ZLATÉ STARÉ ČASY

Ota Ulč 8 2016 Ostatní česky

 

Kdykoliv taková slova slyším, tak zpravidla se notně načepejřím a požádám příslušného nostalgika, aby se zpřesnil. Dřív než se k požadavku rozhoupá, odpovím za něj, k popření, demolici jeho naivit. Třeba zmínkou o druhé světové válce, o  Drážďanech v únoru 1945, notně se lišící  od  převážné selanky třeba v Domažlicích. Obtížné by věru bylo velebit heydrichiádu započatou v půli  roku 1942, ale zdůraznil bych rozdíl pocitu v zubařském křesle dnes, v porovnání s martyriem v dřívějších dobách.

Po málo populárním uštědření internacionální pomoci bratrskými tanky v srpnu 1968, nijak miniaturní část národa  dala přednost emigraci - největší takový odchod od doby  bělohorského debaklu začátkem sedmnáctého století.  To mě přimělo pustit se do tématu o profilu a motivaci oněch odešlých ( publikováno v časopisu Západ  na několik pokračování, a též ve zkrácené verzi v sociologickém časopise po kolapsu normalizace). Hodně jsem se soustředil na hlavní  příčinu, která příměla k tak zásadnímu osudovému rozhodnutí, co je nejvíc ovlivnilo - představa žít pod okupanty, představa potupy přizpůsobování podmínkám v kleci, vyrůstání  nové generace s hodně pokřivenou páteří. Porovnával jsem  primární motivaci exulantů z roku 1948,  jak  se lišila intenzita či absence vlastenectví v době začátku  komunistického experimentu v porovnání s  pozdějšími lety potupného vyčerpání.

-     -     -

Zejména v západním světě se dost pravidelně setkáváme s ponurými komentáři o údělu  nynější mladé generace  - zvané millenials vzhledem k době narození na přelomu tisíciletí. Například  britský týdeník The Economist s oprávněně solidní reputací, ve stati s datem 23.ledna 2016 o mladé  talentované mládeži, ale bez možností svého zaslouženého uplatnění, zdůrazňoval, že sice v porovnání s jejich předchůdci je to generace mnohem šťastnější, ale z jiného hlediska, s přihlédnutím na realitu současného světa,  jsou na tom nevalně, s oprávněností trpkého postěžování.

Mládí, synonym zářné budoucnosti. Nejvíc ovlivňuje, až dominuje  modu, vkus, popularitu toho či onoho, což ale vůbec nic nemění  na skutečnosti, že průměrný věk příslušníků  západní civilizace vzrůstá,  notně se zvětšuje. Podmínky  snadného či dokonce  bezkonfliktního uplatnění ve světě těch zcela dospělých se zmenšují, až zcela se vytrácejí.

Problémy vzrůstají, v Americe, kde převážný čas žiji, to nemohu nevidět při porovnávání  se svými někdejšími  začátky. Za podmínek dnešní reality bych materiálně  nemohl zvládnout to, co bylo ještě začátkem šedesátých let dosažitelné. Tehdy jsem byl schopen uhradit na Kolumbijské univerzitě školní poplatky ze zpropitného, které jsem jako číšník inkasoval  ve Vašatově restauraci na Manhattanu. Dnešní výlohy na mé tehdejší alma mater by byly  asi  tak dvacetinásobné.

Nynější absolventi amerického vysokoškolského vzdělání odcházejí "do života" s aspoň dvěma břemeny. Jednak DLUH ze studií, který se nevypaří (což nejeden dlužník řeší zmizením ze své  původní adresy - postačí sousední Kanada, ovšem s rizikem  být tam dopaden), jednak objevit  odpovídající kýženou KARIÉRU. Což zejména v oborech s nepraktickou specializací  se nezřídka stává nedosažitelným cílem.

Přeptejte se například rostoucího počtu doktorů filozofie.

Přibývá frustrací, s kloudným řešením v nedohlednu.  Existující zákonodárství ve většině států podporuje zájmy  seniorů, jejichž průměrný věk se zvětšuje.

Mladou americkou generaci začíná postihovat obtíž, která pro  jejich české součastníky zejména v době budování vědeckého komunismu byla samozřejmostí - neexistence vlastního bytu, Právo na privátní prostor  vyžadoval zpravidla nedosažitelný dekret úřadu. Nynějším  zadluženým graduantům velmi často nezbývá jiné řešení, než pobývat  v původním rodičovském prostředí.

-     -     -

Dočítáme se, že současná mladá americká generace je ta nejlíp vzdělávaná. Uváděn je příklad Haiti, druhé nejstarší republiky v západní hemisféře, rovněž té nejubožejší, která v nynější době se věnuje vzdělávání víc, než je tomu například v Itálii s její náramnou antickou tradicí.

Na takovém úsilí jsem se vlastně dlouhou řadu let jako univerzitní kantor  podílel, z mé péče vzešli všelijací advokáti, nejeden diplomat, ve světě  po různých ambasádách a konzulátech roztroušení, občas se mi některý z nich ozve.

V těchto nynějších předvolebních dnech, televize nás zásobuje takovým zpravodajstvím: před pár dny  jsem sledoval dokumentární pořad o připravenosti  mladé generace do života. Vzhlední, gramotně se vyjadřující tvorové, rozhodně nedělali dojem beznadějných blbečků. Takové ale byly odpovědi na otázky o dějinách jejich vlasti. Na otázky typu, kdo že byl prvním americkým prezidentem, jsem se dozvídal jména jako Lincoln, Roosevelt, dokonce též Bush. Na otázku, kdo že je teď prezidentem, divné jméno Obama dovedli vyslovit, na rozdíl od identifikace vicepresidenta.  Pouze jednomu z tázaných se jméno Joe Bidena vybavilo.

Snažím se porovnávat s výkonem české mládeže. Jaká by asi byla odpověď na otázku třeba o Přemyslovcích, že by zakladatelem takové dynastie byl Paroubek, Kalousek, tací historičtí velikáni.

Jak značně se tato mládež zajímá o politické  dění, kolik se jich obtěžuje jít k volbám?  V těch prozatím posledních (2012), mládež ve věkovém rozmezí 18 až 34 roků se jich obtěžovala tak učinit pouze jedna pětina oprávněných. Porovnejme s kategorií seniorů nad 65 roků. Účast byla většinová - tři pětiny  se jich dostavily. Takové disproporce  jsou aspoň částečnou odpovědí na váhu jejich vlivu.

-     -     -

Za první předválečné, tehdy československé republiky,  hlasovací právo bylo povinností. Předpokládám, že takové porušení se pokutovalo.

V současné době tato povinnost stále platí v Austrálii , Brazílii. a třeba ještě někde jinde. Pew Research Center vydalo zprávu, že v USA 23 miliony Hispanics, Latinos bude oprávněno se voleb zúčastnit. Jejich většina žije  ve třech státech - Kalifornie, Texas a New York. V roce 2012, 70% jich hlasovalo pro Obamu.

Kde začíná a pak končí ta která generace?

Jak se ty mladé generace za sebou střídají?

Ještě před letošním odletem do Prahy musím se synátorem  dojet do New York City cosi protivně komplikovaného vyřizovat na čínském konzulátu. Cesta aspoň čtyři hodiny dlouhá, potomek slíbil mi za jízdy generační posloupnost vysvětlit.

Pokud ji pochopím, o výsledek se podělím.

 

Ota Ulč

 

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012