Podnikatel se smyslem pro věci veřejné

8 2001 Aktuality česky
obálka čísla

Příběh Václava M. Havla, prosperujícího stavitele, kterého na vrcholu sil zastavil únorový puč
Václav Maria Havel (12. 9. 1897 -- 22. 7. 1979)
Stavitel, inženýr a podnikatel, který dokončil Lucernu a postavil Terasy na Barrandově
Jako desetiletý chlapec zaujatě pozoroval, jak jeho otec kreslí plány a pokuřuje přitom viržinko. Tehdy se stal Václav Maria Havel svědkem zárodku velkolepého projektu, na němž se od léta roku 1914, kdy už mířil ke studiu stavebního inženýrství, osobně podílel. Po dokončení Lucerny o Vánocích roku 1920 tam na přání svého vážně churavého otce přednesl uvítací projev k významným osobnostem mladé Československé republiky a k početným rodinným přátelům. "Poznal jsem význam práce tvořivé, která přináší uspokojení a radost," řekl, když přebíral štafetu rodinného podnikání. "Vše, co je prodchnuto láskou, vše, k čemu nás poutá skutečný, vnitřní, hluboký zájem a pochopení, přináší úspěch." Václav M. Havel se narodil v roce 1897 ve Zběšičkách u Tábora v rodině velkostatkáře. Jeho otec však záhy statek vyměnil za několik parcel v Praze, věnoval se stavebnímu podnikání a v době vrcholící secese postavil v Praze na nynějším Rašínově nábřeží dům, kam se s rodinou přestěhoval.
Havel už od dětství viděl, kolik vytrvalosti bylo třeba vynaložit k rozhojnění rodinných statků. Už v raném mládí byl podnikavý a velmi spořivý. Otec mu umožnil, aby v Lucerně na vlastní účet obhospodařoval automatické šatnové skříňky na dvacetihaléřové mince a automaty na jemný klozetový papír za desetník. Za měsíční paušál mladík nakupoval a vyměňoval v rodinných podnicích v Lucerně žárovky. O svých příjmech si vedl podrobné záznamy.
Studentským vůdcem
S duchem podnikavosti šel ruku v ;ruce duch zájmu o věci veřejné. V roce 1918 byl funkcionářem Svazu českoslovanského studentstva, po prázdninách s přáteli vytvářel tajnou studentskou organizaci. 28. říjen jej zastihl v jeho kanceláři v Lucerně, kam pro něj přiběhli s novinkou, že císař Karel přijal Wilsonovo ultimátum. V rušné atmosféře oněch dní zařídil pro sídlo Národního výboru Harrachův palác v Jindřišské ulici. T. G. Masaryka znal osobně. Prvnímu setkání předcházela slavnostní manifestace studentů na Národní třídě při jeho triumfálním návratu do Prahy 21. 12. 1918. Záhy poté přijal prezident Masaryk Havla a jeho kolegy Klímu a Mužíka na Hradě. V dubnu 1919 Havel odjel na pozvání ministerského předsedy Kramáře do Paříže, kde se z iniciativy Francouzů konala ustavující schůze Mezinárodní studentské organizace. Poválečná Paříž na něj udělala velký dojem.
Pod vlivem hnutí "boj proti Římu" sice vystoupil z atolické církve, ale nestal se ateistou. Z jeho popudu vzniklo Obrodné hnutí československého studentstva, jež vycházelo z křesťanských principů a zasazovalo se o sociální programy pro studenty.
Americká inspirace
Motivem Havlovy cesty do USA na půlroční "zkušenou" byla snaha poznat tamější podmínky stavebního podnikání. Se svojí přítelkyní Bělou Friedländerovou, jež v Americe studovala a s níž později prožil v Praze pětileté manželství, se vydal na okružní cestu. Poznal New York, Chicago, San Francisko, Los Angeles... Vracel se s mnoha plány. S bratrem Milošem založili v roce 1928 firmu Bratři Havlové-Praha-Lucerna. V následujícím roce zahájilo Bio Lucerna jako první kino v Praze éru zvukového filmu. Byly otevřeny Terasy na Barrandově, jejichž volnou předlohou se stal Cliff House na pobřeží Tichého oceánu, jak si jej Havel pamatoval ze své návštěvy San Franciska. Na vlastní účet vystavěl zahradní čtvrť Barrandov a provozoval výrobu Lindbetonu podle patentu Švéda Lindmana. Po vzoru amerických kafeterií zavedl v Lucerně samoobslužnou jídelnu.
Barrandovská skupina
V době hospodářské krize se koncem roku 1932 začal scházet s přáteli své generace v tzv. barrandovské skupině. V časopise Demokratický střed vytýkal tehdejší vládě, že "nechává ladem ležet pracovní energii tisíců lidí, zejména mladých, což je kulturní i národohospodářskou ztrátou, nedůstojnou sociálně uvědomělého státu." Pro řešení nezaměstnanosti navrhoval zřídit "Správu národní práce":
V roce 1935, po rozmachu Henleinovy strany sudetoněmecké a událostech v Německu a Itálii, vypracovala barrandovská skupina program Demokracie řádu a činu, jehož smyslem bylo vyvolat demokratické hnutí k potlačení fašismu a komunismu. Toho roku se oženil s Boženou Vavrečkovou. Jeho druhá žena byla dcerou bývalého žurnalisty a diplomata. Zabývala se výtvarnou stránkou rodinných podniků. V roce 1936 se jim narodil syn Václav.
V tíživé době mnichovských jednání bylo pro Havla jedinou radostí narození druhého syna Ivana. Vznikem protektorátu skončila éra budování rodinných podniků. Havla bolestně zasáhla zpráva o popravě jeho přátel z barrandovské skupiny -- architekta Vladimíra Grégra a dvou bratří Wahlových. Na podzim před koncem 2. světové války se s rodinou uchýlil na Havlov na Českomoravské vrchovině, na což vzpomínal na sklonku života jako na nejkrásnější životní období.
Po válce působil v hospodářské radě Československé strany národně socialistické, kam vstoupila i většina jeho souputníků z barrandovské skupiny a Demokrtického středu: Snažil se však "stát nad stranami". Se stranou se později rozešel kvůli její loajalitě vůči KSČ. Věnoval se práci v Ústředním výboru pro cizinecký ruch. Do Lucerny a na Barrandov se vracel mírový život. Na Terasy často chodil novinář Ferdinand Peroutka, v Trilobit-baru sedával se svými hosty ministr zahraničí Jan Masaryk.
S cejchem třídního nepřítele
Po komunistickém převratu 25. února 1948 byla firma Bratři Havlové-Praha-Lucerna znárodněna a správa přešla do rukou krajského výboru KSČ. Ztráta rodinného majetku zastihla Havla v plném elánu. Bylo mu teprve 51 let. Komunisté jej ve firmě ponechali ještě tři roky jako poradce a plánovače s drobným příjmem. Krátce byl vězněn, neboť neudal plánovaný útěk svého známého za hranice. Jakkoli úřady s Havlem zacházely jako s bývalým vykořisťovatelem, jeho dřívější zaměstnanci mu projevovali stejnou úctu jako dříve. V ;roce 1952 opustil republiku jeho bratr Miloš, bývalý majitel filmových ateliérů A-B na Barrandově. Tehdy se bratři viděli naposledy v životě.
Havel svou energii napřel do práce ve sportovních institucí. V šedesátých letech se už zřídkakdy vypravil na Barrandov. Vracel se zklamán. Terasy se změnily v exkluzivní podnik pro cizince. Už nebyly tím vycházkovým místem Pražanů jako kdysi... Nejpalčivější ranou však byla smrt jeho milované ženy v roce 1971. Smysl života pak našel v sepisování svých vzpomínek, které vydával v samizdatu. Zůstaly nedokončeny, když v roce 1979 po srdeční příhodě zemřel.


Anna Klementová,
Lidové noviny 19. dubna 2001

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012