Kolotoč státem chráněný

Kolotoč státem chráněný

Nevěřím, že by nějaký Pražák – zvláště starší ročníky – neznal pohádkový kolotoč na Letné. Pravda, už řadu let se sice netočí, ale vypadá to, že se blýská opět na časy... A to by si zasloužil, vždyť je to prý nejstarší kolotoč v Evropě!

Dík za tuto raritu patří jistému movitému Josefu Nebeskému, který kolotoč nechal postavit v roce 1892 nebo o rok později. Bohulibým dílem pověřil mistra tesaře Matěje Bílka. Ten byl z Královských Vinohrad, takže nikoho neudiví, že atrakce, která pobavila jak děti, tak dospělé, stála původně také v této honosné pražské čtvrti, a sice poblíž velmi proslulého zájezdního hostince Na Kravíně. Ne však dlouho, protože už roku 1894 se Josef Nebeský rozhodl převézt kolotoč na vrchol Letné, kde stojí dodnes. Vedla tam totiž od levého vltavského břehu vzhůru nová lanová dráha a z druhé strany koleje první pražské elektrické tramvajové dráhy Františka Křižíka, spojující město s Královskou oborou, jejíž výstavní plocha sloužila k uspořádání Národopisné výstavy českoslovanské v Praze roku 1895... Ideální místo pro kolotoč!

První odvážlivci a zvědavci vsedli tady na koníčky dne 11. července roku 1894, ti poslední (zatím!) „jezdci“ slezli koňských hřbetů roku 2004. Od té doby se karusel (ano, tak se totiž kolotočům původně říkalo podle staré italské vojenské hry) potácí na hraně života a smrti. Karusely byly známy již od konce 17. století. Šlo o kratochvíli italských šlechticů-důstojníků, kteří jezdili na koních za sebou kolem dokola v kruhu a snažili se strefit kopím terč, umístěný na kůlu uprostřed vyježděného kruhu.

Letenský karusel tvořilo 19 různě velkých koníků, potažených pravou koňskou kůží, použitou vcelku, nikoli sešívanou z kousků. Těla byla vyplněna slámou, koňské hlavy oživovaly skleněné oči – jako živé. Při obrovské frekvenci se za ta léta samozřejmě ledacos opotřebovalo a muselo se opravit či vyměnit, raritou zůstala jen čtyři původní sedla a uzdění u koníků se jmény Blesk, Flora, Poly a Šemík. Na rozdíl od italských cavalierů se našinci točili okolo sloupu se třemi rytíři v brnění, vyrobenými ze slisované papírové kaše, zvané papírmašé, a opatřenými stříbřenkou. „Spanilé jízdy“ okolo rytířů odjakživa doprovázely tóny ze secesního skříňového orchestrionu zn. Dalibor, který byl bohužel v roce 1994 (po rovných 100 letech!) odcizen, tak jako původní zvon, ohlašující začátek a konec jízdy. Celý tento nádherný letenský karusel byl postaven do dosud stojícího renesančního pavilonku o půdorysu pravidelného dvanáctiúhelníku o rozpětí 12 metrů, opatřeného trámovou konstrukcí s prkennými výplněmi, jehlanovou střechou s dvanácti valbami zakončenou lucernou ve výši 7,7 metru. Střecha byla původně kryta plechem a v úžlabích se nacházely chrliče. Zátěž střechy je přenášena především na obvodové stěny, aby nebyl přetěžován čep hřídele kolotoče. Obvodové stěny jsou na podezdívkách, vysoké 4,5 metru, na styčných hranách je tvoří trojice dřevěných sloupků, z nichž krajní nesou půlkruhové oblouky nad vstupy. Nad těmito oblouky se nacházejí vlysy s vyřezávanými ornamenty. Po přesunu kolotoče na Letnou bylo všech 12 oblouků doplněno ještě železnými vysouvacími roletami. Zpočátku, když byl kolotoč ještě v Královských Vinohradech, jej poháněl člověk, který chodil v podzemním prostoru kolem dokola a otáčel jakousi vzpěrou. Později ho vystřídala ozubená kola a ve 30. letech minulého století pak elektromotor.

Provozovatel pražského karuselu se v roce 1995 (od roku 1991 je kolotoč památkově chráněným objektem) pokusil mimořádnou památku opravit. Došlo k restaurování pavilonku, obnově několika historických prvků a výměně elektroinstalace. Další náklady už ale neutáhl.

Roku 2006 koupilo kolotoč Národní technické muzeum. Náklady na obnovu byly tehdy odhadovány na 6 milionů.

Dosud je zrestaurována jedna figurína koně z celkových devatenácti. Ministerstvo kultury přispělo na rekonstrukci částkou čtyřmi miliony korun.

„Chceme Pražanům ukázat, v jakém stavu je kolotoč nyní a do jakého stavu ho chceme dostat. Na přelomu léta a podzimu 2017 bychom ho rádi zprovoznili,“ řekl iDNES.cz ředitel Národního technického muzea Karel Ksandr. Budeme se tedy těšit, ale uvěříme, až se konečně na nově osedlané koníky usadí pražští cavalieros a urazí první metry nekonečné dráhy okolo tří stříbrných rytířů.

Zpracovala Libuše Hubičková

Přetištěno z časopisu Dědictví Koruny české s laskavým svolením autorky i redakce

Popisky

1  /  Tři rytíři v brnění uprostřed kolotoče

2, 3, 4  /  Renesanční pavilonek o půdorysu pravidelného dvanáctiúhelníku

5  /  Koníci čekají na novou podobu

6  /  První pražské elektrické tramvajové dráhy Františka Křižíka spojovaly město s Královskou oborou