Češi ve světě - příběhy z Jižní Ameriky

-red- 3 2017 Naši ve světě česky

 

Carlos Novotný

narozen 24. 10. 1931, Presidencia Roque Sáenz Pena, Argentina

 

 

rozhovor byl veden v češtině a na základě nahrávky přepsán Radkou Návarovou, učitelkou češtiny v Argentině

 

Dědeček poprvé přijel ze Svinné do Argentiny v roce 1906 a pracoval tady až do roku 1910, pak se vrátil do Čech a přijel znovu v roce 1912 s manželkou a pěti dětmi. Rozhodli se sem přijet, protože v Čechách nebyla práce. Nevím, jestli někdo zůstal v Čechách, ani nevím, jestli dědeček měl sourozence.

 

Nejdřív přijeli do Buenos Aires do hotelu Inmigrantes, tam se seznámili s Petrem Šašvatou. Ten přijel ze Severní Ameriky a hledal, kde se v Argentině seje bavlna. Tak jeli s dědečkem do Misiones, do Mendozy, ale nikde se bavlna nepěstovala. Až pak přijeli do Chaca, kde dva měsíce pobývali ve stanu. A pak se dozvěděli, že vojsko tam zdarma přiděluje půdu v městě Sáenz Pena, tak se tam jeli podívat. Byla to pravda, dávali 100 hektarů, tak tam zůstali všichni. Dědeček měl dvě dcery a tři syny. Jeho rodina je jedna z těch dvou, co jako první dojela do Presidencia Roque Sáenz Pena, bylo to v roce 1913. Vloni se oslavovalo 100 let od první české imigrace.

Dosud máme kontakt jedině s paní z domu, kde se narodil tatínek. Když jsme v roce 2007 byli v Čechách, tak jsme se v tom domě byli podívat. A s jejím synem si někdy posílám e-maily.

V roce 1948 se sestra vdala do Santa Fe, tak maminka chtěla za dcerou a my jsme jeli s ní. Část rodiny ale zůstala ve městě Sáenz Pena a bratra mám v Buenos Aires.

A od začátku, co jsme sem přijeli, tak jsme vždycky byli v kontaktu s ostatními Čechy. Začlenili jsme se do nového prostředí. Jedině sestra se vdala za Itala. Můj bratr si vzal Češku, která se narodila v Čechách. A já taky, moje manželka Lidia je Češka.

Doma se mluvilo vždycky jenom česky, s rodiči jsme nikdy nemluvili španělsky.

Máme jednoho syna, který mluví několika jazyky, ale česky ne. Rozumí, protože umí taky rusky. Bohužel jsem ho česky nenaučil, ale má české občanství.

Na hodiny češtiny nechodím. Když u mě bydlely učitelky češtiny, tak jsem je zavezl na hodiny a někdy jsem tam čekal a poslouchal, ale já si myslím, ať se učí ti, co neumí. Já mluvím česky. Mohl bych se zdokonalovat, ale důležitější je, ať se naučí ti, co neumí vůbec.

Dřív jsem se účastnil všech akcí krajanského spolku, dokud byla Lidia zdravá. Ale teď se musím starat o manželku, tak už se ničeho moc neúčastním. Od roku 1948, kdy jsme přišli do Santa Fe, jsme se účastnili všeho. Všichni Češi se setkávali jednou za rok, 28. října, to se dělalo asado (grilované maso). Každou neděli se chodilo na kuželky na venkov, jedna rodina tam měla dráhu. Ale my jsme tam nechodili, protože jsme kuželky nehráli.

 

V naší komunitě byli významní Češi, jako třeba sochaři a další umělci, kteří se účastnili veřejného života a přispěli k rozvoji celého města.

Čtu noviny na internetu, poslouchám Radio Praga a někdy čtu Respekt, když tam píše Markéta Pilátová o něčem, co mě zajímá. Všechno, co psali o Havlovi, jsem si vystřihával.

Ale co hlavně sleduju s bratrem, je česká muzika. To nejlepší, co udělala vláda nebo nevím kdo, je Rádio Dechovka. To poslouchám přes internet, hrají 24 hodin denně 365 dní v roce.

Lidem v České republice bych chtěl vzkázat, ať si váží té historie, kterou mají za sebou. Staletí kulturního vývoje, to je na tom národě poznat.

 

 

Foto: Výlet do Čech v květnu 2007

 

Pro uveřejnění v Českém dialogu připravila Lada Topinková


(Info o vzniku příběhů jsme uveřejnili http://www.cesky-dialog.net/clanek/7546-projekt-cesi-ve-svete-pribehy/)

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012