O Evropské Unii trochu jinak

5 2003 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

Sleduji na internetu i v novinách a časopisech probíhající debatu o vstupu České republiky do EU. Sleduji všechno, někdy s obavami a někdy s údivem. Mnohdy se i pobavím. Například debata o balení pečiva, a zvláště koblih, je pozoruhodná. Ten, komu se podařilo namluvit lidem v Čechách, že tady na Západě a zejména v zemích Evropské Unie se prodává pečivo jen balené, je opravdu mistr zavádějící propagandy. Zrovna dnes dopoledne jsem na to myslela v našem malém supermarketu, kde je možno si vybrat mezi balenými houskami a chlebem a jiným pečivem nebaleným. Ty produkty, které si vyberete nebalené, jsou za sklem, volně ložené. Vy ukážete prodavačce za pultem na koblihu či koláček, ona vezme dotyčný produkt kleštěmi k tomu účelu přizpůsobenými a dá do pytlíku. Na něj nalepí cenu a podá vám. U pokladny zaplatíte. Chcete -li nebalený chléb je procedura stejná. Jen je ještě podle přání v mašince nakrájen a potom zabalen. Zákazník neosahává zboží, což je příjemné a hygienické, prodavačka nebere peníze, takže nepřenáší eventuální bacily na nich lpící na pečivo. Kdo chce chleba či housky a podobné už zabalené (já ne, protože je to na můj vkus dost zavlhlé), sáhne po sáčku , kde už je cena nalepená. Ale balené koblihy k tomuto sortimentu nepatří. Hotovo. Nikdo nikoho nenutí balit či nebalit. Nikde jsem neviděla plížit se evropskounijní komisaře a sledovat balení či nebalení. Jezdíme často nakupovat chleba a jiné věci do Německa, máme to "za rohem". Tam je také všechno u pekařů volně ložené, v každém supermarketu je zvláštní pult s chlebem a pečivem. Tam dokonce (ó hrůzo) bere prodavačka peníze stejnou rukou, kterou předtím balila chleba vámi vybraný do papíru. Máme tam "svého" řezníka. Je to zcela rodinný podnik, bratři, sestry, švagři, mají všechno i chov zvířat. Každou krávu i prasátko znají osobně. Ve stejném obchodě je možno koupit skvělé kyselé zelí, které krouhá a šlape nějaký sedlák v blízkosti. Také mají okurky, ty zase nakládá babička. A skvělé zavařeniny, taky od babičky. Přestaňte si konečně myslet, že Evropská Unie tohle všechno zakazuje a znemožňuje. Zakazuje jen věci nehygienické, do nebe volající.

Přesto tvrdí na Neviditelném psu jakýsi pan Václav Vlk, že se blíží věci strašlivé. Pekařské gigafirmy prý ovládnou český trh. Samozřejmně i s tím baleným pečivem. Rakušané a Němci teď prý nakupují v Čechách levný chleba a housky. Což je možné. Ale jen v pohraničních regionech. Představa Němce, který si jede z Hamburku, či abychom nepřeháněli, z Mnichova, pro housku do Čech, je absurní blbost. Víte, že tady je už odedávna v pohraničních oblastech zvykem jezdit na nákup do sousední země? Ledačehos. Dívat se, co tam nabízejí a nebo i co je levnější. Nikomu to nepřipadá hrozné a nebo zemi ohrožující.To jen v Čechách jsem slyšela, "voni nás sem jezděj vyžírat." Zajímavé bylo, že si stěžoval hostinský, který na tom vyžírání pěkně vydělával. Přála jsem mu, aby cizí hosté jezdit přestali. Vyžírat. Mohl by konečně všechno sežrat sám. Taky píše tenhle pan Vlk, že prý jsou u nás na Západě všechny prodejny po 18. hodině zavřené, otevřené jsou podle něj jen turecké, čínské a podobné obchody a bistra. Omyl, milý synku. Zákony a předpisy té které země dovolují či zakazují všem určitou prodejní dobu. A to musíte dodržovat, ať jste Číňan, nebo bílý tuzemec. Různí se to podle té které země. Například v Belgii, což máme taky za rohem, heč, jsou rodinné obchody, které jsou otevřené velmi dlouho, vlastně skoro pořád. Rodina se střídá. Nejsou a nemusejí to být Turci.

Vůbec je ten po Čechách, Moravě a Slezku se šířící jedovatý nesmysl o zákazu regionálních produktů zřejmně výmyslem nějakých nepřátel EU. Zachraňte rum, zachraňte romadur a olomoucké syrečky. Boj za slivovici také jistě vzplane co nejdříve. Husité v Češích dřímající nechť procitnou. Vzbuďte rytíře, v Blaníku spící. Kdo z vás byl ve Francii, mohl si tam všimnout nesmírné spousty regionálních produktů, od paštik, přes nugát až po sušenou levanduli. Jak to, že se to smí? My si například občas jezdíme pro skvělou hořčici do malého německého městečka Monschau. Je to hezké místo, leží už skoro "v horách", v Eifelu, a pán, který hořčici vyrábí je vlastně obchodník s vínem. Hořčici kdysi vyráběl jeho pradědeček a rozvážel jí po okolí na vozíku taženém psem. Pravnuk "našel" ty různé stroje, oprášil je, zakoupil hořčičné semeno a jako hobby začal s hořčicí. Všechno si tam u něj můžete prohlédnout a hořčice ochutnat. A potom koupit. Dělá jich asi 20 druhů. Prý z nostalgie. Jde mu to skvěle, nějaký americký turista mu radil, aby tu historickou výrobu nechal jako museum, vzadu za tím postavil fabriku atd. Pán odmítl. Obchod s vínem mu vynáší dost.

Teď vydal kuchařskou knihu, všechny recepty samozřejmně s hořčící - a otevřel v přestavěné stodlole malý restaurant. Samozřejmně v něm nevaří sám. Má tam výborného kuchaře. Byli jsme ochutnat. Jak by řekl ten hostinský v Čechách, vyžrat.

Možná, že se trochu divíte tomu, že se tak běžně pohybujeme přes hranice tří států. Máme kulinární i jiné důvody. Je to blízko, bydlíme na jihu Nizozemí u Maastrichtu, v tak zvaném Euroregionu. Poznámka dost důležitá : Euroregiony jsou mimo jiné dobré k tomu, že v nich ležící nemocnice spolupracují. Stále víc pacientů z Nizozemí se nechává operovat v Cáchách, kde je velká universitní klinika a přijdou tam "dřív na řadu." Nemocenská pokladna to pochopitelně platí. Tato spolupráce nemocnic jde tak daleko, že se například vytvořil "most " mezi Nizozemím a Španělskem, za účelem operací kyčle. Ve Španělsku se nemusí čekat na operaci, libují si pacienti z Holandska. A sestřičky jsou prý velmi příjemné.

O Euroregionech ví v Čechách všechno soudruh, jménem Kůta Josef, který píše do Haló novin. Podle něj jde do tuhého. V jedovatých článcích vykresluje apokalyptickou budoucnost ČR po vstupu do Evropské Unie. Samostatnost národa je vážně ohrožena. Takzvané Euroregiony jsou toho začátkem. Máme prý se podívat na mapu ČR, uvidíme která její část bude přidělena k té které zemi, Německu či Rakousku. Jsem zvědavá, jak to bude tady. Musím upozornit své nic netušící holandské spoluobčany, že Nizozemí za chvilku zanikne. Jsme přece také malý národ. A máme Euroregiony. Soudruh si je jistý, je prý hotovo, český národ zanikne, bude připojen k tomu německému. Zač jsme 1000 let bojovali bude tak říkajíc v pytli. Dojde k nové kolonisaci českého pohraničí i oblastí ve vnitrozemí. Nesporně se projeví síla německého kapitálu, atd. Panu Kůtovi by prospělo, kdyby se (pokud umí německy) čas od času podíval na televisní zprávy u sousedů v Německu, nebo si přečetl nějaké noviny. Nezaměstnanost víc než 10 %, stagnující průmyslová výroba, deficit, nedostatek peněz ve zdravotnictví a vůbec kam se člověk podívá. Šetření na všem, zvyšování daní, atd. Přestaňte bláznit s kapitálem. Ten už dávno spolykalo sjednocení Německa.

Pláč dotyčného soudruha nad tím, jak zanikne česká kultura, zabírá další stránky. Už se na to nemohu dívat.

Samozřejmně nechci vůbec nikoho přemlouvat ke vstupu do EU. Jsou země, které tam nevstoupily a je jim celkem dobře. Jenže to jsou vesměs země velice bohaté, jako například Švýcarsko. Ani Češi nejsou vůbec povinni nebo nuceni do Evropské Unie vstoupit. Především tehdy, jestliže jim to připadá nebezpečné, ať už pro ty balené koblihy a nebo kulturu a národní identitu. Myslím si, že by to oběma stranám nijak neprospělo. Dobrovolná spolupráce je základem Evropské Unie. Ale jak pravil transparent nesený v průvodu nedávno protestujících zemědělců : "Český zemědělec není žádný blbec"? Při té demonstraci šlo o dotace.. Kdo dotaci nechce, nevymáhá, ten je tedy blbec? Nebo je blbec nizozemský občan, který na ty dotace dává své peníze? Jenže takhle to opravdu nefunguje. Jen kvůli dotacím vstupovat do EU ? To skutečně raději ne. Evropská Unie by se přidáním takových členů znehodnotila, jako džbán dobrého vína vodou. Podle mého soukromého názoru by do Unie patřila ČR, a nejvýš ještě Polsko a Maďarsko. Víc momentálně nikdo. Jeden švédský vědec a politik upozorňuje na nebezpečí toho, že se v případě nevhodného rozšíření Unie rozpadne.

Nizozemský parlament teď uvažuje o pořádání referenda na téma rozšíření EU.

Ale žádný strach, příští rok, pravděpodobně v červnu, bude v Čechách to všemi očekáváné referendum. Hin se hukáže.

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012