Češi ve světě - příběhy z Jižní Ameriky

Carlos Novotný
narozen 24. 10. 1931, Presidencia Roque Sáenz Pena, Argentina
rozhovor byl veden v češtině a na základě nahrávky přepsán Radkou Návarovou, učitelkou češtiny v Argentině
Dědeček poprvé přijel ze Svinné do Argentiny v roce 1906 a pracoval tady až do roku 1910, pak se vrátil do Čech a přijel znovu v roce 1912 s manželkou a pěti dětmi. Rozhodli se sem přijet, protože v Čechách nebyla práce. Nevím, jestli někdo zůstal v Čechách, ani nevím, jestli dědeček měl sourozence.
Nejdřív přijeli do Buenos Aires do hotelu Inmigrantes, tam se seznámili s Petrem Šašvatou. Ten přijel ze Severní Ameriky a hledal, kde se v Argentině seje bavlna. Tak jeli s dědečkem do Misiones, do Mendozy, ale nikde se bavlna nepěstovala. Až pak přijeli do Chaca, kde dva měsíce pobývali ve stanu. A pak se dozvěděli, že vojsko tam zdarma přiděluje půdu v městě Sáenz Pena, tak se tam jeli podívat. Byla to pravda, dávali 100 hektarů, tak tam zůstali všichni. Dědeček měl dvě dcery a tři syny. Jeho rodina je jedna z těch dvou, co jako první dojela do Presidencia Roque Sáenz Pena, bylo to v roce 1913. Vloni se oslavovalo 100 let od první české imigrace.
Dosud máme kontakt jedině s paní z domu, kde se narodil tatínek. Když jsme v roce 2007 byli v Čechách, tak jsme se v tom domě byli podívat. A s jejím synem si někdy posílám e-maily.
V roce 1948 se sestra vdala do Santa Fe, tak maminka chtěla za dcerou a my jsme jeli s ní. Část rodiny ale zůstala ve městě Sáenz Pena a bratra mám v Buenos Aires.
A od začátku, co jsme sem přijeli, tak jsme vždycky byli v kontaktu s ostatními Čechy. Začlenili jsme se do nového prostředí. Jedině sestra se vdala za Itala. Můj bratr si vzal Češku, která se narodila v Čechách. A já taky, moje manželka Lidia je Češka.
Doma se mluvilo vždycky jenom česky, s rodiči jsme nikdy nemluvili španělsky.
Máme jednoho syna, který mluví několika jazyky, ale česky ne. Rozumí, protože umí taky rusky. Bohužel jsem ho česky nenaučil, ale má české občanství.
Na hodiny češtiny nechodím. Když u mě bydlely učitelky češtiny, tak jsem je zavezl na hodiny a někdy jsem tam čekal a poslouchal, ale já si myslím, ať se učí ti, co neumí. Já mluvím česky. Mohl bych se zdokonalovat, ale důležitější je, ať se naučí ti, co neumí vůbec.
Dřív jsem se účastnil všech akcí krajanského spolku, dokud byla Lidia zdravá. Ale teď se musím starat o manželku, tak už se ničeho moc neúčastním. Od roku 1948, kdy jsme přišli do Santa Fe, jsme se účastnili všeho. Všichni Češi se setkávali jednou za rok, 28. října, to se dělalo asado (grilované maso). Každou neděli se chodilo na kuželky na venkov, jedna rodina tam měla dráhu. Ale my jsme tam nechodili, protože jsme kuželky nehráli.
V naší komunitě byli významní Češi, jako třeba sochaři a další umělci, kteří se účastnili veřejného života a přispěli k rozvoji celého města.
Čtu noviny na internetu, poslouchám Radio Praga a někdy čtu Respekt, když tam píše Markéta Pilátová o něčem, co mě zajímá. Všechno, co psali o Havlovi, jsem si vystřihával.
Ale co hlavně sleduju s bratrem, je česká muzika. To nejlepší, co udělala vláda nebo nevím kdo, je Rádio Dechovka. To poslouchám přes internet, hrají 24 hodin denně 365 dní v roce.
Lidem v České republice bych chtěl vzkázat, ať si váží té historie, kterou mají za sebou. Staletí kulturního vývoje, to je na tom národě poznat.
Foto: Výlet do Čech v květnu 2007
Pro uveřejnění v Českém dialogu připravila Lada Topinková
(Info o vzniku příběhů jsme uveřejnili http://www.cesky-dialog.net/clanek/7546-projekt-cesi-ve-svete-pribehy/)
Jak přispět na provoz
Český dialog vzniká díky dobrovolným finančním příspěvkům lidí po celém světě.
I vy můžete přispět na jeho provoz libovolnou částkou.
Jak publikovat článek
Po domluvě je možné publikovat na stránkách vlastní texty!
inzerce
Vracíme se k českým výrobkům

Oblíbená česká značka - firma změnila a obohatila k letošnímu roku svoji webovou stránku. Určitě se koukněte.
Jak potvrzují poslední výzkumy, Češi se rádi a čím dál častěji vracejí od nejrůznějšího zahraničního zboží k domácí produkci. Zjišťují, že je totiž mnohdy kvalitnější než ta z dovozu, na kterou se v 90. letech ze zvědavosti všichni vrhli. Mezitím u nás skončilo mnoho tradičních podniků, převálcováno čínskou a jinou levnou, ale většinou také nekvalitní konkurencí. V poslední dekádě ale nastává obrat k lepšímu - a nedávná mírná devalvace české měny tomu ještě přispěla. Zahraniční zboží se stává dražším a Češi opět nalézají kouzlo domácí produkce. Nejlepším důkazem toho jsou potravinářské „farmářské" trhy, které už několik let oživují náměstí a můžete na nich koupit krásnou a zdravou zeleninu a ovoce, mléčné i masné výrobky, ale i mnoho dalšího z tuzemských hospodářství. Vzniklo a vzniká i mnoho menších i větších firem, které navazují na tradici výroby těch, které v bouřlivé době transformace skončily. Ožily i české sklárny, některé textilky, nábytkářský průmysl, rozvíjejí se i úplně nové, moderní obory... Vše ale záleží na nás - koupíme? Pro snadnější orientaci, co je a co není domácí produkce, už existuje několik označení. Mezi nimi je nejnápadnější značka českého lvíčka - značka, kterou výrobcům uděluje po splnění určených kritérií Nadační fond ČESKÝ VÝROBEK, s nímž ČESKÝ DIALOG již řadu let spolupracuje.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad