Můj Staromák

Jan Burian 12 2016 Povídka česky

 

 

Stojím v davu za pódiem uprostřed Staroměstského náměstí a nad hlavou mi vlají čísi podomácku zhotovené obrovské červené trenýrky jako symbol nespokojenosti s politikou a chováním současného prezidenta. Náměstí je úplně zaplněné, všechny škvíry a mezery mezi lidmi vyplňuje vata naděje, že se konečně začíná něco měnit, že už té ostudy bylo dost. N pódiu se střídají řečníci, někteří jsou výraznější, jiným není dokonale rozumět nebo jim chybí to správné charisma, aby dokázali tolik lidí zaujmout. Když pak řečníky střídá pop-music, rozhlížím se po setmělém náměstí a propadám se do vzpomínek.

 

V duchu se ocitám na stejném místě, jen zhruba před půl stoletím. Z tribuny hřímá vrchní ideolog komunistické strany Jiří Hendrych. Opírá se do hrstky spisovatelů, kteří na nedávném sjezdu rozpoutali takzvaný obrodný proces. Nám středoškolákům z prvního ročníku gymnázia to je celkem jedno, účast na manifestaci máme povinnou. „Zdrhneme?“ ptá se spolužák. „Jasně, zdrhneme!“

Tenkrát mě pochopitelně nemohlo napadnout, že o Staroměstském náměstí jednou napíšu písničku. Bylo to po demonstraci 28. října 1988 a přesunuli jsme se sem z Václaváku, kde napoprvé pokropila policejní vodní děla. Stál jsem vedle své ženy, o kousek dál Rejžkovi, knihkupec Koháček a spousta dalších známých. Provolávali jsme různá hesla a pak nás policajti vytlačili do Železné ulice. Doma jsem o tom pak napsal Zpěv páteční:

Jen blázni kapsy plný pěstí

Stojí tak těsně vedle sebe

A zhořka prší na náměstí

Ne ale z nebe!

Po pár měsících, vlastně dost nečekaně, ztratila ta písnička aktuálnost a zůstala jen jako vzpomínka. To už se tady zpívalo i z různých balkonů a přišla svoboda. Na počátku devadesátých let jsem na Staroměstském náměstí oslavoval i Nový rok. V chrámu svatého Víta se konala ekumenická mše, kterou přenášela televize, ale já jsem stál v mrazu na náměstí u kláves na malém pódiu, kolem mne kroužil úplně zmrzlý kameraman na jeřábu a natáčel, jak zpívám ateistickou píseň o tom, že nikdo nevěří v Pánaboha. Říkal jsem si, to máš za to. Kdybys byl věřící, mohl jsi s ostatními sedět v kostele, tam si to určitě aspoň trochu zadýchají, ale biskup Václav Malý pak říkal, že tam také měli kolem nuly. Od té doby jsem se na tohle náměstí moc často nedostal, protože bydlím v jiné části města.

 

Teď tu poslouchám řečníky promlouvající z pódia a nad hlavou mi vlají ty trenýrky. Nudná hudba dohrála a na pódiu připomíná ministr kultury, že pravda a láska přece musí zvítězit nad lží a nenávistí. Taky bych si to moc přál, a tak mu tleskám a jsem rád, že to na Staromáku zase zaznělo…

 

Jan Burian, písničkář

 

(autor na fotu)

(článek vyšel v tištěném časopise TR 46/2016)

 

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012