Jak se vydal švýcarský Honza do světa

Jindra Mannová 1 2017 Naši ve světě česky

 

Vydal se do světa hledat princeznu nebo studovat?

Jako jeden z nejlepších studentů jedné švýcarské vysoké školy – svého ročníku - mohl si vybrat další studium – jeden semestr -  v zahraničí. Dlouho se nerozmýšlel a vybral si Čechy. Znal je z dovolených, z pobytů u prarodičů, cítil se v nich napůl jako doma, tak proč nezkusit štěstí za hranicemi své země. Na nový život se vyloženě těšil.

Otec - Švýcar ho vybavil mnoha teoretickými radami ohledně studia a pobytu v cizině, matka – původem Češka, zase mnoha praktickými radami ohledně pobytu právě v Čechách. A sestra, ta odchod milovaného bratra a jejího ochránce, pojala vyloženě prakticky a připravila mu „zázračný balíček“, který obsahoval samé vyloženě praktické potřeby pro mladého muže – studenta, jež bude pobývat mimo domov. „Jak já to tady bez tebe půl roku vydržím,“ naříkala a vrazila mu pusu.

Jazykové vybavení /němčina, angličtina, francouzština/ a čeština – hlavně slovem považoval za únosné. Vydal se  vlastním starším autem na cestu. Nejdříve se ještě stavil u dědy a babičky v Čechách, kde vyfasoval na cestu pár buchet a řízků. „Město, do kterého jedeš, má kontaminovanou vodu, dá se pít jenom po převaření. Také je v této oblasti nakažlivá infekční nemoc, takže je nutné dodržovat přísnou hygienu, upozorňovali prarodiče.“ „Já myslel, že jedu do Čech a ne do Afriky,“ zažertoval student. Dostal ještě pár rad do života z mnoha životních zkušeností starších lidí a již pádil radši dál, majíc už těch rad jak se říká „navrch hlavy“.

Jak si povede tento mladý muž /student/v cizině ?

 

První jeho SMS domů: „Hurá, už mám Wifi. Je tu velký binec, jsem v p…..“ Smajlík.

Jelikož dojel jako vždy až na poslední chvíli, dalo mu dosti velkou starost, než se zorientoval, kam jít, kde se ubytovat, kde je vyučování, jaký je rozvrh hodin, program, skripta, termíny, atd. Vyhráno měl, když se napojil na internet, kde našel potřebné informace.  Na studia se vyloženě těšil, ale padla na něj tíseň, když vstoupil na neznámou ubytovnu – kolej, prošel se studenou nehostinnou tmavou chodbou, projel temným výtahem. V duchu si říkal:  Neměl jsi přece jenom zůstat doma? A zaklepal na neznámé dveře v očekávání věcí příštích.

Otevřel mu rozespalý rozcuchaný, zarostlý mládenec – jeho spolubydlící – národnosti syrské.

Pokoj, kde bude bydlet dalších půl roku života mu připadal  příjemnější, světlejší, prostorný, byl pečlivě uklizen. Nedaleká budova školy byla super moderní, velkolepá, obrovská, předčila jeho očekávání. Vyučování a přednášky budou probíhat částečně v češtině a částečně v angličtině, stejně tak i semináře a cvičení. Snažil se odhadnout i vyučující, na prvním dojmu hodně záleží a hlavně dychtivě naslouchal, aby vše náležitě pro něj v cizím jazyku pochopil a si osvojil. S napětím a zájmem naslouchal každému slovu, pokynu, úkolu. Na každého nového vyučujícího se těšil, velice ho bavilo dovídat se mnoho nového z ekonomie a osvojovat si nové dosud neznámé české pojmy.

Budu si muset osvojit češtinu hlavně písmem, doplnit si vzdělání i v tomto smyslu, naučit se český pravopis, umiňoval si. I když pro začátek nedostali tolik úkolů, umínil si pracovat. „Nejsem tu přece na dovolené. Ale do fitness centra se nahlásím, abych neztratil fyzickou kondici.“

První šok z prvého dne, kdy přijel na poslední chvíli a měl nervy tak říkajíc „na pochodu“, kdy teoreticky měl být přítomen na několika místech najednou, měl za sebou, situace se zklidňovala, seznamoval se s prostředím, kolegy i způsobem života studentů.

V bloku kolejí, kde bydlel, bydlelo asi 500 studentů, všichni cizí národnosti, takže s nimi komunikoval buď anglicky, nebo francouzsky, němčinu tam neslyšel. Bude snad komunikovat i česky? Chtělo by to najít si i české kamarády nebo kamarádky.

Každý úterní večer byl společenský, každá národnost studentů měla za úkol si připravit pro tento večer zábavný program a předvést snad i něco typického pro svou zemi v jazyce anglickém. Večery byly plné bujarého nevázaného veselí. A podobně tak i další večery ve městě ve studentských klubech. Ale místy to bylo i „tuhý“, osvojil si další slangový výraz pro vyjádření katastrofální situace. Poznal mnoho krásných dívek různých typů od těch nezajímavých, nudných, i ty jiné veselé, zábavné kočky až po ty neochočitelné šelmy až žhavé lvice. „Navštívím pro změnu také i zdejší městský kostel pro srovnání s naším, třeba i tam mohou být zajímavá seriózní děvčata. Ano, byly tam dívky slušné, až „svaté“, nevinné, kterých se dotknout by mi ale připadalo až nečisté. Ale všechny dívky, které jsem poznal byly kamarádské, přátelské, připadaly mi méně emancipované než u nás.“

Ve volném čase, o víkendu, navštívil své milé a veselé sestřenice. S nimi se nejen výtečně pobavil, ale stačili zajet i na Šumavu do jelení obory /myslivost, to byla totiž jedna z jeho vášní/. A v doprovodu těchto krásných dívek sledoval úchvatnou a strhující podívanou – jelení říji. Co si přát víc! S těmito dívkami si zatančil i na maturitním plese, tedy v prostředí pro něj nevídaném. „Můj bratranec neumí slovo česky,“ představila ho maturantka svým kamarádům.“ Kamarádky lámanou němčinou ze sebe soukaly konverzaci, velice se snažily a student se náramně bavil. Velice dobře jim rozuměl, co si o něm i česky povídaly. Když se vše prozradilo, veselí a zábava nebrala konce.

V některém dalším víkendu navštívil i jiné české příbuzné, s kterými rozebral ekonomickou finanční situaci v Čechách ve srovnání se Švýcarskem – tedy téma důležité pro jeho seminární práci. Diskutoval s nejpovolanějšími ekonomy.

I v příbuzenstvu působil jak blesk z čistého nebe. Rázem si svým veselým a bezprostředním chováním získal sympatie všech zralých žen a zletilých i nezletilých dívek.

Houby prý ve Švýcarsku tak nerostou a tak procházka slunečnou podzimní barevnou přírodou a objevením sametových hnědých hlaviček jedlých hub, vykukujících z pod listí i s nalezením pravých hřibů byla pro něj nevšedním zážitkem. Vyhládlý se na smaženici z hub velice těšil, ale neobvyklé jídlo snědl a prohlásil: „Příště bych je ani jíst nemusel. Také polévku nebo čaj bych jedl a pil jen v nejhorším případě, třeba kdybych byl nemocen, ale to není můj případ.“

Od prarodičů, které navštěvoval, si vyslechl řadu rad do života, ale i sám životní poučky některé vymyslel nebo tlumočil: „To tenkrát, v prvním ročníku gymnázia /bylo mi 11 let/ jsem první písemku z angličtiny tenkrát zkazil. Vždyť jsem se tolik učil, lítostí jsem se rozbrečel. Náš učitel angličtiny mě pohladil a pravil: „Počítej vždy raději s tím horším, abys nebyl zklamán.“ „A to jsem si také zapamatoval.“

Na koleji se setkával s nejrůznějšími typy studentů a liboval si svého spolubydlícího. „ Mohl jsem dopadnout i hůře, jsem rád, že nebydlím se studentem, který je možná „teplý“, nebo  „bordelář“, hlučný,  nebo se studentem, který v 5 hodin ráno začne na pokoji vařit, protože je zvyklý na teplé snídaně, některý je i náruživý kuřák, alkoholik, apod.“

Na koleji na pokoji je ale skoro neustále obtěžovala hlasitá až burácející hudba, která  vřískala z pokoje pod nimi, kde bydleli Španělé. Jeho spolubydlící Syřan už to nemohl vydržet a jednoho dne vykřiknul: „Jdu na ně, to se pobijem.“ „Nech to být, vyřídím to diplomaticky, “ kasal se Švýcar. Zašel dolu, zaklepal, slušně pozdravil a pravil: „Vy máte rádi hudbu, že ano?“ „Je to asi moc nahlas,“ odvětil Španěl. „Jo, hodně nahlas, udělejte s tím něco,“ rozkázal slušným, ale přísným tónem. Španělé hudbu ztlumili a už nikdy ji nepouštěli na plné obrátky.

Jeho spolubydlící Syřan, bývalý reprezentant Syrska v boxu, s ním boxoval, a to doslova, snažil se ho zasvětit i do tohoto tvrdého sportu. Ve volných chvílích se potýkali, nelítostně boxovali. Často spolu také diskutovali. Syřan byl alevita, ti jsou ve své zemi v menšině a mají liberární otevřený přístup k jiným národům a náboženstvím. A tím pádem ho vnímal jako člověka klidného, mírumilovného, ale i trochu trpícího člověka, který mu byl upřímným, dobrým kamarádem. Ke konci studia Syřan velice litoval, že mu dobrý kamarád Švýcar odjíždí a rozloučili se tudíž velice srdečně.

Na otázku prarodičů, co mu pobyt v Čechách dal, odpověděl: „Ze stereotypu v domácím prostředí jsem se dostal v Čechách do prostředí dynamického a plnými doušky jsem nasával nezvyklou novou trochu cizí atmosféru. Pozoroval jsem, srovnával, intenzivně jsem vnímal vše nové, měl jsem hlavu otevřenou novým nápadům. Byl jsem nezávislý, samostatný, sám na sebe spolehnutý, těžší momenty jsem musel sám zvládnout, někdy i vybojovat. Být na všechno sám pro mne bylo nejtěžší, protože jsem člověk velmi komunikativní.  Na Češích mě fascinoval jejich smysl pro humor, kterého jsou schopni za každé situace i v té nejkritičtější. Porovnával jsem obě země a vážím si Švýcarska a domova.“

Student ukončil zdárně naplánovaný jeden semestr studia v Čechách, složil s výborným prospěchem závěrečné zkoušky, písemné práce. Získal řadu vědomostí z oboru, poznatků, zkušeností, zdokonalil se v jazycích – češtině i angličtině. Zajímavá byla i analýza v rámci seminární práce, získal zajímavé informace o Evropské unii. Získal nové přátele, nové kontakty, případně v budoucnu i možnost pracovní příležitosti.

„Jsem rád, že jsem se rozhodl studovat v Čechách, obohatilo mě to, a kdo ví, jak v budoucnu se rozvine i další spolupráce.“

Ale domů se vracel rád. „ Srdcem jsem stále Švýcar. “ A těšil se i na jednu dívku, to bude asi ta jeho princezna.

 

Jindra Mannová

 

 

 

 

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012