Koruna – studentská spása

Musela jsem fakt dřít, abych měla na fakultě prospěchové stipendium 200 Kč, a stejně jsem byla pořád na suchu. Takže jsem krásně zapadla mezi lidi, kteří v poledne směřovali na roh Václavského náměstí do paláce Koruna. Jenže jsme nešli do paláce z roku 1931, dokonce ani ne do ateliéru architekta Ladislava Machonina (který jej projektoval), ale do automatu. V přízemí na velikánské ploše s desítkami zaměstnanců jste si mohli koupit chlebíčky (13 druhů!), uzeniny studené i horké, saláty, pečivo, hotová jídla...

Já jsem milovala vepřenky (prodávala je paní kousek od vchodu po pravé ruce) s hořčicí a sekanou cibulí. Jedna na kousku chleba stála 2,70 korun. A na konci sálu měli ovocné kynuté knedlíky! S máslíčkem, tvarohem a cukrem. Porce stála kolem sedmi korun, to už si přesně nepamatuji, a byly to čtyři nadýchánci. Pravidelně jsem spořádala tři a z posledního už jen vydloubala meruňky... Když byly money, ještě jsem se rozšoupla jahodovým koktejlem s jahodami a zmrzlinou.

Plna voňavých dojmů jsem se vracela do Celetné na přednášky a přidala se ke spolužákům, kteří se v poledne pravidelně rozšoupávali v hospodě na Ovocném trhu. Po buřtech a pivu poklimbávali a určitě si z dějin novinářství moc nezapamatovali!

V automatu Kouna se údajně denně najedlo na deset tisíc lidí z okolních kanceláří a obchodů. Zvláštní sortou byli somráci, kteří se prodírali kolem lidí, co tam na stojáka obědvali. Dojídali zbytky a bezostyšně kradli z pod ruky pivo. Vůbec jim nevadilo, když dostali vynadáno a když se důkladně napili, nabízeli půllitr zpět majiteli. Vím, že se tam vařily i samotné knedlíky s omáčkou asi za dvě koruny, ale ty jsem si nedávala. Nesnesly by srovnání s maminčinou večeří...

Automat lety upadal, až zanikl a dnes se na tom rohu nabízejí značkové hadry. Jen palác se dál jmenuje Koruna: bylo to první zařízení v předválečné Evropě, kde byly skutečné ocelové automaty a ty po vhození vydaly obložený chlebíček, sodovku nebo kávu. Mělo to takový úspěch, že replika Koruny byla postavena na Oxford Street v Londýně.

Proč jsem si na to všechno vzpomněla? Protože mi Eva Střížovská psala, že dostala mailem fotku právě z Koruny a prý jestli jsem tam taky chodila! A co ona?

Venda Šebrlová

Ano, chodila, vždyť jsem deset let pracovala na Václaváku v jisté redakci asi za 1200 Kč hrubého. Vepřenky, ach jaká slast! A přiznávám, že jsem si i ty knedlíky jen s jakousi neurčitou omáčkou za ty dvě kačky občas dala. Ale nejradši jsem měla koprovku nebo řízek s bramborovým salátem. To už byl ale přepych, třeba po dvou dnech jen těch knedlíků s omáčkou.

A ten jahodový koktejl, ó jé!

Pravda, jak píše Venda, somráci tam chodili hojně. Přistoupili ke stolkům nastojato a třeba se i slušně zeptali: dovolíte, je ten knedlíček (brambůrka, řízeček) volný?

Koruna, jídelna chudých byla fajn.

Eva Střížovská