Češi ve světě - příběhy z Jižní Ameriky

Pedro Kurganský

narozen 4. 11. 1953, Quitilipi, Argentina

rozhovor byl veden v češtině a na základě nahrávky přepsán Radkou Návarovou, učitelkou češtiny v Argentině

Rodina přijela ze středních Čech do Argentiny v roce 1948. Důvod byl, že tatínek tušil, že by mohla vypuknout třetí světová válka, což už nechtěl zažít. Tak vzal celou rodinu a odjel s nimi daleko od Evropy.

Když tatínek přijel do Argentiny, tak už měl smlouvu a práci. Přijeli do Buenos Aires, byli tam asi rok a ministerstvo zdravotnictví nabídlo tatínkovi několik míst. Byl lékař a oni mu nabídli, aby byl ředitelem některé nemocnice. Vybral si Taco Pozo, což byla taková maličká vesnice v džungli mezi Saltou a Chakem, kde byl tři nebo čtyři roky a potom ho přesunuli do Quitilipi a tam jsem se narodil já v roce 1953. Pro ministerstvo pracoval až do roku 1955, kdy byla revoluce, takže přišel o smlouvu. A potom už odjel z Chaca a usadil se v Entre Ríos, je tam několik německých kolonií, a tam si zařídil sanatorium, byl tam do roku 1959 a potom si postavil sanatorium v takové menší lokalitě Valle María asi 30 kilometrů na jih od Paraná. Měl velmi dobře zařízené sanatorium, s chirurgií. A tam žil až do smrti.

Zůstali jsme v kontaktu s příbuznými v Čechách. Vzpomínám si, že se babičce nebo strýcům posílaly balíky dvakrát ročně. To bylo asi v 50. a 60. letech, posílali jsme tam oblečení a další věci a ten balík musel být zabalený do plátna a musel být zašitý, to bylo pravidlo. Koncem 60. let se to už přerušilo.

Navštěvujeme se, hlavně já navštěvuju příbuzné. Píšeme si e-mailem nebo po Skypu, anebo když je potřeba, tak si zavoláme telefonem. Takže jsme v permanentním kontaktu, hlavně s posledním strýcem Prokopem a s bratranci a sestřenicemi.

Zde jsme v kontaktu s Čechy z okolí, i když 98 % Čechů už nemluví česky, ale jsme s nimi v kontaktu hlavně přes český spolek Centro Checo. Češi se včlenili do místního prostředí, nic jiného jim nezbývalo. I když tatínek pořád počítal s tím, že se vrátíme.

Moje děti mluví česky, asi ne moc dobře, ale mluví, protože žily několik let v Čechách. Anežku, nevlastní dceru, jsem přesvědčil, aby se učila česky, a myslím, že po šestitýdenním intenzivním kurzu češtiny v Praze hovoří dost dobře. Já nenavštěvuju hodiny češtiny, protože si myslím, že to nemám zapotřebí.

Účastníme se akcí českého spolku. Já jsem byl taky předsedou asi rok a půl a potom jsem od toho odešel a přišel Pepa (José Strnad) a on už je předsedou asi pět let. Co dělám konkrétně – nepracuju aktivně přímo ve spolku, ale vždycky jsem se staral o šíření české kultury. Založil jsem nadaci Comenius a první akce nadace byla Miss Princes of the World Argentina. Myslím, že ty akce, které děláme v rámci nadace, jsou efektivnější než některé akce českého spolku. Je to úplně na jiné úrovni. Přínosy české kultury a komunity dnes jsou dosti utlumené, dříve to bylo výraznější. Například tady byli umělci, kteří pocházeli z českých rodin, nebo přímo Češi, co se tam narodili a vyrostli tady. A byli to významní umělci jako Bardonek a ostatní. Dnes nevidím, že by v komunitě byly takové osobnosti, které by dělaly něco takového významného, a že by zanechaly něco pro společnost v Santa Fe.

Myslím, že se Češi promíchali s místními a trochu ten český duch, s kterým přišli čeští imigranti, vymizel.

Sice jsem se narodil tady, ale je to komplikované, protože moje první slova byla česká. A španělštinu jsem se naučil ve škole a s kamarády. Česko mě vždycky lákalo, je to moje vlast, jsou tam moje kořeny. Kdybych to tak necítil, tak bych nedělal žádné aktivity na rozšíření české kultury v Argentině.

Vývoj v České republice sleduju, denně čtu noviny na internetu a poslouchám rádio. Mám kamarády, s kterými si jednou týdně nebo jednou měsíčně vyměňujeme názory. Já jsem přesvědčený, že změny, která prožila Česká republika v posledních dvaceti letech, nejsou změny k lepšímu pro Českou republiku, českou kulturu a český národ. V posledních letech vidím, že se ztrácí suverenita České republiky, a myslím, že to má velký vliv na pokračování české kultury a českého národa.

Chtěl bych Čechům vzkázat, že si vůbec neuvědomují, co mají za krásnou zem, krásnou kulturu a krásný jazyk, který bohužel ničí a míchají ho s jinými jazyky jako je angličtina a další jazyky, a potom tomu není pořádně rozumět.

Foto: Quitilipi, Argentina

Pro uveřejnění zpracovala Lada Topinková

(Info o vzniku příběhů jsme uveřejnili http://www.cesky-dialog.net/clanek/7546-projekt-cesi-ve-svete-pribehy/)