Míla Drunecká

Výtvarnice a zajímavá aktivní žena. Jedna z mála žen, která vystoupala na Kilimandžáro, před čímž se hluboce skláním.

Studovala grafickou školu v Praze, poté vysokou výtvarnou a řadu kurzů. V době normalizace byla docela šťastně vdaná, ale nešťastně snášela nesvobodný režim. V roce 1985 se rozhodla k emigraci. Ale její manžel nikoli. Rozvedli se, Míla emigrovala do Švédska, ale s bývalým rmanželem se nadále stýkali. On nemohl do Švédska, ona nemohla do Československa. Tedy - setkávali se občas ve Vídni, když tam laskavě manžel dostal povolení jet.

Jednou tam Míla letěla celá natěšená. Byl však silný vítr a letadlo muselo přistát v Bratislavě. Hrůza, hned jí vyvedou a zatknou za opuštění republiky! Ale letecký personál to nedopustil. Převlékli jí za letušku a tak ji zachránili.To a ještě mnohem víc o Míle je v dokumentárním filmu České kořeny ve Švédsku, který zaštítil a osobnosti vhodné k natáčení doporučil před několika lety Mezinárodní český klub. (Nyní jsou České kořeny, jak už jsem uvedla jinde, samostatným subjektem.)

Ve Švédsku si Míla udělala ještě další výtvarné a grafické kurzy a pracovala zprvu jako grafička časopisu. Časem však převládlo její výtvarné umění. Uspořádala spoustu výstav - ve Švédsku, ve Švýcarsku, v Německu, v Norsku (kam nejradši jezdí) a konečně po roce 1989 také v Československu a poté v Česku. Míla Drunecká má velmi široký záběr co se týká výtvarných technik - keramika, akvarely, acryl, metal, malování na textil, dřevěné výtvory, Vedle výtvarné profese se věnuje i tlumočení a průvodcovství ve Švédsku. Tlumočila např. Mistrovství světa v atletice v roce 1995 v Goteborgu.

Míla je velmi přátelská a úsměvavá bytost, která zcestovala mj. téměř celý svět. Peru, Bolívie, Guatemala, zkrátka celá Střednfí a Jižní Amerika, Mexico, Thajsko, Srí Lanka, dvanáct karibských ostrovů včetně Santa Lucia, kde má báječný penzion kamarádka Katka Dehningová, celá Evropa, USA aj. Kompenzuje si tak umění  Jednou jsem jí trochu nepotěšila. Byl u mne na návštěvě v Praze kamarád z Tasmánie - vášnivý rybář (jeho zajímavý osud je v knize Naši v Klokánii, viz www.cesky-dialog.net. Měla jsem tehdy hodně práce s Českým dialogem a on se nudil. "Hele, nevíš kam bych si mohl vyjet na ryby?", zeptal se mne. A já jsem zatelefonovala Míle do Goteborgu. "Jasně, ať přijede, tady v zálivu je spousta ryb," řekla ta dobrá žena. A tak Mirek sedl na bus a posunul se z Česka do Švédska. A byl nadšený. Ryby v Goteborgu braly jako divé a ještě navíc byly jiné, než ty z Tasmánie. Jenže Mirek ty přebytečné rozmisťoval různě u Míly po obýváku a po kychyni, což Míla nelibě nesla. Já se nedivím, rybí vůni (puch) nesnáším od malička, kdy mne rodiče jako válečné dítě cpali rybím tukem.

Mirek už je dnes bohužel na pravdě boží a Míla na příhodu s rybami v obýváku vzpomíná s úsměvem.

Míla každoročně vystavuje i na Českých dnech v Kyrkekvarnu a všichni přátelé, kteří se tam scházejí mají doma její práce. Já také.

Eva Střížovská

Foto: Míla Drunecká (vlevo) s Blankou Karlsson