Krásně jsem si početl

Arnošt Lustig

Krásně jsem si početl

Touto knihou budete nejdříve pár dní listovat a občas si přečtete kus autentického textu (tak jak byl kdysi napsán rukou, na stroji nebo vytištěn), po stranách vás zaujmou části dopisů mnoha přátel jiným přátelům i komentáře k dění v určitém roce. A budete prohlížet fotky lidí, kteří tu byli dávno před námi nebo si je pamatujete z doby jejich stáří. Dva z nich jsou tady  nejdůležitější: Ota Pavel a Arnošt Lustig.

Pak tu knihu odložíte - a hned druhý den ji vezmete do rukou a začnete znovu. Pomalu, uvědomíte si souvislosti s životem vaší rodiny nebo vás osobně. Čtěte s pokorou dopisy, které jsou zobrazením osudu Lustigovy rodiny po okupaci v roce 1968!  S nimi se vracíte i dál do minulosti, zajímavé jsou fotky, dokumentující také osud naší země. Na osudu dvou spisovatelů... jeden měl sílu odejít, druhý žil v bolševickém poddanství... poznáte kus proklínaného 20. století.

„ Kamarádství je těžké definovat asi jako lásku. Některé záležitosti jsou celé spíš v pocitech než ve slovech. Muž nedává život jak žena. Snad si tuhle její výsadu vynahrazuje přítelstvím. Je to přátelství mužů v životě, v okolnostech, které osud odkazuje mužům“ píše Arnošt Lustig své mamince Terezii Lustigové do Prahy. To bylo v říjnu 1968 a spisovatel s rodinou už byli v Izraeli.

Ota Pavel žil tady, mořen normalizací i duševní nemocí. Po Lustigově odjezdu se ještě víc kamarádil s herečkou Květou Fialovou a snažil se pochopit její životní filosofii: „Čím hůř, tím lépe.“. Fascinoval jej sport a snaha být nejlepší, nejlepší z nejlepších. Byl novinář a reportér, takovou školou by měl projít každý budoucí (dobrý) autor. Byl váženým - ale pro  svou chorobu i znevažovaným člověkem. A psal, jakoby věděl o své krátké budoucnosti. Psal o Dukle mezi mrakodrapy, o Raškovi, o olympiádě, povídky o svém dětství. Nikdy by neměl sílu emigrovat a žít jako Lustig nebo Škvorecký.

Ota Pavel zemřel ve věku 43 let (1973), Arnošt Lustig v 85 letech (2011) Kdysi se „sbratřili“ dotykem krvácejících malíčků (se souhlasem manželek). Oba svůj židovský původ nesli jako dar i jako znamení: jsem z pronásledovaného národa, který nemá domov, jsem zranitelný...

Knihu v obdivuhodné grafické úpravě vydala Mladá fronta

Venda Šebrlová