A vesnice žije...

Karel Pokorný 11 2016 Naši ve světě česky

 

 

Velkou část letošního léta jsem strávil na českém venkově, a tak jsem měl – kromě běžných aktivit spočívajících v nikdy nekončících opravách usedlosti po praotcích zděděné – možnost se i trochu porozhlédnut kolem sebe. Jak většina z nás ví, vděčí český národ za své přežití právě svým vesnicím, a jelikož téměř každý z nás je po předcích původem z nějaké té vísky, tak si za své přežití můžeme ve velké míře sami.

Tohoto přežití jsme dosáhli tím, že jsme přes den zpívali lidové písně a dodržovali starobylé obyčeje, v noci pak dílem četli Kralickou bibli, schovanou před Koniášem za trámem, a dílem kradli na panském. Tím jsme oslabovali finanční sílu šlechty, které pak nezbylo, než se ve finále vzdát buržoazii. Když tuto posléze vystřídali komunisti, tak už z našich obyčejů zbyly jen ty krádeže na panském. Ty jsme ovšem takto nenazývali, protože jsme je brali jako malou splátku za to, co nám soudruzi zcizili.

Po převratu v devětaosmdesátem bylo zcizené vráceno původním majitelům, kteří ale z velké části nevěděli, co s tím, a zjistili, že kolchozy, u nás JZD zvané, nebyly tak úplně od věci. A tak i ve vsi, o které hovořím, existuje zemědělské družstvo i nadále, i když jediným družstevníkem je jistý pan Babiš, který je ve vedlejším pracovním poměru ještě ministrem financí.

Jinak ale duch svobody a osobní iniciativy zasáhl vesnici čelným nárazem, pro mě osobně se stal jeho symbolem starosta obce vlastnoručně uklízející nepořádek kolem kontejnerů na plast, papír a sklo, což by bývalého předsedu MNV nikdy nenapadlo. K jeho dobru musíme ovšem říci, že možná nevěděl, že nějaké odpadové kontejnery existují.

Místní hospodě bylo bohužel odebráno její původní poslání a vznikl v ní jakýsi druh „Waldorfschule“, tedy škola, ve které žáci ovlivňují učební plán, takže se tam těžko prosazuje výuka matematiky. Ale i tak jsou prý absolventi někdy lepší než absolventi škol státních, což ale údajně není zase až tak těžké. Vzniklé kulturní vakuum bylo vyplněno založením kulturního klubu, což je v místech s malou dostupností kultury možné. Tento kulturní stánek, nalézající se v kuchyni otce zakladatele, byl posléze vybaven pivní pípou a bylo to. Nabídku služeb rozšiřuje ve vsi ještě vietnamská prodejna, která na několika čtverečních metrech nabízí téměř všechno, a za to je odměňována častými návštěvami delegátů finačního úřadu.

Rozmach zaznamenává i pěstitelství a chovatelství. Projekt založení chovu klokanů sice při pokusu zakoupit alfa klokana ztroskotal na nedostatečné finanční základ-ně, když ale vedoucí projektu operativně zaměnil klokany za pštrosy, pro jejichž chov je Posázaví také mimořádně vhodné, podařilo se získat zakladatele stáda v rozvalinách nedalekého statku obývaného romskou komunitou. Tato disponuje větším množstvím těchto zvířat, která jsou sice nedokladovatelného původu, ale zato cenově nepřekonatelná. Projekt byl ukončen poté, když za-koupený pštros začal považovat nového chovatele za svoji družku a občas jej rozverně štípnul do zadečku, což mělo stejné následky, jako kdyby k tomuto úkonu použil kleště zvané štípačky.

Vůči nové době skeptický je naproti tomu v kraji působící kapelník jednoho hudebního tělesa, kterému na jedné církevní slavnosti zakázali hrát skladbu, ve které se vyskytuje poněkud zavádějící text „Já jsem ráda, že jí mám...“ a taková cenzura prý za bolševika nebyla. Pocit absolutního štěstí chybí i sokolským organizacím v okolí, některé jsou začleněny v ČOS a jiné zase ne, z čehož vzniká určitá nevraživost, což pro nikoho ale není nic nového. Rovněž skutečnost, že mnozí přesto, že pracují v kapitalizmu, jsou odměňováni jako za socializmu, k nadšení pro tržní hospodářství nepřispívá. Ani Evropská unie tu není - i přes dotace do zemědělství plynoucí – příliš oblíbena, to od té doby, co zakázala, aby rum, který rumem není, byl označován jako rum.

Ale dnes - jako ve středověku - ve vsi platí, že ať luterán nebo katolík, kulak nebo komunista, když hoří někomu stodola, tak hasí všichni, a to je moc dobře.

 

Karel Pokorný, starosta (Kpokorny41@aol.com)

Článek převzat ze srpnového čísla časopisu zVěstník SKV Sokol München

 

Ilustrační obrázek: Ivan Plíhal

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012