STAV VYJÁDŘENÝCH PŘEDPOVĚDÍ

Minulý měsíc (březen 2016) jsem se plahočil s hodnocením  politického zdraví jakož i neduhů někdejší americké velmoci, momentálně se již aspoň částečně v nemohoucnost přerodivší. Situace se komplikuje předpovědmi výsledku prezidentských voleb, k nimž dojde začátkem blížícího se letošního listopadu. Nevím o jiné zemi, kde by pro většinu svého trvání docházelo k takovým  pravidelně dodržovaným událostem: v případě USA je to čtyřletý mandát s příležitostí jednoho jejich zopakování.

Zde máme před sebou federální útvar padesáti komponentů, v něčem zcela totožných (např. nudně monotonní  McDonald's výkrmny), ale též všelijak se notně lišících jak vzhledem (suchá hnědá poušť versus bujará zeleň), tak velikostí ( trpaslíci Rhode Island, Delaware), giganti Kalifornie, New York, Texas, co do rozsahu, ne však počtu obyvatelstva obrovitá Aljaška, od Rusů kdysi za pakatel koupená, až k sousední Sibíří se táhnoucí.

Federace států jen v něčem - mnohdy spíš slovem než činem  spojených, různé to prázdnoty nebo  přecpaná mraveniště, spíš tam blízko u atlantického oceánu, než opačným směrem k monotonním prériím Středozápadu. Zájemce nechť zalistuje v učebnici o době devatenáctého století, zejména tehdejších šedesátých letech, době občanské války, Jih proti Severu., příležitost  k navštívení a podumání.

Volbám předcházejí primárky, procedura, v níž se rozhoduje o nominaci na vrcholné utkání tou kterou politickou stranou. V některých státech platí pravidlo proportionality, podle něhož počet získaných hlasů rozhoduje o vítězství či debaklu kandidátů, kdežto v jiných státech platí pravidlo winner takes all, podle něhož ten, kdo získá největší počet hlasů, stane se vlastníkem naprosto všech hlasů, čímž eventualita dosažené disproporce, případně celonárodní nehoráznosti, je dosaženo. Tak se prozatím naposledy stalo v poslední dekádě dvacátého století, když Al Gore, bývalý vicepresident, získal největší počet hlasů a přesto prohrál, prezidentem se nestal, podlehl George W. Bushovi, který v menších, pro něj vítězných státech posbiral větší počet hlasů delegátů,  rozhodujících o nominaci.

-      -       -

S předvídáním volebních výsledků vstupujeme na značně nepevný led. Je věru důkladný rozdíl mezi astronomií a astrologiií, mezi vědou a šarlatánstvím. Takové starosti jsme za komunistů neměli: jednotná kandidátka a vždy to bylo na 99,9 procent nadšené podpory bezmezně populární nebo nenáviděné politiky strany a vlády.

Moje předpověď z minulého měsíce prozatím zůstává jen částečně pošramocena.

Na straně Demokratů se jen částečně zhoršila popularita Hillary Clintonové a naopak posílil její konkurent Bernie Sanders, zejména mezi  nejmladší generací, která teď bude mít první příležitost okusit  problematické slasti politické demokratické angažovanosti. Mezi Republikány došlo k notné redukci počtu zájemců o nominaci, z původního počtu sedmnácti  zbyli pouze tři : texaský senátor Cruz, v Kanadě narozený, syn rodičů kubánského uprchlického původu.  Druhým je John Kasich, bývalý kongresman a nynější guvernér státu Ohio, rovněž potomek s přistěhovaleckými kořeny (otec původem Čech, matka  z Chorvatska). Třetím je ten prozatím nejpopulárnější novic v politické aréně, do níž dřív nikdy nevstoupil.Tím ovšem je Donald Trump, miliardář, ex-manžel bývalé československé Češky z moravského Zlína. Tento uchazeč o nominaci získal značnou popularitu zejména v kruzích bělochů, mužů s nijak vysokým vzděláním. Je to osoba různě talentovaná, politicky netypická, cíl závisti a nenávisti, útoků zleva i zprava. Jeho bohatství  mu umožňuje finanční  nezávislost na mocných živlech v pozadí. Jeho konkurenti utrácejí přemnoho milionů dolarů v mediální kampani na jeho rozdrcení a on svou nedostatečnou opatrností ke své zranitelnosti značně přispívá.

Nejeden ale politik prominentního kalibru za Trumpem pevně stojí, například guvernér Chris Christie, rovněž neurochirurg Ben Carson. bývalý předseda sněmovny Kongresu Newt Gingrich, který hodnotí Trumpa jako tvora s mimořádným talentem, podceňovaný a nenáviděný naprostou většinou establišmentu a mediálních zdrojů zleva i zprava.

-     -     -

Dlužno se zmínit o počínání moci výkonné, značně nevýkonně si počínající. Prezident Barack Hussein Obama neváhal charakterizovat mnohonásobné vraždění s provoláváním slávy Alláhovi  jako  "úraz v pracovním prostředí." Obamovi se podařilo zavalit státní pokladnu nadále rostoucím dluhem, nyní již přesahujícím 19 trilionů  dolarů, což je větší obnos, než všech předcházejících prezidentů dohromady.  Zhruba polovina všech Američanů vůbec neplatí daně, v supermarketech platí vyfasovanými vládními poukázkami. Většina zejména černošské mládeže je  nezaměstnaná, nezaměstnatelná, což ale prezidentovi nebrání si pochvalovat své údajně znamenité hospodářské výkony. Neméně si libuje ve svém zahraničním počínání. Velebí islám jako náboženství míru, z Bílého domu vzešel přísný zákaz, že jakékoliv vraždění ve jménu Alláha a jeho protoka Mohamenda nelze považovat za akt islámského terorismu, což platílo pro každého včetně francouzského prezidenta. Francois Hollande návštěvou ve Washingtonu, na oficiální večeři ve svém projevu se ale takto vyjádřil. Mluvil francouzsky, jeho projev byl tlumočen do  angličtiny a každé jeho slovo "islámský" v souvislosti s mezinárodním terorismem, tlumočnice poslušně vymýtila. A většina neméně  poslušných mediálních zdrojů se o této mezinárodní nehoráznosti netroufla zmínit.

Při další mezinárodní příležitosti Obama v doprovodu tureckého prezidenta Erdogana, ve státě Marylandu uvede do provozu největší a nejznamenitější islámskou mešitu na americkém území. K slavnostní události dojde 20.dubna - výročí narozenin Adolfa Hitlera.

NATO, ISIS, Syrie, Afghánistan, Irak, Irán, Putin, Ukrajina, chřadnoucí americká vojenská moc, redukce sil  pozemních, vzdušných, námořních. Čína ignoruje mezinárodní právo, například výstavba ostrovů Spratly je toho zřetelným důkazem, jakkoliv daleko od amerického volebního hašteření. Prezident Obama opakovaně zdůrazňuje, že největším nebezpečím světa není to, co si většina myslících lidí myslí, ale přílišné oteplování naší planety.

-       -       -

Mitt Romney, dřívější Obamův prezidentský konkurent, si netroufl zapochybovat o jeho narození v Honolulu, kde se Obama vskutku nenarodil. Donald Trump se mu ozval s nabídkou pěti milionů dolarů, poté co dá k nahlédnutí nikoliv kopii, ale originál svého rodného  listu, což ovšem dotyčný, v keňském přístavu Mombasa narozený, ignoroval.

Teď nedávno - 28. března tohoto roku 2016 -  jsem via Austrálie obdržel  informaci podepsanou americkým advokátem (Richard  Silverlieb, 354 Eisenhower  Parkway, Livingston, NJ 07039), jeho čtyři dotazy týkající se autenticity rodného listu, který po letech váhání Obama dal k dispozici:

1. Na tomto dokumentu s datem jeho narození 4.srpna 1961 v rubrice "people of color" místo tehdy standardního označení "Negro" je uveden jako "African -American," což tehdy byla kategorie neznámá, nikým nepoužívaná.

2. Je uvedeno, že se narodil v "Kenya, East Africa." Jenže nezávislý stát Kenya vznikl teprve dva roky poté, co se Obama narodil a jeho otci již bylo 27 roků. V době jeho narození správným označením  bylo "British  East Africa Protectorate."

3.Onen údajný předložený rodný list označuje místo narození jako "Kapitolari Maternity and Gynecological Hospital", jenže takové označení získal teprve v roce 1978.

4.Obama ve své knize s pýchou zdůrazňuje zásluhy svého otce v bojích za druhé světové války. Ten se narodil v roce 1936, takže měl příležitost zúčastnit se již jako tříletý a jako devítiletý chlapeček se vyznamenávat na bojištích až do roku 1945, kdy válka skončila.

A tohle všechno jsem já před víc než jedním rokem v Praze zviditelnil v Neviditelném psu. Immitation as a form of ultimate flattery, že ano.

V amerických mediích se nikdo netroufl na takové podivnosti upozornit. Však to by byl důkaz rasismu, v této naší době zločin snad zcela nejstrašnější.

-       -      -

Dychtím uzavřít na notu optimistickou. Tu právě poskytl můj potomek po návratu odněkud z Jižní Karoliny. Referoval mi o popovídání s šestiletým děvčátkem - a to čínsky, ač to byla stoprocentní Američanka bez jakékoliv asijské konexe. Přeptal se jí, jak se k tak  obtížnému, náročnému umu dostala a dozvěděl se, že tam v docela obyčejné škole mají takovou výuku pro dobrovolné zájemce a těch prý jich tam jsou asi tak tři stovky.

Je to vítané nebo nějaké jiné znamení?

Ota Ulč