CHARTA STORY a CHARTA 77 ve fotografii

Olga Szymanská 1 2017 Kultura česky

Při příležitosti 40. výročí podpisu Prohlášení Charty 77 připravila Národní galerie ve spolupráci s Libri Prohibiti, Knihovnou Václava Havla a Archivem Jana Patočky dlouhodobější expozici o tomto českém fenoménu.

Charta

Na počátku stál vývoj událostí kolem zatčení členů rockové kapely The Plastic People of the Universe. Z jeho publika vznikl předobraz Charty. Šlo o seskupení lidí, kteří ve „své“ atmosféře rovnosti, solidarity a družnosti byli odhodláni prosazovat názor, že proti ohrožení tehdejší totality je dobré, ba nutné se bránit a vědomě jí čelit. A to se silným pocitem, že tento názor je třeba demonstrovat do činu trvalejšího dosahu. Po prvních schůzkách skupiny, u níž nebylo důležité, kdo či jak je připravil, neboť šlo o věc společnou, byl vznik Charty 77 logický. Její myšlenka založit zejména výbor za dodržování lidských práv, ustálena na občanské iniciativě, se později prokázala jako velice nosná a důležitá. Návrh výchozího prohlášení vycházel z Paktů o lidských právech. A výsledný známý text byl chápán jako kolektivní vůle. Vůle s ručením všech, kdo jej signovali, ať již vzápětí po jeho vzniku či později. Ustanoveni byli mluvčí Charty 77: J. Hájek, V. Havel a J. Patočka.

Význam

Roztříštěné, izolované, názorově různorodé skupiny, především katolíků, evangelíků, liberálně smýšlejících a zakázaných umělců, intelektuálů, představitelů obrodného procesu z roku 1968 aj. se zde dokázaly sjednotit. Tím se potvrdilo, že představitelé různých ideových proudů mohou nalézt společnou řeč v obraně lidských práv a že se mohou opřít o mezinárodní dohody, k jejichž dodržování se ČSSR zavázala při podpisu helsinského Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. K provolání Charty 77 bylo podpisem přihlášeno 242 občanů. Důkazem, že šlo o onen realizovaný čin velmi významného dosahu, bylo, že tehdejší moc na něj zareagovala. Normalizační režim rozjel proti Chartě 77 kampaň a perzekucí jejích signatářů a sympatizantů se snažil upevnit svou totalitní podstatu. Od zahraniční opozice však zaznamenával pro činnost Charty 77 značné sympatie. Zároveň média, vysílající ze zahraničí česky, oslovovala domácí veřejnost a tím sehrála důležitou roli na obranu signatářů. Do roku 1989 tak Chartu podepsalo 1898 lidí.

Výstavy

Charta Story je prezentovaným příběhem, dle pořadatelů s „výsostným rysem múzičnosti“. Je připomínkou výročí Charty 77 jako neformální občanské iniciativy, kritizující nedodržování lidských a občanských práv. A to například v příběhu osobnosti Ivana Jirouse, zdokumentovaném fotografiemi, písemnostmi i jeho osobními předměty. Dále v historickém hodnocení P. Blažka a V. Tuckerové jsou představeny životní osudy lidí různých společenských vrstev, jejichž spojnicí bylo souznění s duchem textu Charty, a proto se stali jejími signatáři.

Charta 77 je výstavní kolekcí fotografií od J. Bednáře, J. Brabce, M. Duse, B. Holomíčka, J. Kašpara, J. Kukala, I. Kyncla, O. Němce, V. Stoilova, O. Škáchy i dalších. V nich je zachycena tzv. neoficiální kultura doby.

V rámci stálé expozice Salmovského paláce je instalován výběr samizdatů i faksimilie kroniky profesora B. Placáka „Proč jsem podepsal Chartu“. A také obrazy z tohoto období, od např. O. Karlíkové, J. Koláře, O. Slavíka, J. Šafránka a mnoha dalších výtvarných umělců.

Obě výstavy dokazují délkou svého trvání významnost a morální kvality Charty 77.

Národní galerie-Salmovský palác 21. ledna 2017 - 6. února 2019

 

Olga Szymanská

s přispěním materiálů NG

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012