Strach z dalšího dne

Venda Šebrlová 7 2016 Aktuality česky

 

 

Jsem vyděšená stejně jako stamiliony dalších lidí. Mám strach, že někdo někde sáhne po zbrani a začne střílet do náhodných terčů. V posledních dnech není vševysvětlujícím slovem „terorismus“, což by alespoň zdánlivě chránilo státy bez problémů s radikálními muslimy. Bez vazeb, které se dají vysledovat, zabíjejí osamělci. Ani přitom neprovolávají Alláhu Akbar, možná se ani netěší do nebe s nepřehledným davem sexuchtivých panen. Zabíjejí kvůli sobě.

 

Vrah, který vraždil v Mnichově, byl Íránec, narozený v Německu. Nalákal ukradenou facebookovou identitou mladistvé před provozovnu McDonalda – že jim něco dá a nebude to drahé. Měl pistoli a 300 nábojů. Zabíjel a pak se snažil utéct. Poslední ranou mířil do své vlastní hlavy. Bylo to na den pět let, co v Norsku vraždil Breivik. Ten také cílil na mládež a stejně jako osmnáctiletý David Ali Sonboly trestal společnost za své nešťastné (?) dětství. Prý...

 

V Praze to bylo jinak: zabíjela žena, která byla pár hodin před tím propuštěná z blázince. Podle lékařů byla ve stabilizovaném stavu a neohrožovala okolí. Ani zpětně nelze dávat vinu lékařům. Psychicky nemocných lidí jsou jen v našem státě desetitisíce a není možné je (jen tak pro jistotu) držet v separaci celý život. Bohužel, mozek není kyčelní kloub, který se nahradí kvalitní endoprotézou. A jestliže propuštěný pacient nebere předepsané léky, případně znovu začne pít a brát drogy, je časovanou bombou. Což čtyřiatřicetiletá žena, zdravotní sestra, na Smíchově byla. Z regálu v obchodním centru vytáhla nůž a ubodala náhodnou kupující. Když ji policajti zatýkali, usmívala se.

 

Co teď?

Spisovatel, filosof etc. Ludvík Vaculík měl krásné úsloví: Na tento problém mám dva názory. Vím, že na tuto situaci se dokonale hodí.

 

Je v lidské moci bránit se organizovanému násilí. Díky mezinárodní spolupráci se informace dostávají přes hranice dřív, než si terorista obuje boty. Víme jen o tom, čemu se nepodaří zabránit. Kolik je to procent? Dvě? Deset? Je tedy správný názor, že při dobře zorganizované spolupráci se dá mnohému neštěstí zabránit. Vrah v kamionu v Nice i mnichovský střelec jednali osamoceně. Tedy – žádné varovné signály neunikly. Protože neexistovaly.

 

Není v lidské moci zabránit činu šílence. Pokud je mezi námi, můžeme ho zneškodnit bezprostředně po akci a zabránit dalšímu neštěstí. Záleží jen na naší statečnosti a rychlosti. Pud sebezáchovy nám však velí, abychom chránili hlavně sami sebe - což je v této situaci velmi brzdící prvek.

 

Takže co nám zbývá? Dávat pozor a doufat. Je to dost anebo málo?

 

 

Venda Šebrlová

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012