Češi ve světě - příběhy z Jižní Ameriky

Pedro Kurganský
narozen 4. 11. 1953, Quitilipi, Argentina
rozhovor byl veden v češtině a na základě nahrávky přepsán Radkou Návarovou, učitelkou češtiny v Argentině
Rodina přijela ze středních Čech do Argentiny v roce 1948. Důvod byl, že tatínek tušil, že by mohla vypuknout třetí světová válka, což už nechtěl zažít. Tak vzal celou rodinu a odjel s nimi daleko od Evropy.
Když tatínek přijel do Argentiny, tak už měl smlouvu a práci. Přijeli do Buenos Aires, byli tam asi rok a ministerstvo zdravotnictví nabídlo tatínkovi několik míst. Byl lékař a oni mu nabídli, aby byl ředitelem některé nemocnice. Vybral si Taco Pozo, což byla taková maličká vesnice v džungli mezi Saltou a Chakem, kde byl tři nebo čtyři roky a potom ho přesunuli do Quitilipi a tam jsem se narodil já v roce 1953. Pro ministerstvo pracoval až do roku 1955, kdy byla revoluce, takže přišel o smlouvu. A potom už odjel z Chaca a usadil se v Entre Ríos, je tam několik německých kolonií, a tam si zařídil sanatorium, byl tam do roku 1959 a potom si postavil sanatorium v takové menší lokalitě Valle María asi 30 kilometrů na jih od Paraná. Měl velmi dobře zařízené sanatorium, s chirurgií. A tam žil až do smrti.
Zůstali jsme v kontaktu s příbuznými v Čechách. Vzpomínám si, že se babičce nebo strýcům posílaly balíky dvakrát ročně. To bylo asi v 50. a 60. letech, posílali jsme tam oblečení a další věci a ten balík musel být zabalený do plátna a musel být zašitý, to bylo pravidlo. Koncem 60. let se to už přerušilo.
Navštěvujeme se, hlavně já navštěvuju příbuzné. Píšeme si e-mailem nebo po Skypu, anebo když je potřeba, tak si zavoláme telefonem. Takže jsme v permanentním kontaktu, hlavně s posledním strýcem Prokopem a s bratranci a sestřenicemi.
Zde jsme v kontaktu s Čechy z okolí, i když 98 % Čechů už nemluví česky, ale jsme s nimi v kontaktu hlavně přes český spolek Centro Checo. Češi se včlenili do místního prostředí, nic jiného jim nezbývalo. I když tatínek pořád počítal s tím, že se vrátíme.
Moje děti mluví česky, asi ne moc dobře, ale mluví, protože žily několik let v Čechách. Anežku, nevlastní dceru, jsem přesvědčil, aby se učila česky, a myslím, že po šestitýdenním intenzivním kurzu češtiny v Praze hovoří dost dobře. Já nenavštěvuju hodiny češtiny, protože si myslím, že to nemám zapotřebí.
Účastníme se akcí českého spolku. Já jsem byl taky předsedou asi rok a půl a potom jsem od toho odešel a přišel Pepa (José Strnad) a on už je předsedou asi pět let. Co dělám konkrétně – nepracuju aktivně přímo ve spolku, ale vždycky jsem se staral o šíření české kultury. Založil jsem nadaci Comenius a první akce nadace byla Miss Princes of the World Argentina. Myslím, že ty akce, které děláme v rámci nadace, jsou efektivnější než některé akce českého spolku. Je to úplně na jiné úrovni. Přínosy české kultury a komunity dnes jsou dosti utlumené, dříve to bylo výraznější. Například tady byli umělci, kteří pocházeli z českých rodin, nebo přímo Češi, co se tam narodili a vyrostli tady. A byli to významní umělci jako Bardonek a ostatní. Dnes nevidím, že by v komunitě byly takové osobnosti, které by dělaly něco takového významného, a že by zanechaly něco pro společnost v Santa Fe.
Myslím, že se Češi promíchali s místními a trochu ten český duch, s kterým přišli čeští imigranti, vymizel.
Sice jsem se narodil tady, ale je to komplikované, protože moje první slova byla česká. A španělštinu jsem se naučil ve škole a s kamarády. Česko mě vždycky lákalo, je to moje vlast, jsou tam moje kořeny. Kdybych to tak necítil, tak bych nedělal žádné aktivity na rozšíření české kultury v Argentině.
Vývoj v České republice sleduju, denně čtu noviny na internetu a poslouchám rádio. Mám kamarády, s kterými si jednou týdně nebo jednou měsíčně vyměňujeme názory. Já jsem přesvědčený, že změny, která prožila Česká republika v posledních dvaceti letech, nejsou změny k lepšímu pro Českou republiku, českou kulturu a český národ. V posledních letech vidím, že se ztrácí suverenita České republiky, a myslím, že to má velký vliv na pokračování české kultury a českého národa.
Chtěl bych Čechům vzkázat, že si vůbec neuvědomují, co mají za krásnou zem, krásnou kulturu a krásný jazyk, který bohužel ničí a míchají ho s jinými jazyky jako je angličtina a další jazyky, a potom tomu není pořádně rozumět.
Foto: Quitilipi, Argentina
Pro uveřejnění zpracovala Lada Topinková
(Info o vzniku příběhů jsme uveřejnili http://www.cesky-dialog.net/clanek/7546-projekt-cesi-ve-svete-pribehy/)
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce
Amerika II. aneb z deníčku vydavatelky
Tato kniha vzniká nyní na mém počítači. A je to bomba! Pracuji na ní jen chvílemi (což ovšem obnáší hodiny), protože hlavně denně dělám Český dialog. Ale oba tyto, jak by se dnes módně řeklo – projekty, jsou pro mne moc důležité. Časopis se snažím zlepšovat, přibyli v poslední době dobří autoři, přibývají čtenáři po celém světě…
A kniha? Bude o téměř třiceti letech časopisu, který jako jediný vydávaný z ČR vede léta dialog s Čechy doma i ve světě. Byly všelijaké pokusy jiných zdejších periodik ujmout se tohoto tématu, ale všechny ztroskotaly. Český dialog vytrval a to přes veškeré, a někdy opravdu velmi těžké překážky. Především v prvních ročnících, kterými nyní listuji a vybírám z nich perly, jsou velmi cenné články od autorů věhlasných jmen jako je Josef Škvorecký, Jaroslav Strnad, Alexander Tomský, Jiří Ješ aj., či neznámých, ale kteří napsali ze světa, kde žijí, zajímavé postřehy, ohlasy či názory. První ročníky byly opravdu mimořádně živé a dynamické. Po mé první cestě do daleké Austrálie v roce 1997 se začala českou společností šířit „blbá nálada“ a i ta je zde velmi plasticky vylíčena.
Kromě politiky jsou zde samozřejmě i moje cesty do světa za krajany. Napsala jsem o nich sice už pět knížek, ale ne o všem…tady to pokračuje. Například New York, Kanada, Jižní Amerika, Švédsko aj. A na webových stránkách budu ráda uveřejňovat některé ukázky a vy je, doufám, budete rádi číst. Budou nejspíš v rubrice OSTATNÍ, ale ještě před tím, než tam spadnou, tak na stránce hlavní.
Jestli budete mít o knížku zájem, už se můžete hlásit, promítnu do množství tištěných výtisků.
Eva Střížovská
Pište na cesky-dialog@seznam.cz
nebo volejte na tel. 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad