrý úlovek. Dnes už třídím odpad s písní na rtech, do kontejneru s papírem skáču odpíchnutýho rittbergera. S bezdomovcem bych se servala o Prostor - těžkej soupeř, v něčem jede, je tam vždycky první. Bodejť, nájemník. Kontejner není Continental, kámo! Kontik jako Contik, co?!

Soused ruší knihovnu. Jooo! Trhám vazbu. Nad Honzíkovou cestou zatlačím slzu. Recituju pionýrský slib, z každého třetího svazku na mě totiž čumí Lenin nebo Gottwald. Hoši, děkujem, teď budete užitečný. Povýšila jsem recyklaci papíru na recyklaci komunismu. U klientky doma vyskládaný papír v taškách, chachá! Prdlajs, není na vyhození, sbírá papír pro vnuka, co chodí do stejný školy. Sakra! Konkurence, soupeř, prvňáček! Nenápadně odhaduju hmotnost...pche, vidím se na bedně!

Třídím už i sousedy podle dodanýho papíru. Výzva na nástěnce domu udělala svoji práci. U bytu se mi hromadí časáky. Někdo mi je krade. Není divu, jsem trafika v baráku zdarma a důchody jsou malý.

Kolik ještě, nemám málo? Rozhlížím se doma po dalším zdroji. Krabice s dětskými výkresy byla slabá dotace… zrak se mi zastaví na knihovně. Zkušeně odhadnu kila. Ty jo! Ne! Nee! Jsem fakt matroš pro Chocholouška!

Finišuju. Vynosit papír ze sklepa. Vcházím do sklepa s myšlenkou, že vlastnoručně oběsím každýho Mickey Mouse, který se mi zakousnul do mého pokladu!!! Tak kolik, sakra, kolik toho je??? Ufuněná sedím na 230 kilech, potlesk neslyším, žádný ovace. Kašlu na to!

Už dávno nezachraňuju stromy, jak říká heslo školní soutěže, už mi nejde ani o lízátko pro dceru, která možná zvítězí. Pro sebe jsem vítěz. Tohle byla moje olympiáda!

Jak říkám, proměnila jsem každou příležitost v akci. Štěstíčku jsem šla naproti. Měla jsem v tom to srdíčko. Asi taky v něčem jedu! Tak určitě!

 

***

 

Blbec

 

Nejhůř se vyrovnáte s vlastní chybou, ale vítězství nastane, když si přiznáte, že byla vlastní.

Tak jo, vygruntovala jsem auto, konečně. Vysavač na pumpě měl po mém odjezdu zácpu - no co, no, auto je moje kancelář, jídelna a mateřské centrum. Naopak ti, co čekali na wapku vypadali, že se podělaj. Při čištění interiéru jsem přišla konečně na to, kam děti schovávají vycucaný bonbony, každý flek na sedačce mi připomněl, jak říkám dětem: dám ti to, ale nevyleješ to! Aaach!... Hotovo! Jako bych to auto pozlatila! Že bych si ušila návleky na boty, bílé rukavice? Zaplaším pitomý nápad a nasedám v typickém ranním blázinci škola, školka, klienti, nemluvte na mě všichni najednou, tašky do kufru, nekopej do sedačky, nesahej na okna, půl dne jsem to drhla. Ve zpětném zrcátku jsem zkontrolovala svou vlastní karoserii a pohledem na okno kufru jsem se poplácala po rameni. Leštěním oken bych se prostě mohla živit. "Co to pípá, mami?" No a co, furt něco někde pípá, žijeme v elektronické době, drahá, jedem, nemluvte na mě. Říkám, limuzína, sousedka zírá, jak jsem to vydrhla, i se za mým vozem otočila.

Místo hlavy kalendář, místo končetin chapadla, teďka tady, potom tam, tady předám děti, tohle zaplatim, tamto vyzvednu... a ze zadu slyším: "Maminko, já vím, že na tebe nemám mluvit, ale mám strach, že mi vypadne taška, když máme otevřený kufr." Jak říkám, naleštěný tak, že i vyhřívací pruhy na zadním okně zmizely. Blbec!

 

Tereza Čerbáková

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012