Od apatyky k továrně

- od lékárníka k velkopodnikateli

(Letos uplynulo 155 let od narození a 90 let od úmrtí českého chemika, farmaceuta a průmyslníka Karla Fragnera)

"Nic tolik nenarušuje léčení jako časté měnění léků." (Seneca)

"Skoro všichni lidé umírají na své léky, ne na své nemoci." (Moliére)

"Medicínské bádání udělalo tak enormní pokrok, že už prakticky neexistuje žádný zdravý člověk." (A. L. Huxley)

"Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda." (Hippokrates)

Farmacie (ze starořeckého termínu "farmakon", označujícího jedovatou nebo léčivou látku) je spojena s vlastní existencí člověka, vznikla s ním, je stejně stará jako on a potrvá tak dlouho jako on, i když měnila a bude měnit svou tvář. Lékárna a její funkce je dnes jen jednou součástí farmacie, ale svým posláním, rozvíjeným po staletí farmaceuty, stojí na konci celého vývoje léku. Na profesionálním postoji lékárníka, jeho konání "lege artis", tzn. "dle zákona lékárnického umění i zákonných předpisů", a na jeho vztahu k pacientovu zdraví záleží, zda-li bude lék patřičně účinný, zda se smysluplně uskuteční práce všech předcházejících farmaceutických odvětví a jejich pracovníků, zda bude naplněn i terapeutický záměr lékaře. V tom je nedocenitelný význam dnešní, oproti dřívějším obdobím zúžené, lékárnické práce. Lékárna byla vždy jen jednou ze složek farmacie, ale od svých začátků v 11.-12. století asi do poloviny 19. století představovala farmacii samu; prožívala svůj "zlatý věk", kdy se zabývala léčivy a jejich přípravou, a to na pracovišti lékáren.

Dnešní vyprávění z historie vědy a techniky je z prostředí většiny z nás důvěrně známého. Snad každý jako dítě vcházel do lékárny s respektem i obdivem k jejímu často starosvětskému zařízení (léky a léčivé přípravky uchovávané v porcelánových zlatem ozdobených stojatkám s latinskými nápisy) nebo naopak k atraktivnímu modernímu vybavení, ale také k stovkám pečlivě uspořádaných pestrobarevných krabiček s "prášky" a zejména pak k důstojným lékárníkům a lékárnicím v běloskvoucích pláštích, kteří dokáží v éře počítačů přečíst neuvěřitelné škrabopisy na lékařských receptech. Vůně léků, tinktur a mastí byla a zůstává nezaměnitelná. Dětská léta jsou však, bohužel, u většiny čtenářů v nenávratnu. Změnila se doba, ve které žijeme, ale lékárny svůj půvab neztratily, ba naopak, v dnešní uspěchané době se snad ještě více jejich kouzlo zvýraznilo.

V Čechách - a zároveň v celé tehdejší rakousko-uherské monarchii - se výroba léčiv a léčivých přípravků poprvé rozvinula v laboratoři rodinné lékárny U černého orla ("Zum schwarzen Adler") v Praze na Malé straně (dochovaly se o ní zápisy již z roku 1488), jejíž majitelem byl PhMr. Benjamin Fragner (1824-1886), pocházející ze staré pražské patricijské rodiny Fragnerů. Ta se až do současné doby zapsala do české historie hned v několika oborech - v literatuře, medicíně, architektuře, chemii, farmacii a především v lékárenství a průmyslové výrobě léčiv - dokonce již ve čtyřech generacích. Vše začalo v roce 1857, kdy tehdy 33letý PhMr. Fragner koupil na Malostranském náměstí dům s lékárnou od magistra Jana Purmana za 18 000 zlatých a ihned zde začal připravovat několik prvních českých zajímavých léčivých specialit: "Pražskou domácí mast" (exportovala se do mnoha evropských států, i do USA, a vyráběla se ještě po druhé světové válce), "Počistivé pilulky", "Balzám Dr. Rosy" pro žaludeční potíže, sirup proti kašli Sibrumin a řadu dalších léčivých přípravků, jejichž výrobu převedl v roce 1889 dokonce na strojovou. Měly tak velký komerční úspěch, že lékárna nestačila svými prostorami a kapacitou pokrýt požadavky zákazníků, a proto je musel nový podnikatel rozšířit. Přikoupil sousední dům, ale jeho plány vybudovat větší a modernější lékárnu mu překazila smrt.

Firmu pak převzal jeho syn Dr. PhMr. Karel Fragner (1861-1926), který pokračoval v otcových šlépějích v realizaci velkolepého projektu. Byl českým zástupcem té skupiny lékárníků, kteří se v minulosti zabývali chemickým bádáním a z nichž se někteří stali objeviteli nových prvků a sloučenin. V roce 1881 ukončil studium farmacie na pražské univerzitě a začal pracovat v chemickém ústavu u profesora Vojtěcha. Šafaříka (1829-1902); roku 1884 zde dosáhl doktorátu. Poté pokračoval ve studiu v Pharmacie Centrale v Paříži, ale po smrti svého otce se musel v roce 1886 vrátit zpět do Prahy a převzít vedení lékárny. Přikoupil ještě další objekt, pak oba domy nechal zboural a postavit novou lékárnu, která v těchto prostorech sídlí dodnes. Podle dobových svědectví byla jeho lékárna nejlépe a nejmoderněji zařízenou v Praze. K lékárně připojená malá výrobní a výzkumná laboratoř měla přístrojové vybavení na výrobu tablet (rotační a excentrické tabletovačky), lisy na čípky, kuličky a tyčinky, válcové mlýny na masti, perkolátory k přípravě tinktur a extraktů a další chemicko-technologická zařízení většinou dovezená z Francie a Německa; již od roku 1890 se zde užíval k pohonu parní stroj o výkonu šesti koňských sil. Toto vybavení umožňovalo na tehdejší poměry velké rozšíření sortimentu vyráběných léčiv. Patřily k nim galenické preparáty, alkaloidy z námele, antiluetika, kofein, rentgenová diagnostika, léčivé přípravky jako Thymomel scillae a antiseptické ústní perle, jejichž název byl později zkrácen na Antiperle; naprostou novinkou byla celá paleta vitaminů. Díky svým odborným a podnikatelským aktivitám, vycházejícím z pozorného sledování farmaceutického vývoje ve světě (především v Německu a ve Švýcarsku) je Karel Fragner právem nazýván zakladatelem českého farmaceutického průmyslu.

Nejvýznamnější Fragnerovy práce jsou z oboru rostlinné chemie. V letech 1887 až 1890 izoloval v laboratoři své lékárny tři nové alkaloidy: amaryllin, bellamarin (acetylkaranin) a imperialin. Jeho práce na izolaci galeginu přerušila 1. světová válka. Publikoval i další práce - o prvku teluru (společně s chemikem Dr. Bohuslavem Braunerem, později profesorem analytické a anorganické chemie na české univerzitě)), o pepsinu (s lékárníkem O. Schreiberem), o protijedech, o chemickém rozboru látek aj., většinou v Časopise českého lékárnictva, vycházejícího od roku 1882. Roku 1887 podrobně popsal činnost městské hygienické laboratoře v Paříži. V této práci položil na závěr otázku, kdy se podobná laboratoř zřídí vPraze, kde by byla velmi zapotřebí. Pro lékárnickou učebnici, která vyšla roku 1899 napsal stať o organické chemii a sestavil farmakognostické tabulky. V řadě českých časopisů uveřejňoval referáty přebírané z odbornho zahraničního tisku. Mnoho let pracoval ve výboru České lékárnické společnosti a kromě zajímavých přednášek dal i popud k některým jejím akcím. Nejvýznamnější z nich bylo uspořádání II. mezinárodní farmaceutické výstavy roku 1896, jejímuž výkonnému výboru také předsedal. Bohužel, všechny jeho další plány do budoucna sice ukončilo v roce 1926 nečekané úmrtí, ale řízení chodu lékárny, výzkumné laboratoře a výroby léčiv se ihned ujal jeho nejmladší syn Jiří.

Na počátku 30. let minulého století se výroba odloučila od lékárny, když byl vybudován nový moderní farmaceutický závod firmy Fragner v Měcholupech u Prahy. V roce 1928 podepsali společníci rodinné firmy - matka Angelika (záhy poté zemřela) a jejích osm dětí - Společenskou smlouvu o ustavení veřejné obchodní společnosti Továrna B. Fragner, nesoucí v názvu jméno dědečka společníků PhMr. B. Fragnera. Byla u toho již třetí generace rodiny Fragnerů. Z osmi dětí Karla a Angeliky Fragnerových dosáhli větší proslulosti zejména tři synové. Továrnu projektoval a vedl její výstavbu (1929-1930) představitel českého kubismu a funkcionalismu (m. j. také autor rekonstrukce Betlémské kaple a Karolina), významný architekt, urbanista, malíř a návrhář prof. Ing. arch. Jaroslav Fragner (1898-1967) a rodinný podnik řídil od roku 1926 po smrti svého otce farmakolog, chemik a biochemik, podnikatel, encyklopedista a odborný publicista (např. vedoucí autorského kolektivu 647stránkové monografie o vitaminech) Dr. Ing. PhMr. Jiří Fragner (1900-1977). Pro úplnost ještě připomeňme jméno třetího Karlova syna, praktického a pokladenského lékaře na Smíchově a spisovatele MUDr. Benjamina Fragnera (1897-1943), který vydával svoje romány a dětské knížky (Divoška Jája, Brody, trilogie Generace a mnoho dalších literárních děl) pod pseudonymem Benjamin Klička. Jeho syn PhDr. Benjamin Fragner (1945) je historikem architektury a ředitelem Výzkumného centra průmyslového dědictví ČVUT. V tomto předním českém farmaceutickém podniku se během pouhých deseti let (přibližně od roku 1930 až 1940) před druhou světovou válkou zavedlo okolo 160 přípravků (na 70 specialit), jako např. Bilichol, Celaskon, Contraspan, Hysteps aj., vyznačujících se standardizovanou vysokou kvalitou. Úroveň československého lékárnictví co do vyspělosti, odborné úrovně a spolehlivosti byla v letech první čs. republiky ve světové konkurenci oceňována velmi vysoko, řadili jsme se mezi nejlepší státy. Od dvacátých let se u některých významnějších farmaceutických podniků zakládaly sice nevelké, ale nikoliv bezvýznamné, výzkumné laboratoře. Důležitou událostí bylo spojení vědeckého a technického výzkumu dvou známých pražských farmaceutických firem - továrny B. Fragnera a spol. s r. o. Interpharma v Modřanech v roce 1932. Zde se pak začaly vyrábět nové československé vitaminové, arzenobenzenové (Arsaphen, Spironovan), sulfonamidové (Dipron) a jiné přípravky (Pelantan pro snižování srážlivosti krve). Protože k nám již okolo roku 1942 pronikly ze zahraničí zprávy o "zázračném" penicilinu, začaly u nás pokusy s jeho laboratorní přípravou. V laboratořích firmy B. Fragner vznikl před okupanty utajovaný přípravek Mykoin BF 510, který podle vyprávění pamětníků ihned aplikoval MUDr. Nedvěd (zahynul při pražském květnovém povstání) na akutní pneumonii. Protože čeští odborníci měli již svoje vlastní zkušenosti s výrobou tohoto léku, vědomosti ze zahraniční literatury a poznatky ze studijní cesty do USA, Kanady a Anglie v poválečných letech, podařilo se zahájit jeho průmyslovou výrobu již v roce 1949 v nově založeném národním podniku Penicilin v Roztokách u Prahy, již mimo původního místa přípravy preparátu v soukromé - v této době již kapitalistické - firmě v Měcholupech, který se velmi podobal penicilinu a jako "český" penicilin byl také "Penicilinkou" prezentován. Po skončení druhé světové války byla "fragnerka" znárodněna a stala se součástí národního podniku Spojené farmaceutické závody (SPOFA). Později se stal základem nových podniků Léčiva a posléze Zentiva. To však je jiná, neméně zajímavá historie, zasahující až do dnešních dnů.

Výběr z použité literatury:

Broncová, D. (ed.) a kol.: Historie farmacie v Českých zemích. MILPO MEDIA, Praha 2003. Drábek, P., Hanzlíček, Z.: Význačtí předsedové farmaceutické společnosi, in: Československá farmacie, 20, 1971, s. 208-216. Fragner, J. a kol.: Vitaminy jejich chemie a biochemie. ČAV, Praha 1961. Hanzlíček, Z., Drábek, P.: Sedm set let české farmacie. Čas. Lék. čes., 114, 1975, s. 1285-1289. Svobodný, P., Hlaváčková, L.: Dějiny lékařství v českých zemích. Triton, Praha 2004. Schott, H.: Kronika medicíny. Fortuna Print, Praha 1994.

Bohumil Tesařík