Narodili se, aby přežili

Eva Střížovská 12 2016 Knihy česky

 

 

Wendy Holdenová

 

Podtitul knížky uvádí, že jde o skutečný příběh Češky, Slovenky a Polky, které těhotné odjely do koncentračního tábora Osvětim. To je trochu zavádějící, protože neodjely dobrovolně, jak by se mohlo zdát, ale byly násilně odvlečeny a to v dobytčích vagonech. Tam byly namačkány jako sardinky, bez jídla a bez pití a bez záchodů. To byl ale jen skromný začátek nesmírného utrpení, jemuž byly ony i další stovky tisíc politických vězňů a hlavně nevinných Židů postupně a po léta vystaveny. Zmíněné tři dívky ve věku něco přes dvacet let, pocházejících ze slušně prosperujících židovských rodin a laskavého zázemí byly čerstvě vdané a čekaly dítě.

Na prohlášených ranních nástupech, kdy ráno musely stát nahé a ostříhané i v mrazu, se jim podařilo těhotenství zapřít. To měly velké štěstí, protože zločinný lékař Mengele jiné, u kterých se těhotenství prozradilo, ihned poslal do plynu. Malé děti brutálním způsobem zabíjel, na některých vězních prováděl za velkých bolestí své „lékařské“ pokusy. Zmíněné ženy, jako i stovky tisíc dalších vězňů prošly dalšími koncentračními tábory, kde v plynových komorách zahynuli jejich blízcí. Přednost na smrt měli staří a nemocní, ti kdo mohli tvrdě pracovat „pro říši“, byli nahnání bičem do továren umístěných přímo v táborech. Tam pracovali celé dny a jejich jediné jídlo, jako i dalších vězňů, byla hnusná ranní břečka s malým kouskem chleba a večer vodnatá polévka. Ženám se podařilo za pomoci spoluvězeňkyň těhotenství utajit až do porodu. Byly v té době tak hubené a podvyživené, že vážily jen přes třicet kilo. Takže je pochopitelné, že jejich narozené děti vážily jeden a půl kila. Narodily se naštěstí až na konci války a zázrakem a pomocí dalších lidí se jim i matkám podařilo přežít.

Kromě této knížky s otřesnými skutečnostmi plnými smrtí, plynových komor, které ve dne v noci vypouštěly z vysokých komínů nasládlý dým ze spálených těl, hladu a fyzického trýznění, jsem četla ještě jinou knížku. Hlavně večer před spaním, aby se vůbec dostavilo.

Už od dětství jsem četla množství knížek o holocaustu, o strašlivých nelidských podmínkách a zvěrstvech v koncentračních táborech, takže mne tato knížka svým obsahem nepřekvapila. Autorka si s ní dala ohromnou práci, ale nebudu tady vyjmenovávat, co všechno musela prostudovat za materiály, jaká místa po celém světě musela objezdit a kolik lidí vyzpovídat. Spíš smeknu klobouk před jejím literárním uměním. Kniha je přes všechny hrůzy čtivá a velice zajímavá.

A teď malinko o té druhé knížce. Máme o ní také recenzi v této knižní rubrice – Loď v Bretani. Jedná se o příběh bohaté české ženy, která se vdala za bohatého Francouze a prožívají spolu veselé příhody všedního dne. Bylo moc zajímavé až legrační číst tyto dvě knížky vedle sebe. Na mysl mi neustále vyvstávala myšlenka, jak si dnes dobře žijeme. A že si toho nevážíme. Nemáme hlad, nemrzneme, nikdo nás nemlátí ani nevraždí. Můžeme svobodně mluvit i psát. Problémy tu jsou, ale…nesrovnatelné s oběma knížkami.

Moc bych si přála, aby si knížku Narodili se… přečetli všichni mladí lidé, kteří se vztekají nad tím, že se jim rozbil mobil nebo tablet…

 

Eva Střížovská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012