Každá bída jednou pomine, když budeme chtít…

Miroslava Besserová 3 2017 Povídka česky

Čemu se smějete? Že tohle znáte osobně? Ano, tenhle slogan měl v mém diáři své klasické místo, týden před výplatou. Ale jednou se přihodilo, že jsem měla šanci na to zapomenout, jen bych nesměla být – zřejmě pitomá.

Ozvala se mi nějaká paní, že je známá mé známé, a dostala doporučení na mne, že jedině já jí mohu pomoci. Chvála se příjemně poslouchá, svou prosbu zamotala tak, že jsem z ní nebyla sice ani trochu moudrá, přesto si schůzku s ní dala.

Překvapila mne, když přišla i s mou známou, která jí přede mnou velice horlivě vysvětlila, že pouze já mám takové konexe a možnosti jako nikdo jiný, dostat její dceru na uměleckou školu, kde sedím u přijímaček.

Obě se divily, že bych ráda poznala tu dívku, kterou tak propagují, popovídala si s ní, eventuálně se podívala, co si připravila. Pochopily, že to myslím vážně a okamžitě jí její máma zavolala, aby za námi přišla.

Chudina, musela zřejmě stát někde venku, protože u našeho stolku byla během pár minut. Vypadala velice mile, mluvila krásnou češtinou, chovala se dokonale. Neuměla jsem si ji na jevišti představit, takže slíbila, že za mnou přijde do školy následující den.

Doma jsem v kabelce našla obálku s dost velkým obnosem a poděkování předem. Tím pádem druhý den ve třídě na DAMU, kam za mnou dívka přišla, začal vrácením obálky. Snažila se mi vysvětlit, že máma tak uplácí každého a z přijímací komise už jsem třetí, každý si to zatím vzal. Já ne. Zato ona mne mile překvapila tím, co předvedla. Byla perfektní! Nepotřebovala nikoho uplácet.

Obálku doma vrátila, bláznivá matka mi potom v jednom kuse volala, dokonce mlela něco o tom, že je to záloha, jestli jsem se výší „honoráře“ urazila. Neposlouchala, co jsem jí říkala. Zřejmě nechápala, že jsou na světě takoví pitomci, co odmítají peníze za nic.

S tím kouzelným stvořením jsem se ráda ještě několikrát sešla. Bavily ji jazyky, chtěla studovat umění, ale teorii, divadelní vědu. Jeviště ji nikdy nelákalo, třebaže od malička musela chodit do různých divadelních kroužků.

Ta dívenka se jmenuje Olga, dnes docentka na Filosofické fakultě. Je šťastná.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012