Šmejd in China z našich odpadků

-red- 11 2016 Ostatní česky

 

 

Dlouhá léta mne pronásledovala záhada veteše zaplňující obchody s oděvy, spotřebním zbožím i specializované prodejny. Materiál, množství vynaložené práce, balení, doprava, skladování hodinek, které fungují týden, nemůže být o mnoho menší než náklady vynaložené na výrobu hodinek, které vydrží několik let. Komu se vyplatí vynakládat úsilí na výrobu vývrtky, která se po otevření první láhve promění v nepoužitelný kus drátu, tenisek, jejichž podrážky se opotřebují dřív, než člověk dojde na hřiště, větrovky, jež se ve větru rozpadne na základní díly, trička, které po vyprání získá přírodní barvu umělého vlákna, z něhož je vyrobeno, příslušenství do automobilů, které už dokonce ani žádnou funkci nepředstírají, pouze pomáhají vytvořit zdání luxusu? Někde něco nehrálo a nepochopení mne neustále znepokojovalo.

 

Fenomén harampádí je problém sám o sobě. Nikoli však pro ekonomy nebo zákonodárce, ti mají jiné starosti. Nejde pouze o to, že člověk vyhodí pár drobných, aby se na několik prchavých okamžiků stal šťastným majitelem kapesního nože, jímž  nelze  uříznout ani kus měkkého salámu. To by bylo to nejmenší, stále ještě zůstává jeho elegantní vzhled. Ostatně nelze vyloučit, že se mezi haldami podřadného zboží omylem objeví pár solidních výrobků, ale jak to zjistit? Poněkud méně příjemný je už fakt, že na nestydatém podvádění zákazníků, kteří nemají sebemenší možnost si kvalitu zboží ověřit či reklamovat, kdosi nestydatě bohatne. Nebuďme však závistiví hnidopichové a dopřejme mu ušlechtilá potěšení zbohatlíka. Zdaleka nejhorším následkem  je však to, že tato neskrývaná invaze podřadnosti drtí a likviduje osvědčené výrobní technologie, připravuje o zaměstnání školené odborníky a ničí know how, které často vznikalo celá staletí. Psát se dá i na nekvalitní papír, ale když se ztratí tajemství výroby papíru kvalitního, je prakticky nemožné ho vyvolat ze zapomnění. Znalost výroby ušlechtilého skla je přímo ohrožena lavinou skla nekvalitního, ale napodujícího design původních výrobků. Nekalou  konkurenci ovšem volná ruka trhu nijak neškrtí, neb je zaneprázdněná přiškrcováním stále bezmocnějšího zákazníka, který nezadržitelně ztrácí možnost volby. Zhruba totéž platí o  potravinách, kde se boj odehrává na poněkud menším bitevním poli, ale s nemenší úporností. Zdatný pekař, který zdědil recepty svých výrobků od otce a děda, nemá v konkurenci s továrnou na výrobu chleba a housek, která už své výrobky ani nepeče, ale z důvodů šetření energií klohní v páře, pražádnou šanci. Mluvčí industriální pekárny však obtížným novinářům vysvětlí, že podnik tak pouze vychází vstříc spotřebitelům, kteří si nepřejí zvyšování cen. Totéž platí o soukromém ševci, krejčím, řezníkovi, truhláři... Dosadit možno prakticky jakékoli řemeslo vyžadující dlouhá léta cviku. Řešením by bylo pouze dostatečné množství zákazníků, kteří by dávali přednost kvalitě před kvantitou. Jejich zrození však reklamní agentury účinně brání.

 

Vraťme se však k záhadě, která mne tak dlouho pronásledovala. Není obchodním tajemstvím, že drtivá  většina šuntu má své přesně lokalizované místo původu. Je jím Čína a okolní země. Důvod je zřejmý: zanedbatelná cena výrobní síly. Stovky milionů ochotných  Číňanů vyrobí na objednávku cokoli. To je jistě velká výhoda, přinejmenším pro ty, jimž z toho kyne zisk. Nevýhodou Číny je však skutečnost, že leží takřka na opačném konci zeměkoule. V praxi to  znamená, že každou hračku pro velké i malé je nutné dopravovat  do Evropy vzdálené tisíce kilometrů. Dlouho jsem nechápal, komu se vyplatí přepravovat na tuto vzdálenost česnek bez chuti a zápachu. Že by místní pěstitelé česneku představovali natolik strašlivou  hrozbu, že si jejich odstranění vyžaduje tak značnou investici?

 

Odpovědi se mi dostalo, teprve když jsem vypátral reportáž z jedné čínské vesnice. Hromady PET lahví, papíru, skleněných lahví, ale i kusů dřev. Prostě běžná skládka evropského odpadu, přesně v té podobě, jak ji ekologicky školení evropští zákazníci předali popelářům. Okolo ní se hrbily desítky postav, které odpad dále třídily, zpracovávaly a prodávaly, co se ještě prodat dalo. A protože Evropané vlivem finanční krize o poznání méně konzumují, klesají  i  příjmy pracovitých Číňanů. Záhada, která mne tak dlouho pronásledovala, zmizela jak mávnutím proutku. Domyšleno do důsledků to znamená, nikoli to, že by Číňané zaplavovali zbytek světa svou veteší, ale že naopak představitelé vyspělé západní civilizace se svého odpadu zbavují tím, že jej posílají  do vzdálené Číny. Občas pak mohou evropští představitelé kárat představitele čínské za nedodržování ekologických norem, aby podívaná rovněž posílila evropskou hrdost. A protože desítky prázdných lodí je třeba při zpáteční cestě něčím zaplnit, řešení je nasnadě. V podstatě se tedy jedná o směnný, oboustranně výhodný obchod: Evropa dodá  výrobní suroviny, které Čína  recykluje a v podobě šuntu  pošle zpět. Je tedy v zájmu všech, aby boty nic nevydržely, šaty se rozpadly, hrnci upadlo ucho a cyklus výměny se podle neúprosných ekonomických zákonitostí neustále zrychloval. A protože pokrok nelze zastavit, je už dnes takřka vyloučeno  zjistit, v jaké zemi byl výrobek vyroben. Značka Made in Italy nebo Made in France  ještě zdaleka neznamená, že většina výrobního procesu neproběhla v Říši středu. Šmejd in China  může ukrývat kdekoli. Dle platných zákonů zcela postačí, aby byl knoflík na jeansách přišit ve Spojených státech, a už je lze prodávat pod názvem originál Levi Strauss Made in USA. Dokonce i nákup v luxusních obchodech se tak stal  sázkou do loterie. Přesto jsou všichni spokojeni: politici protože nezaměstnanost neroste, výrobci protože rozšiřují svá odbytiště, ekonomové protože platební bilance je v rovnováze a hrubý národní důchod roste a koneckonců i zákazník, který si může za drobný peníz opatřit napodobeninu prvotřídní tašky. Pouze nenapravitelný pesimista a věčný  kverulant, který ví, že za dobrou věc je nutno zaplatit, si  v koutě cosi nesrozumitelně mumlá, protože není s to vychutnat krásu a přednosti globalizovaného světa.

 

Lubomír Martínek

 

(Článek byl uveřejněn v časopise Přítomnost.)

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012