Koruna – studentská spása

Musela jsem fakt dřít, abych měla na fakultě prospěchové stipendium 200 Kč, a stejně jsem byla pořád na suchu. Takže jsem krásně zapadla mezi lidi, kteří v poledne směřovali na roh Václavského náměstí do paláce Koruna. Jenže jsme nešli do paláce z roku 1931, dokonce ani ne do ateliéru architekta Ladislava Machonina (který jej projektoval), ale do automatu. V přízemí na velikánské ploše s desítkami zaměstnanců jste si mohli koupit chlebíčky (13 druhů!), uzeniny studené i horké, saláty, pečivo, hotová jídla...
Já jsem milovala vepřenky (prodávala je paní kousek od vchodu po pravé ruce) s hořčicí a sekanou cibulí. Jedna na kousku chleba stála 2,70 korun. A na konci sálu měli ovocné kynuté knedlíky! S máslíčkem, tvarohem a cukrem. Porce stála kolem sedmi korun, to už si přesně nepamatuji, a byly to čtyři nadýchánci. Pravidelně jsem spořádala tři a z posledního už jen vydloubala meruňky... Když byly money, ještě jsem se rozšoupla jahodovým koktejlem s jahodami a zmrzlinou.
Plna voňavých dojmů jsem se vracela do Celetné na přednášky a přidala se ke spolužákům, kteří se v poledne pravidelně rozšoupávali v hospodě na Ovocném trhu. Po buřtech a pivu poklimbávali a určitě si z dějin novinářství moc nezapamatovali!
V automatu Kouna se údajně denně najedlo na deset tisíc lidí z okolních kanceláří a obchodů. Zvláštní sortou byli somráci, kteří se prodírali kolem lidí, co tam na stojáka obědvali. Dojídali zbytky a bezostyšně kradli z pod ruky pivo. Vůbec jim nevadilo, když dostali vynadáno a když se důkladně napili, nabízeli půllitr zpět majiteli. Vím, že se tam vařily i samotné knedlíky s omáčkou asi za dvě koruny, ale ty jsem si nedávala. Nesnesly by srovnání s maminčinou večeří...
Automat lety upadal, až zanikl a dnes se na tom rohu nabízejí značkové hadry. Jen palác se dál jmenuje Koruna: bylo to první zařízení v předválečné Evropě, kde byly skutečné ocelové automaty a ty po vhození vydaly obložený chlebíček, sodovku nebo kávu. Mělo to takový úspěch, že replika Koruny byla postavena na Oxford Street v Londýně.
Proč jsem si na to všechno vzpomněla? Protože mi Eva Střížovská psala, že dostala mailem fotku právě z Koruny a prý jestli jsem tam taky chodila! A co ona?
Venda Šebrlová
Ano, chodila, vždyť jsem deset let pracovala na Václaváku v jisté redakci asi za 1200 Kč hrubého. Vepřenky, ach jaká slast! A přiznávám, že jsem si i ty knedlíky jen s jakousi neurčitou omáčkou za ty dvě kačky občas dala. Ale nejradši jsem měla koprovku nebo řízek s bramborovým salátem. To už byl ale přepych, třeba po dvou dnech jen těch knedlíků s omáčkou.
A ten jahodový koktejl, ó jé!
Pravda, jak píše Venda, somráci tam chodili hojně. Přistoupili ke stolkům nastojato a třeba se i slušně zeptali: dovolíte, je ten knedlíček (brambůrka, řízeček) volný?
Koruna, jídelna chudých byla fajn.
Eva Střížovská
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.
inzerce
Vracíme se k českým výrobkům

Oblíbená česká značka - firma změnila a obohatila k letošnímu roku svoji webovou stránku. Určitě se koukněte.
Jak potvrzují poslední výzkumy, Češi se rádi a čím dál častěji vracejí od nejrůznějšího zahraničního zboží k domácí produkci. Zjišťují, že je totiž mnohdy kvalitnější než ta z dovozu, na kterou se v 90. letech ze zvědavosti všichni vrhli. Mezitím u nás skončilo mnoho tradičních podniků, převálcováno čínskou a jinou levnou, ale většinou také nekvalitní konkurencí. V poslední dekádě ale nastává obrat k lepšímu - a nedávná mírná devalvace české měny tomu ještě přispěla. Zahraniční zboží se stává dražším a Češi opět nalézají kouzlo domácí produkce. Nejlepším důkazem toho jsou potravinářské „farmářské" trhy, které už několik let oživují náměstí a můžete na nich koupit krásnou a zdravou zeleninu a ovoce, mléčné i masné výrobky, ale i mnoho dalšího z tuzemských hospodářství. Vzniklo a vzniká i mnoho menších i větších firem, které navazují na tradici výroby těch, které v bouřlivé době transformace skončily. Ožily i české sklárny, některé textilky, nábytkářský průmysl, rozvíjejí se i úplně nové, moderní obory... Vše ale záleží na nás - koupíme? Pro snadnější orientaci, co je a co není domácí produkce, už existuje několik označení. Mezi nimi je nejnápadnější značka českého lvíčka - značka, kterou výrobcům uděluje po splnění určených kritérií Nadační fond ČESKÝ VÝROBEK, s nímž ČESKÝ DIALOG již řadu let spolupracuje.
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad