Priscilla

Knihy česky

Napsal Ota Ulč, vydal Šulc – Švarc, recenze Michaela Swinkels

Milá Priscillo,

už dlouho jsme se neviděly, v Praze, ani v Binghamtonu, ale to neznamená, že naTebe nevzpomínám, právě naopak – a lepší už to bohužel nebude.

Když jsme vás poprvé s dcerami v USA navštívili, ptala jsi se, co máš uvařit, čili co rádi jíme? To jsem rychle zamítla, přece vás vezmeme na večeři! „To nepřipadá v úvahu,“ odvětila jsi. Tak jsem ztichla, protože Tvůj výraz napovídal, že se o tom nebudeme bavit.

„Necháme to na Tobě, Priscillo,“ řekla jsem tedy a doufala jsem, že jídlo nebude příliš pikantní, jak jsem to znala z indonézké kuchyně, které se  pro změnu zase v Nizozemí říká čínská. Avšak moje obava byla zbytečná. Uvařila jsi nám báječnou svíčkovou...!

--------------------------------

Objemná kniha „Priscilla“ (295 str.) Oty Ulče začíná jeho setkáním na jednom večírku v New Yorku, kde mu kdosi Priscillu představil jako Slovenku.Líbila se mu, ale ona si ho nevšímala, jeho podoba jí prý připadala příliš asiatská(!), a tak autor začal bádat po svých možných předcích kdesi na Sibiři...

Ota Ulč, rodák z Plzně, vystudoval práva a emigroval přes Německo do Spojených států, kde se v New Yorku na silvestrovském večírku seznámil se svou budoucí čínskou manželkou Priscillou Lim. Měl za sebou tehdy už košatou milostnou kariéru a rozhodně se tedy nehodlal v té době „citově vázat“. Ale jak to jedno staré přísloví praví...

Ulčovi se vzali v roce 1964. Snad každý, kdo žije ve smíšeném manželství, se s větším či menším úspěchem jazyk svého partnera pokoušel naučit, a tak tomu bylo i u Ulčových. Čeština jistě není jazykem lehkým, ale čínština ji, jak víme, daleko předhání. A tak to dopadlo i u Ulčových. Komunikovalo se v angličtině. Odstěhovali se do města Binghamton, na půl cesty mezi Niagarskými vodopády a New Yorkem, kde přednášel Ota Ulč na univerzitě. V té době začali Ulčovi také cestovat. Nejprve osedlali mustanga (v USA), v Evropě pak volkswagen. Narodil se jim syn Ota, což je ovšem od cestování neodradilo. Pořídili si sedačku a hupky otci na záda. (Jeho kmotrem byl Josef Škvorecký.) „Před sebou jsme měli tisíce mil“, říká autor, což nebyla ani v nejmenším nadsázka. Do Austrálie k protinožcům se vydali „zezadu přes rovník.“ A v Hongkongu na ně čekalo velmi příjemné překvapení, kterému se říká štěstí...                                                                                                                                  Dále pak „Nakřáplé Filipíny“ a návrat Mikronésií. A čím vším Ota Ulč byl a je? Nalistujte si stranu 197...

II.část Další seznamování se světem a “brychiáda, “Kokosový Rasputin, Jíst hada, Na rybách v Údolí smrti, Apartheid poznávat, ochutnávat, Klokánie jako alternativa, Rodná a téžrudá Čína, Kolaps komunismu a seznamování se s češstvím, Slasti plavby, Červená stuha a ke konci se blížíme...

RIP, dear Priscilla...

 

 

 

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012