Češi ve světě - příběhy z Jižní Ameriky (11. příběh z 19)

José Atilio Strnad

narozen 24. 5. 1945, Santa Fe, Argentina

rozhovor byl nahrán ve španělštině, přeložen do češtiny a přepsán Radkou Návarovou, učitelkou češtiny v Argentině

Moji prarodiče se poznali na lodi, která vyjela z německého přístavu. Jestli se nepletu, tak to byly Brémy. Můj dědeček byl z Krupé (okres Český Brod) a moje babička z Tišnova. Do Argentiny dorazili v roce 1909. Můj dědeček cestoval se svým bratrem a odjeli z důvodu velmi špatné sociální situace v Evropě, jako byl nedostatek práce, hlad atd. Prostě jako mnozí jiní z mnohých jiných zemí, nejen Češi, hledali nové možnosti. Jeho rodiče a sourozenci zůstali v České republice. Co se týče mé babičky, přijela s maminkou a se skoro stejně starou sestrou a šesti mladšími sourozenci. Její tatínek už byl v Santa Fe, ale když přijeli do Santa Fe, měl deprese, už nechtěl dál zůstávat v Argentině a rozhodl se vrátit zpět do Čech. Nikdy jsme se nedozvěděli, co se stalo, jestli zemřel cestou, jestli onemocněl nebo dorazil do Čech a zemřel tam. Moje prababička byla v zoufalé situaci, sama s tolika dětmi, nevěděla, co se stalo s manželem. Její psychický stav měl rozhodně vliv na její zdraví, brzy po příjezdu zemřela. Je pochována tady v Santa Fe. Původní plán dědečka a jeho bratra byl odjet do Spojených států. Ale na lodi se seznámili s rodinou mojí babičky a oba se do sebe zamilovali a změnili plány a rozhodli se jet také do Argentiny. Z Buenos Aires přesídlili do Santa Fe, žili tady v penzionu a potom odešli oba pracovat na venkov. Jejich ekonomická situace pochopitelně nebyla dobrá. Pracovali společně na venkově deset let, měli tam malý pozemek, ale věčný boj se sarančaty, která jim ničila úrodu, a se stoupající slanou řekou je donutil přesídlit do města. Můj dědeček byl vyučený hrnčíř a zkoušel pracovat s jílem tady v okolí. Nakonec založil továrnu na keramiku. Jeho bratr byl zedník a pomohl mu postavit sklady, pece atd. A pak už pracovali v keramičce, kterou později vedl se svými dětmi.

Bohužel nemám vůbec žádný kontakt se svými příbuznými. Moji prarodiče si s nimi dopisovali, ale já už jsem tu možnost neměl, jednak kvůli jazykové bariéře a jednak protože se kontakt přerušil a následně úplně ztratil. V roce 2015 bych se chtěl zúčastnit kurzu v Dobrušce a při té příležitosti najít některé své příbuzné – z dědečkovy strany Strnadovi a z babiččiny Dvořáčkovi.

Máme kontakt s ostatními Čechy tady v Santa Fe. Především díky krajanskému spolku Centro Checo se nám podařilo shromáždit mnoho českých rodin. Členové k sobě mají velice blízko, především někteří. Jiní se třeba účastní akcí, které pořádáme, jenom někdy. Ale v kontaktu jsme.

Na zdejší prostředí jsme se adaptovali. Někteří uzavřeli manželství s krajany, ale mnozí si našli partnery jiných národností, třeba jako můj otec se oženil s Italkou.

Bohužel mé děti česky nemluví. Byl bych moc rád, kdyby se to změnilo, ale problém je, že děti už jsou velké a mají svá zaměstnání, své rodiny, své závazky, takže není jednoduché věnovat se studiu češtiny.

Moc si vážím toho, že nám posílají z České republiky učitele. Díky tomu jsem se mohl trochu přiblížit jazyku svých prarodičů. Bohužel jsem se ho zatím nenaučil tak, jak bych si přál, ale díky hodinám se aspoň trochu snažíme studovat, mluvit, číst a psát.

Momentálně jsem prezidentem krajanského spolku v Santa Fe Centro Checo  a snažím se přivést do spolku krajany, uspořádat občasná setkání a informovat je o akcích souvisejících s českou kulturou. Jako důchodce mám teď více času věnovat se spolku a rozvíjet jeho činnost.

Myslím, že kulturní přínos českých imigrantů byl především v tom, jak každý z nich vykonával své povolání. Češi byli velmi pilní, odborně zdatní a také spolehliví.

Obdivuji, že většina si zvládla vybudovat silnou pozici, poté co přijeli do Argentiny, a zabezpečit své rodiny. Založili podniky, firmy, používali vyspělou technologii, zkrátka rozvíjeli zde své profese. A ty byly nejrůznějšího zaměření od práce na železnici po například zemědělské práce. Za všemi těmito aktivitami je patrná přítomnost Čechů v Argentině.

Byli tady známí čeští umělci, kteří se narodili v Čechách a zanechali díla, která jsou velmi uznávaná nejen v Argentině, jako například malíři a sochaři José Sedláček a Miroslav Bardonek. Potom tady byl jeden významný Čech v 17. století, jezuitský kněz, který působil jako ředitel na škole Neposkvrněného početí v Santa Fe, kam jsem mimochodem chodil já. A dále tady byl další Čech, Carlos Navrátil, s velmi významnou profesionální dráhou architekta, který se mimo jiné věnoval výstavbě škol. V roce 2013 přijeli čeští filmaři a natáčeli v Santa Fe právě stopy, které tu zanechali všichni tito Češi.

Moc mě zajímá, co se děje v České republice. Chtěl bych získat české občanství, a také proto bych se rád orientoval v tom, co se tam děje. Moji prarodiče o své zemi moc nemluvili, a to ze strachu. Určitou dobu byly totiž slovanské národy z politických důvodů diskriminovány. Po padesáti letech, v roce 2002, jsme mohli obnovit krajanský klub Centro Checo, protože původní Československý klub, kam chodili moji prarodiče, už dlouho nefungoval. Informace se k nám začaly dostávat především po revoluci. Mně se otevřel úplně nový svět. Zprávy mám hlavně díky internetu, od roku 2004 máme spoustu informací také díky hodinám češtiny. A dále na základě kontaktu s ambasádou a materiálům, které nám poskytují. S ambasádou jsme měli vždycky dobré vztahy, navštívili nás dva poslední velvyslanci, pan Zajac i pan Kopřiva.

Na základě své zkušenosti ze života v Argentině bych toho chtěl lidem v České republice říct hodně. Prosím, ať pečují o své děti. V Argentině máme s dětmi spoustu problémů. Existuje tady rostoucí počet rodin, které ztrácejí kontrolu nad dětmi v pubertě. A dalším problémem je, že v Argentině mládež všechno sprejuje. Graffiti jsou na památkách, autobusech, průčelích domů, všude. Prosím, aby Češi pečovali o své krásné památky a nedovolili, aby je mladí ničili spreji.

Foto: Rodina José Strnada – Dvořáčkovi (1911)

Pro uveřejnění v Českém dialogu připravila Lada Topinková

(Info o vzniku příběhů jsme uveřejnili http://www.cesky-dialog.net/clanek/7546-projekt-cesi-ve-svete-pribehy/)