Po čem toužila Věrunka z Čížové

-top- 12 2016 Kultura česky

 

 

Exponát z Prácheňského muzea, o kterém bude dnes řeč, je svým způsobem unikátní. Jedná se o dopis, který obyčejně vzhledem k svému netradičnímu adresátovi po odeslání zkrátka zmizí… Není divu, že si tohoto dochovaného exempláře v muzeu tak vážíme, i když nám není známo, jak je možné, že na rozdíl od milionů podobných dopisů ten náš na tomto světě zůstal….

 

Snad si ho zapomněl adresát vyzvednout? Či nebylo psaní nikdy odesláno? Nebo snad prosby autorky dopisu nebyly vinou jejích špatných skutků v uplynulém roce vyslyšeny? Buď jak buď, již se asi nedozvíme, jak to s dopisem Ježíškovi, který 12. prosince 1935 v Čížové vkládala za okno svého domu Věruška Drábová, vlastně bylo. Dopis je jedním z předmětů tvořících výstavu „Štastné a veselé“, která v galerii Prácheňského muzea začala na konci listopadu. Představujeme hned devět různých stromečků z jednotlivých období 20. století a dominantními exponáty jsou mimo vánočních ozdob hlavně dárky pro nejmladší členy rodiny – tedy hračky.

 

O co tedy prosila Ježíška podle písma zhruba osmiletá čížovská školačka? „Já bych ráda měla boty na brusle a dres,“ překvapuje Ježíška Věruška netradičním holčičím přáním. „Maminka nechce o dresu ani slyšet, ale já bych ráda. Prosím Tě, přines mi ho,“ stojí v dopise dále. Následuje výčet tzv. mekkých dárků – tepláky, pulovr pletený červený, ponožky do bot, hnědá šála a hnědá čepice. Ze zimní výbavy chybí tak pouze rukavice, ale Věruška nezapomíná Ježíška informovat o tom, že již jedny rukavice má.  „A ještě něco! Stromeček! Ten také! Prosím, přines mi ho!“ uzavírá tajný dopis, předem poděkuje a krasopisně se podepíše.

 

Hračky tedy hledáme marně a to si již Věra v té době mohla přát všelicos. Třeba sáně s volantem, což byl ve 30. letech poměrně populární dárek. Nebo něco dívčího, na trhu v té době již byly zařízené pokojíčky, kuchyňky s nádobíčky či miniaturní kupecké krámy. Panenky byly již řádně sofistikované a z různých materiálů, populární byla i miminka – plaváčci – která se mohla regulérně koupat ve vaně. Mnohá holčička asi zatoužila po módním hitu inzerovaném v tehdejších časopisech – „autolady“, gumové panence oblečené ve „slušivém sportovním kostýmu“, která vlastnila „moderní automobil na skutečných pneumatikách“. Žádané byly také kočárky pro panenky. Ale řadě dívek, především těch chudších, udělaly radost i papírové archy, z kterých se panenky a jejich oblečení muselo nejprve vystříhat.

 

Věrunka z takových lákadel nechtěla nic a pokud tedy díky své skromnosti získala vaše sympatie, pokračujte ve čtení. Dochován totiž je i dopis, který stejnému adresátovi poslala přesně o rok později – tedy 13. prosince 1936.

„Milý Ježíšku, jako jindy ti zase píši o dárek. Přála bych si všechny díly Svéhlavičky a kabelku,“ posílá holčička z Čížové tentokrát přeci jenom marnivější vzkaz. Ale představa, že tentokrát Věruška zavalí nebeského dárce dlouhým seznamem hraček, je mylná. „Maminka by chtěla kabelku, tatínek svetr a klobouk (oni mi sice nic neříkali, ale potřebují to). Ježíšku, prosím Tě, já nemusím dostat nic, jenom když dostanou maminka s tatínkem, já si to odřeknu. Budu mít radost z toho, když pod stromečkem najdou ty věci, které si tolik přejí. Bude mne blažit, že moje přání budou vyplněná! Takhle jim nic neříkej. Nechci, aby se to dozvěděli,“ obrací se na Ježíška se spikleneckou prosbou. Na závěr připojuje pozdrav Panně Marii, sv. Josefovi a andílkům.

 

Kdo ví, jak to všechno u Drábů v Čížové na Štědrý den proběhlo… Pokud je Věra naživu, je dnes již velmi starou dámou, která si na své dopisy, dnes uložené v muzeu, jistě asi nevzpomene. Jedno je však jisté  - kdyby byly všechny děti jako ona, naše muzejní výstava by vypadala úplně jinak. Pod stromečkem by místo kopy dobových hraček a dárků, nashromážděných z řady muzeí po jižních Čechách, bylo nainstalováno jen pár kousků oblečení a možná i ta Svéhlavička. Kdo však ví, zda z ní neměla jedna čížovská holčička tenkrát větší radost, než někdo z té luxusní gumové „autolady“.

 

 

Jan Kouba

 

(Článek vyšel v prosincovém čísle Píseckého světa, autorem je etnograf Prácheňského muzea v Písku)

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012