Čtvrtá průmyslová revoluce nastupuje

a ČR nesmí zůstat stranou

(Koncepce "Průmysl 4.0" povede ke vzniku "chytrých továren" dlouhodobě zajišťujících konkurenceschopnost našeho průmyslu jen za předpokladu změn v systému vzdělávání a na trhu práce)

"Pro Česko s jeho vysokou závislostí na zpracovatelském průmyslu asi není nic důležitějšího než si nenechat ujet vlak v tom, co Němci nazvali "Průmysl 4.0". Potřebujeme rozvíjet komparativní výhodu, jak se dá... Ve skutečnosti nám peníze na rozvoj nechybějí. Máme je ale dávat do oblastí, které nás živí, kde už něco umíme, a budeme je dávat za prokazatelný výsledek." (Miroslav Zámečník)

"Továrna budoucnosti bude zaměstnávat jen dva živé tvory: člověka a psa. Člověk má za úkol psa krmit a ošetřovat. Pes má za úkol hlídat, aby člověk v továrně na nic nesahal." (Zygmunt Bauman)

Velké společenské, politické a hospodářské změny ukládáme do své paměti s přívlastkem "revoluční". Jsou mezi nimi takové, které nevedli politici nebo generálové, ale fyzikové a další osobnosti exaktních věd, technici a inženýři, vynálezci či podnikatelé. Díky tomu obstály ve zkoužce času.

Jako první pravděpodobně použil termín "průmyslová revoluce" již v roce 1837 francouzský revolucionář a socialistický teoretik L. A. Blanqui při porovnávání hospodářského a společenského vývoje Anglie a Francie v 18. století.

První průmyslová revoluce - též technicko-vědecká - vypukla na konci 18. století a jejím symbolem se stal parní stroj J. Watta.

Druhá průmyslová revoluce - období elektrizace a motorizace- začala o necelých sto let později v roce 1870. Symbolem tohoto období se stala elektrická energie, především spjatá se jmény T. A. Edisona, N. Tesly, W. Siemense (u nás F. Křižíka a E. Kolbena) a spalovací motory (N. Otto, G. W. Daimler, K. Benz, R. Diesel aj.).

Za zrod třetí průmyslové revoluce - etapy digitalizace a robotizace - je považován rok 1969 a je pro ni charakteristický příchod mikroprocesorů a využití počítačů. Nové technologie rychle mění tvář našeho průmyslu a celé ekonomiky, ale i každodenního způsobu života.

Nyní stojíme na pokraji čtvrté průmyslové revoluce - spojené se vznikem tzv. "továren budoucnosti" - někdy nazývané "Průmysl 4.0", s odhadovanou dobou trvání pouze 10 až 20 let. Její podstata, základní myšlenky a celková vize pochází z roku 2011; poprvé pak byly představeny odborné veřejnosti v roce 2013 na veletrhu v Hannoveru. Představují ji informační technologie a inteligentní kyberneticko-fyzikální systémy vedoucí k automatizaci výrobních procesů, postupně nahrazující lidskou pracovní sílu a vyvolávající požadavek na vznik moderních pracovišť. Napomohou k tomu kamery, vysílače, čidla, čtečky kódů a jiná technologická zařízení vyšší generace, které převezmou nejen stereotypní a jednoduché pracovní úkony a nebezpečné činnosti, ale i inteligentní rozhodovací procesy, jež prozatím vykonávají lidé. Podle odhadu odborníků by to mělo vést k vzrůstu produktivita výroby až o jednu třetinu oproti současnému stavu.

Česká národní iniciativa "Průmysl 4.0", zpracovaná týmem našich specialistů na danou problematiku pod vedením prof. Ing. Vladimíra Maříka, DrSc., ředitele Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT, má podpořit průběh 4. průmyslové revoluce v ČR. Jejím cílem je zajistit dlouhodobou konkurenceschopnoust naší země. Předpokladem jeho dosažení jsou základní celospolečenské změny především v systému vzdělávání a trhu práce. Není to opsaná německá verze, ale naopak je zcela přizpůsobena místním podmínkám. ČR má totiž svoje specifika, například v oblasti zahraničního obchodu a mezinárodní kooperace. Tak například přímý export do SRN činí 29 % a zohledníme-li i vazby na některé německé firmy na území ČR, je jasné, že pokud si chceme minimálně udržet současnou ekonomickou pozici, musíme být kompaktibilní s německým řešením "Industrie 4.0"

Vlivem automatizace výroby postupně dochází ke změnám průmyslového provozu a struktury pracovišť. Variant vybavení a uspořádání halových objektů, přizpůsobených specifickým požadavkům výrobních procesů, je mnoho; trendem moderní doby je stavebnicový systém jednoduchých, lehkých a montovaných staveb, kde jsou umístěna automatická multitechnologická zařízení, která v sobě kombinují funkce několika technologií. To nejenom snižuje rozsah manipulačních operací, ale zároveň šetří i prostor ve výrovní hale. Průmyslová výrobní linka totiž obsahuje univerzální roboty pro výrobu, transport i montáž. Ušetřený prostor se pak v halách nejčastěji využívá pro skladování, což je pro firmy méně náročné na logistiku a tím i ekonomicky výhodnější. Průmyslové haly, zapadající do konceptu "Průmyslu 4.0" lze typově rozdělit do výrobních, čistých (s trvale udržovanou tlakovou bariérou a personálními a materiálovými propustmi, ochraňující čistý prostor proti průniku kontaminace z okolního prostředí) a skladovacích sektorů, jejichž návaznost musí zajistit plynulost výrobního procesu. Mezi produkty a technologiemi, které stále více vyžadují regulaci kontaminace ve vznosu vzduchu, patří například letecký, optický, farmaceutický či potravinářský průmyl, mikroelektronika, zdravotnická technika aj.

Čtvrtá průmyslová revoluce nepřináší zásadní změny pouze v oblasti průmyslové výroby, ale její přesah je mnohem širší. Jde o zcela novou filozofii přinášející celospolečenskou změnu a zasahující řadu oblastí od technologických postupů, přes technickou standardizaci, bezpečnost práce a ochranu zdraví, vzdělávání, právní rámec, vědu a výzkum až po trh práce nebo sociální systém. O tom, že automatizované technologie zcela nahradí lidské zaměstnance, se vedou diskuze již desítky let a prohlubují se v souvislosti s tím, jak tento trend do českých nebo na českém území působících zahraničních firem postupně proniká. Nejistota zaměstnanců je výraznější zejména v odvětvích, kde má manuální činnost jednodušší charakter a pravidelně se opakuje. V případě méně kvalifikovaných zaměstnanců nastoupený trend jasně ukazuje, že nabízených pracovních pozic s nižšími kvalifikačními požadavky ubývá. Vlivem toho dochází k nárůstu požadavků na počet zaměstnanců na náročné specializované pozice a k nástupu nové pracovní třídy, která se nachází někde na pomezí mezi dnešními manuálními a inženýrskými pracemi. Náplň této nové pracovní pozice bude jak element fyzické práce, tak bude vyžadovat hlubší znalosti a více dovedností. S tím souvisí požadavky na odpovídající odborné vzdělání a praxi, popřípadě pro kontakt se zahraničním prostředím, komunikativní úroveň znalostí světových jazyků. Trend úbytku méně kvalifikovaných pracovních míst vlivem automatizace výroby, s nímž souvisí vznik nových specializovaných profesí, bývá označován také jako "Práce 4.0". Legislativa, která by regulovala poměr zaměstnanců a strojů v průmyslových podnicích neexistuje, protože nemá v tržní ekonomice své místo. Jediným zákonem, který chrání slabší stranu v pracovněprávním vztahu, je stále Zákoník práce. Ten je však výlučně zaměřen na postavení zaměstnance v podniku a o poměru zaměstnanců a strojů se nezmiňuje. K procesu automatizace výroby však nelze přistupovat jako ke globální existenční hrozbě. Odborové svazy v ekonomicky vyspělých evropských zemích včetně naší Českomoravské konfederace odborových svazů, ji naopak vnímají jako cestu, kterou je potřeba aktivně budovat tak, aby se minimalizovala dosavadní rizika a maximalizovaly další šance. Prakticky to znamená využívat roboty a další automatická zařízení zejména ve zdraví škodlivých a nebezpečných výrobních procesech a nahradit jimi fyzicky namáhavé a náročné profese. Také zkracování pracovní doby, které je nezbytné pro zajištění dostatku nabídek na trhu práce, přinese více času pro vlastní rozvoj a kvalitnější život, než jaký stávající systém umožňuje.

Základní informace o konceptu "Průmysl 4.0" v ČR obsahuje monografie Vladimíra Maříka a kolektivu, kterou pod názvem "Průmysl 4.0: Výzva pro Českou republiku" vydalo nakladatelství Management Press, člen skupiny Albatros Media a. s. (Praha 2016, 1. vyd.). Ukazuje možné směry dalšího vývoje a představuje návrhy opatření, která by mohla zkvalitnit ekonomiku a průmyslovou základnu ČR. Čtvrtá průmyslová revoluce přináší řadu celospolečenských výzev, ale především jedinečnou příležitost k zajištění dlouhodobé konkurenceschopnosti naší republiky v náročném globálním prostředí.

Bohumil Tesařík