MAMINCE

Mirek Seifert 10 2016 Ostatní česky

 

 

Můj dnešní příspěvek, milí čtenáři Českého dialogu, bude hodně osobní. Chtěl bych jím totiž vzdát hold své mamince Jarmile, která ve věku pouhých 36 let, dne 9. října 1971, za tragických okolností navždy odešla (pokud existuje nebe, tak zcela určitě tam). Říká se, že Bůh miluje ty, které si k sobě již v mladém věku "povolal". Snad to tedy pro mou maminku, která byla ušlechtilá, oduševnělá, laskavá a krásná (viz fotografie) bytost, platí dvojnásob.

 

O maminkách  (matkách, mátích, matičkách, maminečkách) psali snad všichni velcí umělci, ať již spisovatelé (Matka Kuráž Bertolda Brechta, Matka Maxima Gorkého či  Karla Čapka), básníci (kdo by u nás neznal snad nejkrásnější básnickou sbírku, věnovanou mamince, kterou již v roce 1954 napsal můj významný jmenovec, Nobelovou cenou oceněný, Jaroslav Seifert?), o maminkách vznikly také desítky písní - snad nejznámější jsou La mammá Charlese Aznavoura (u nás ji poprvé nazpíval ve francouzském originále - výtečně! - Karel Gott, později s překrásným textem Jiřiny Fikejzové Marie Rottrová a po ní herec Jan Kanyza, a s jiným textem také brněnský bard Bob Frídl) nebo Mother Johna Lennona. Nádherně o mámě (jak jinak?) zpívá třeba také Eva Olmerová, o židovské mámě (My Yiddishe Momme) zase první dáma našeho šansonu, Hana Hegerová. V Rusku zpívá píseň Mátuška písničkářka Žanna Bičevská a v operním světě se nesmazatelně zapsala geniální Maria Callasová svou interpretací árie La mamma morta z opery Andrea Chénier (Umberto Giordano). Jistě existuje - u všech národů - také spousta lidových písní a říkadel věnovaných mamince, a zcela jistě nezůstali pozadu třeba sochaři či filmaři (i když mne teď zrovna žádný nenapadá).

Prostě - slovo maminka (a jeho x dalších variant) vždy vzbuzovalo snad ve všech lidech na světě silné emoce, a pouto matky se svými dětmi bývá tím  nejpevnějším, mnohdy na celý život. Nejlépe a nejkrásněji to asi vystihl svými slovy známý americký malíř, básník a spisovatel libanonského původu, Kahlil Gibran, který napsal: "The most beatiful word on the lips of mankind is the word 'Mother', and the most beatiful call is the call of 'My Mother'. It is a word full of hope and love, a sweet and kind word comming from the depths of the heart. The mother is everything - she is our consolation in sorrow, our hope in misery, and our strenght in weakness. She is the source of love, mercy, sympathy and forgiveness..." (Protože předpokládám, že většina čtenářů ČD vládne anglickým jazykem, tak předchozí věty nepřekládám).

 

O tématu "maminka" bych mohl jistě psát hodiny a hodiny. Na to mi ani jinak velmi vstřícný Český dialog tolik prostoru asi nedá, proto bych  krátkou vzpomínku - úvahu na toto téma zakončil verši toho z nejpovolanějších, výše zmíněného Pana básníka Jaroslava Seiferta, a to básní s názvem U okna:

 

U OKNA

 

Když přišlo jaro, na pešunku

rozkvetly stromy v jarním slunku.

Maminka, tichá jako pěna,

k oknu je v pláči odvrácena.

- Proč pláčeš, co máš za bolest,

řekni mi, čeho je ti líto?

- Však ti to povím, povím ti to,

až nebudou jednou stromy kvést.

 

Sníh padal hustě a co chvíli

vločky se na sklo přilepily.

U okna, bylo málo světla,

maminka tiše něco pletla

a měla slzy v očích.

- Proč pláčeš, čeho je ti líto?

- Však ti to povím, povím ti to,

až nebude jednou padat sníh.

 

Na úplný závěr bych rád připojil mou básničku, určenou pro děti, při jejímž vzniku jsem myslel právě na tu svou maminečku, a posílám ji tam nahoru, kde se na mne z nějakého bílého načepýřeného obláčku určitě (po celých těch 45 let) dívá.

 

MATEŘÍDOUŠKA

 

Do vlásků,

do očí,

do ouška,

na mezi ležíš-li,

potichu voní ti

mateřídouška.

 

Miroslav Seifert