Koruna – studentská spása

Musela jsem fakt dřít, abych měla na fakultě prospěchové stipendium 200 Kč, a stejně jsem byla pořád na suchu. Takže jsem krásně zapadla mezi lidi, kteří v poledne směřovali na roh Václavského náměstí do paláce Koruna. Jenže jsme nešli do paláce z roku 1931, dokonce ani ne do ateliéru architekta Ladislava Machonina (který jej projektoval), ale do automatu. V přízemí na velikánské ploše s desítkami zaměstnanců jste si mohli koupit chlebíčky (13 druhů!), uzeniny studené i horké, saláty, pečivo, hotová jídla...
Já jsem milovala vepřenky (prodávala je paní kousek od vchodu po pravé ruce) s hořčicí a sekanou cibulí. Jedna na kousku chleba stála 2,70 korun. A na konci sálu měli ovocné kynuté knedlíky! S máslíčkem, tvarohem a cukrem. Porce stála kolem sedmi korun, to už si přesně nepamatuji, a byly to čtyři nadýchánci. Pravidelně jsem spořádala tři a z posledního už jen vydloubala meruňky... Když byly money, ještě jsem se rozšoupla jahodovým koktejlem s jahodami a zmrzlinou.
Plna voňavých dojmů jsem se vracela do Celetné na přednášky a přidala se ke spolužákům, kteří se v poledne pravidelně rozšoupávali v hospodě na Ovocném trhu. Po buřtech a pivu poklimbávali a určitě si z dějin novinářství moc nezapamatovali!
V automatu Kouna se údajně denně najedlo na deset tisíc lidí z okolních kanceláří a obchodů. Zvláštní sortou byli somráci, kteří se prodírali kolem lidí, co tam na stojáka obědvali. Dojídali zbytky a bezostyšně kradli z pod ruky pivo. Vůbec jim nevadilo, když dostali vynadáno a když se důkladně napili, nabízeli půllitr zpět majiteli. Vím, že se tam vařily i samotné knedlíky s omáčkou asi za dvě koruny, ale ty jsem si nedávala. Nesnesly by srovnání s maminčinou večeří...
Automat lety upadal, až zanikl a dnes se na tom rohu nabízejí značkové hadry. Jen palác se dál jmenuje Koruna: bylo to první zařízení v předválečné Evropě, kde byly skutečné ocelové automaty a ty po vhození vydaly obložený chlebíček, sodovku nebo kávu. Mělo to takový úspěch, že replika Koruny byla postavena na Oxford Street v Londýně.
Proč jsem si na to všechno vzpomněla? Protože mi Eva Střížovská psala, že dostala mailem fotku právě z Koruny a prý jestli jsem tam taky chodila! A co ona?
Venda Šebrlová
Ano, chodila, vždyť jsem deset let pracovala na Václaváku v jisté redakci asi za 1200 Kč hrubého. Vepřenky, ach jaká slast! A přiznávám, že jsem si i ty knedlíky jen s jakousi neurčitou omáčkou za ty dvě kačky občas dala. Ale nejradši jsem měla koprovku nebo řízek s bramborovým salátem. To už byl ale přepych, třeba po dvou dnech jen těch knedlíků s omáčkou.
A ten jahodový koktejl, ó jé!
Pravda, jak píše Venda, somráci tam chodili hojně. Přistoupili ke stolkům nastojato a třeba se i slušně zeptali: dovolíte, je ten knedlíček (brambůrka, řízeček) volný?
Koruna, jídelna chudých byla fajn.
Eva Střížovská
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.

Všechny moje Ameriky - I. Cali
Reportáže z atraktivních míst San Franciska, Los Angeles, San Diega, Orange County a dalších střídají příběhy českých osobností. Najdeme tu jména novináře Jožky Pejskara, spisovatele Jana Beneše, skladatele, fotografa a dobrodruha Eduarda Ingriše, prof. Ivo Feierabenda a jeho otce, politika z první republiky Ladislava, který se zasloužil o zemědělské družstevnictví, profesorky, klavíristky a výrazné vlastenky Marie Dolanské, příběh rodiny Georginy Teyrovské, která se musela se svým manželem Eduardem v roce 1949 proplazit přes hranici, když jim komunisté zabavili nejznámější pražskou barvírnu a šlo jim o život.
Je tu i částečný příběh Jiřího Voskovce, který prožíval své poslední roky v mohavské poušti.
Samozřejmě je zde také putování po stopách Jacka Londona, který zde v mládí kradl ze sádek ústřice, ale v pozdějším věku své úspěšné spisovatelské kariéry si postavil pěkný dům, který je dnes jeho muzeem a nedaleko je i jeho hrob. V přístavu Oakland má své náměstí, sochu Bílého tesáka, chatu dovezenou až z Aljašky a hospůdku, do které chodil.
Knížka představí i Jiřího Knedlíka, který v hlavním městě Sacramentu peče nejlepší lázeňské oplatky na světě, příběh bratra známého spisovatele Oty Ulče Gustava, zajímavé zážitky mladé spisovatelky Katky Dehningové a mnoha dalších.
Čtivé je vyprávění o minulosti i současnosti zdejšího Sokola, o tzv. Československém domečku, o několika Českých školách a školkách a v neposlední řadě o mladých lidech, kteří sem přišli až po roce 1989 a dobře se uplatnili.
Kniha má 144 stran a kromě černobílých fotografií v textu má několik barevných příloh.
Cena je 200 Kč v ČR, v zámoří 15 USD a v Evropě 10 EUR i s poštovným. Jak zaplatit sdělíme zájemcům při objednání.
Objednávejte na:
cesky-dialog@seznam.cz
nebo tel.: +420 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad