A srdíčko se jí zachvělo...

… četla jsem v jedné kouzelné staroměstské Blatničce, kde kromě vynikající šedé rulandy nabízeli hostům i polici s knihami. Vyber si, čti, vezmi si domů a vrať nebo přines něco jiného... Joj, tato kniha má vábivou obálku: dva muži, jedna žena, oči, auta v mlze. Do toho titul Hlas srdce. No, nekup to!

Tak jsem seděla a pak automaticky začala psát. Na okraje novin, ty mám vždycky po ruce. Zjistila jsem, že dívčí smích je zásadně perlivý. Oči dívek jsou buď oříškově hnědé, zelené jako moře, případně hluboké jako modré nebe. Hrdinky jsou charakterní (případně bezcharakterní jen z nedostatku informací a zlých lidí kolem), většinou drobné a bezbranné, čímž matou okolí. Mají totiž silnou duši - a přestože zobou jako ptáček, hodně vydrží!

Takže dovolí, aby jim muž jejich srdce říkal „můj milý diblíku, můj malý hlupáčku, osůbko, žabko, drahoušku, káčátko“. Opětují zboňující pohled svého vyvoleného a když se zkusmo (!) napijí nabízeného drinku, slova se jim ze rtů jen řinou. Pokud znají nějaká fakta z televize, tak jen proto, že ji měly náhodou zapnutou, protože sledovat vysílání je pod jejich úroveň (i když jsem se nedozvěděla, co dělají ve volném čase - nečtou a chodit každý den k holiči jim nedovolí jejich pevný charakter!).

Poučila jsem se, o co všechno jsem ve svém životě přišla. I když nevím, jaká by byla reakce studentky žurnalistiky, kdyby jí nápadník řekl:“ Rubem nenávisti je láska, ty moje hloupoučké, zbožňováníhodné, božské děvčátko“, stiskl její ručku a přitiskl si ji a tvář.

Jo, taky se dívky (obecně v tomto typu knížek) neoblékají a neobouvají, ale vklouzávají do zásadně značkových šatů (jméno uvedeno), vklouzávají či vyklouzávají z lodiček renomovaných firem a mají jen výjimečné šperky. (Cestovní budíček měla jedna miloučká Kath značky Tiffany. A v bytě jí vázy přetékaly květinami.)

Knížku vrátím a cestou domů si koupím ve stánku pět narcisů. V květináči určitě přetékat nebudou!

Venda Šebrlová