Legionáři zase útočí

-ES- 12 2016 Dějiny česky

 

 

Zdenek Reimann

 

Na příběhu České družiny založené v roce 1914 Čechy, žijícími dlouhodobě na Rusi je zajímavé to, že se přeměnila v Československé legie jako základ budoucí československé armády. Fascinoval mě fakt, že jsme měli schopnou, vycvičenou, dobře vyzbrojenou i financovanou armádu daleko dříve, než jsme vůbec v roce 1918 vznikli. S nápadem Českou družinu založit přišel jeden vzácný muž, pražský a petrohradský klenotník Zdeněk Rejman, viz svědectví starodružníků V. Práška a J. Slaničky:

„Dne 22. července 1914 na petrohradském shromáždění českého spolku jeden z přítomných, Zdeněk Rejman, navrhl, aby Češi vstoupili do řad ruské armády za účelem ozbrojeného boje za nezávislost Českých zemí. Uvedený návrh byl schválen a v místnosti spolku (ve Zvenigorodské ulici) začal být prováděn zápis do „českého vojska.“ Rejman a představitelé českých spolků poté navštívili s žádostí o vytvoření jednotky ministra války Suchomlinova, náčelníka generálního štábu Januškeviče a jeho náměstka generála Beljajeva. Je třeba poznamenat, že mnozí Češi byli dosti bohatí a měli velmi dobré styky v hlavním městě říše. Například Rejman vlastnil velké zlatnictví a Leopold Kalina zase módní salon, jehož klienty byla ruská vyšší šlechta. Bylo nařízeno vytvořit českou národní jednotku při ruské Císařské gardě.“

Náčelník štábu carské střelecké brigády plukovník E. A. Vercinskij potvrzuje: „Obdržel jsem rozkaz od náčelníka štábu o vytvoření českých dobrovolníků při štábu Gardové střelecké brigády. Ve spojení s tím se u mě s odpovídajícím příkazem objevilo několik Čechů, mezi kterými si vzpomínám na Zdeňka Rejmana, majitele zlatnictví v Petrohradě. To bylo přibližně 23. - 27. července 1914. Stal jsem se prvním přímým vojenským nadřízeným rodících se českých dobrovolnických oddílů rozvinuvších se později v československou armádu.“

Plukovník Vercinskij zavedl pro Čechy uniformu 3. tělesného gardového střeleckého pluku pouze se záměnou stříbrných prýmků na náramenících a knoflíků zlatými. Podplukovník Sozentovič s sebou přivezl dne 23. září 1914 prapor České družiny. Zhotovily ho moskevské Češky Koníčková a Junová. Z jedné strany bylo bílo-modro-červené plátno, z druhé vyšily na bílo-červených českých barvách korunu svatého Václava. Rejman, jako zdatný obchodník se zájmem o politiku spravující rodinné klenotnictví a výrobu šperků z českého granátu v Praze, ruském Petrohradě a později i v ukrajinském Kyjevě, se stýkal s mocnářskými politiky ve Vídni a českými v Praze, rovněž s ruskou vládnoucí aristokracií a významnými členy vlivných obchodních kruhů. Důvěrná znalost obojího prostředí, vzdělání, jazyková vybavenost a zápal pro českou věc ho činily nesmírně vhodným kandidátem na pozici vyjednavače a organizátora české budoucnosti na tehdejší Rusi. Takových Čechů bylo v Rusku, zejména v Petrohradě, Moskvě a Kyjevě, mnoho, ale Rejman se buď více angažoval, nebo měl štěstí. Spíše mu to přišlo zcela samozřejmé. Ve svém deníku si 6. srpna 1916 poznamenal text dopisu Benešovi, který Beneš přeposlal Masarykovi do Londýna:

„Cílem naším je disponovat co možná největším vojenským sborem opatřeným všemi druhy zbraní. Je třeba ostatní … podřídit tomuto cíli. Musí nám jít především o sjednocenou taktickou jednotku. Nejúspěšnější by bylo, aby se část našeho vojska užila jednak na bojišti východním, aby tak snadno mohla dosáhnout česko-slovenského území, jednak na bojišti západním, čímž by se tím silněji spolupráce českého národa se Spojenci zpečetila a samostatnost naše naprosto zajistila.“

Podepsáni: Dr. Edvard Beneš. Masarykovou rukou připsáno: Rejman + já.

Je dobré vědět, kdo konkrétně stál za vznikem republiky, kdo se o její existenci zasloužil, kdo byli ti dříči, kterým vděčíme za naši národní existenci. Kromě prezidentů, politiků a generálů jsou to zejména ti mnozí bezejmenní, kteří přišli s tvůrčím nápadem, aby se ho ostatní mohli chopit a pomoci ho uskutečnit. Zdeněk Rejman (1880 - 1947), autor geniální myšlenky založit Českou družinu jako základ budoucí československé armády a její hlavní propagátor, se nikdy žádné pocty ani uznání nedožil. Je škoda, že historici a badatelé zmiňují o České družině jen datum jejího založení, případně nějakého velitele, ale o tom, jak to skutečně zajímavě probíhalo, mlčí.

 

Foto: Členové českého komitétu v Kyjevě; Zdeněk Rejman v uniformě

 

Z knihy Zdenka Reimanna Zlatá láska legionářská. Pojednává i o legionářském zlatě, 18 vagonech carského zlatého pokladu nevyčíslitelné hodnoty, který českoslovenští legionáři měli na čas na starosti.

 

(Zdenek Rejmann byl i občasným autorem Českého dialogu. Jeho náhlé úmrtí nás zaskočilo a rozesmutnilo.)

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012