Slovo na prosinec

Kolegyně Venda se ve Stalo se zmínila o Fidélu Castrovi… Já si velice dobře pamatuju na rok 1960. Maturovala jsem, moji rodiče se po 19 letech hádání rozváděli a byla tzv. karibská krize. Strašně jsem se bála války. Sice jsem v novém typografickém „studiu“, kde jsem se na podzim ocitla, (viz moje připravovaná knížka) založila umělecký soubor, recitovala básně a tančila s ostatními spolužáky rock and roll, ale byla ve mně malá dušička. Moc jsem si oddechla, když byla zmíněná krize zažehnána, ale ten strach byl ve mně ještě hodně dlouho. Obnovil se znovu v roce 1968, opět díky komunistické násilné snaze udržet ten zločinný režim.

Četla jsem před pár dny článek známého psychiatra o tom, jak „puberťáci“, jak je nazývá ve svém článku Venda, jsou velice nebezpeční elementi. Jejich ego je tak nabubřelé, že je nic jiného nezajímá. A že jim v mozku chybí  komůrka, v které ostatní lidé mají soucit, laskavost a lásku.

Venda se také zmínila o tom, že většina Čechů byla zklamaná, když se stal D. Trump prezidentem, že spíš by chtěli Hillary. Ach, já jsem bědovala, když jsem se občas koukla na zprávy a viděla, jaké dva lidské dárečky si Američané vybrali ku zvolení. Nicméně, po sledování posledních dvou týdnů před volbami, kde jsem seděla u bedny a sledovala tu prolhanou, zkorumpovanou a maximálně ambiciózní ženskou, byla jsem pro sprosťáka Trumpa.

Ale už dost politiky, raději něco milejšího. Také se, jako kolegyně, nechci věnovat o adventu ošklivým věcem.

Mám nového vnoučka, Matyáška. To je radost! Je už moje deváté vnouče. A mám také dvě pravnoučata – Magdičku a Maxíka. A plno lidí se také raduje ze svých bližních. Na ty, kteří budou o vánocích sami, myslím se soucitem a s pochopením.

A všem přeji moc hezkou pohodu o adventu i o vánocích.

Eva Střížovská