Slovo na říjen

Dva předposlední zářijové dny (krásné, slunečné) jsem trávila na Konferenci Krajané a problém identity, v Národním muzeu.

Uspořádal ji Mezinárodní koordinační výbor zahraničních Čechů v čele s ředitelem zahraničního vysílání rádia Praha Miroslavem Krupičkou.

Bylo tam mnoho velmi zajímavých příspěvků. Jen namátkou (program jste si už mohli přečíst dříve): Tomáš Grulich, předseda Senátní komise pro krajany promluvil na téma Diaspora – partner mateřského státu (kdyby to stát skutečně přijal, byly by vztahy s krajany ve světě nejen lepší, ale i výhodnější).

Stačí se trochu rozhlédnout a zaznamenat tolik a moc českých lidí, kteří se v zahraniční výborně uplatnili, mají znalosti, zkušenosti i chuť být zpátky a pomáhat své vlasti, kterou si stále nesou v srdci. Ale návrat má spoustu byrokratických překážek, o čemž promluvil např. Petr Bísek, dříve (dvacet let) vydavatel Amerických listů v New Yorku.

Státní úředníci jen hezky odkývají pochvaly, ale skutek utek.

Již přes dvacet let se např. čeká, až zahraniční Češi budou moci korespondenčně volit. V mnoha jiných zemích je to běžné, jen u nás jsou stále veliké úřední překážky.

Z důvodů finančních, ale i z letité únavy, vydávám letos svůj dvaadvacátý Český kalendář naposled, takže si jej ještě honem objednejte! Ale to nevadí.

Co však vadí, je, že Věra Doušová, která obětavě připravila deset ročníků Krajanského festivalu, nedostala od Ministerstva zahraničí dost peněz, aby mohla několika stovkám účastníků z Ukrajiny, Chorvatska, ale i z Francie poskytnout ubytování.

A co Dům zahraniční spolupráce, o kterém napsala nedávno moje kolegyně Lada, netušíc, že jde zřejmě o komerční záležitost. Také na konferenci nikdo od nich nebyl.

Tak k těm lepším momentům: Eliška Hašková-Coolidge, která radila snad všem americkým prezidentům, byla zvolena prezidentkou Mezinárodního koordinačního výboru zahraničních Čechů místo nedávno zesnulé (a báječné) Áji Vrzáňové.

Ocenění za krajanskou aktivitu získala Barbara Semenov, vydavatelka časopisu Čechoaustralan, Michael Klimesh z amerického Spillvillu, který je propagátorem všeho českého v Iowě a napsal knihu o Češích, kteří přišli kdysi do tohoto kouta USA a o Antonínu Dvořákovi, který zde také nějaký čas pobýval, Ivan Latko, předseda klubu T. G. M. v Užhorodě na Ukrajině, Jarmila Kozáková Markovičová, tajemnice a organizátorka České besedy Zábřeh, Chorvatsko, Olga Maňkovská, zakladatelka a předsedkyně Českého spolku ve Zvolenu na Slovensku.

Nelze zde vyjmenovat všechny zajímavé příspěvky, ale slibuji, že je budete postupně číst na naší webové stránce. První bude od Blanky Karlsson, další od Miloše Šuchmy z Kanady, od Georga Krause ze Švýcarska a od mnoha dalších. Zprvu je najdete na úvodní stránce, později v rubrice Ohlasy.

Těšte se.

Eva Střížovská