Nejmenuji se Miriam

Majgull Axelssonová

Myslíte si, že druhá světová válka je odsouzena k zapomenutí? Chyba! Myslíte si, že už se nemůžet dozvědět nic nového a zajímavého? Chyba! Myslíte si, že současný evropský zmatek a násilí nemá kořeny? Chyba! Nenechte se ukolébat připitomnělými teoriemi, že pravda se nikdy neukáže – Miriam na to čekala do svých pětaosmdesátých narozenin!

Osud zoufalé cikánské holčičky poznamenal koncentrační tábor Osvětim a Ravenbruk. Malice zachránilo život, když si oblékla šaty mrtvé židovské kamarádky a vyškrábala si vytetované číslo, které ji posílalo do plynu. Díky náhodám a poválečným akcím se dostává do Švédska, kde v náhradní rodině vyrůstá. Trochu tmavá židovská dívenka... Zdává se jí o násilí, bolesti a hladu a těchto nočních hrůz se nikdy nezbaví. Vídá polomrtvého bratříčka Didiho, kterého doktor Mengele poslal do plynu a Elsu, jejíž šaty jí zachránily život. Bojí se, že její tajemství vyjde na světlo Boží...

Po válce se díky Červenému kříži ocitla ve světě, který ve střední Evropě nepoznala, ani když ještě žila ve velké rodině. (Pak přišli fašisté a všechny dospělé vystříleli. Ji čekala nekonečná cesta po barácích koncentračních táborů a šílený strach.) Ve Švédsku dospěla a jako Miriam se stala členkou jiné velké rodiny. Té nehrozilo nebezpečí tyfu, hladu ani vyvraždění – přesto se bála přiznat, že je Cikánka. Těch si nikdo nikdy nevážil a ona nakonec svůj příběh dokázala odvyprávět až své vnučce Camille. Ta jediná poznala tajemství Maliky a nikdy nikomu je nesvěřila...

„ … Ano, přiznává se, že je lhářka, že lhala po celý život... Teď není ničím, ani Romkou, ani Židovkou, ani Němkou, ani Švédkou. Není ani Smalanďankou. Je jen Mirim. Nebo Malika.“

Už několikrát jsem připomínala, že o špatných knížkách prostě nepíšu. Poznám po pár stránkách, že je svým přátelům nemůžu nabídnout. Román paní Axelssonové je výjimečný, stejně jako její předchozí dílo Dubnová čarodějka. Prosím, přečtěte si jej! Není strašidelný, je pravdivý a mnohé hrůzy se dnes v různých zemích znovu dějí!

Vydala Metafora

Venda Šebrlová