Jakub Zahradník

Mé improvizace a hovory s lidmi jsou vždycky dílem daného okamžiku

Jméno Zahradník je v českém hudebním světě známé. Můžete něco říct o své hudební rodině a svých začátcích?

Ano, můj otec Václav Zahradník byl známý dirigent 
z televize, ale méně už se ví, že byl také velice plodným skladatelem. Z jeho pera jsou písničkové pohádky pro skupinu Rebels, hity Bludička Julie, Strejček Jonatán, Švihák lázeňský. Byl také autorem hudby k filmům Marie Poledňákové, z čehož povstal hit Sladké mámení. Napsal toho opravdu hodně. Snad každý zná hudbu k animovanému Rákosníčkovi a hudební fajnšmekři zase vzpomínají na jeho mezinárodní jazzové projekty. S mojí maminkou se poznali někdy v době, kdy chodili na konzervatoř. Máma píše léta letoucí pohádky pro rozhlas pod jménem Jára Kubištová. K řadě z nich jsem složil muziku. Naposledy to byly Ježíškovy první Vánoce, vysílané na Štědrý den. Ovšem táta nebyl prvním skladatelem v našem rodu, který pochází z Nepomuku u Plzně. Tím byl jeho strýc Jaroslav Zahradník, který působil jako regenschori v Litoměřicích 
a Blatné, kde založil hudební školu. Psal hlavně mše 
a skladby pro kostel. Jeho žákem byl údajně malý Václav Hudeček, ale to nemám ověřené. Já jsem tedy už třetí generace skladatelů v našem rodě. A můj o čtrnáct let mladší bratr Václav Zahradník je dirigentem v Národním divadle.

A jaké tedy byly vaše začátky?

Moje začátky byly přirozeně hudebnické už jen tím, že jsem trávil čas pod klavírem a když táta opustil místnost, vletěl jsem ke klavíru hned já a rozjel to na plné pecky. A to už mi zůstalo.

Už jste někdy koncertoval na Nymbursku? Nyní posluchače čekají koncerty v Lysé nad Labem a Čelákovicích. Můžete 
o nich něco prozradit, třeba čím budou výjimečné?

Hrál jsem několikrát v Poděbradech – v divadle i na kolonádě. Moje koncerty jsou závislé na tom, kde se nachází kvalitní křídlo a také kde je nějaký osvícený pořadatel, protože se nezabývám pop music, nýbrž baladickými písněmi, klavírními improvizacemi a hudbou s duchovním obsahem. Často se proto mé koncerty odehrávají 
v kostele. V Čelákovicích už jsem koncertoval a mají tam v muzeu jedno z nejlepších křídel, na které jsem kdy hrál, a také se o ně výborně starají, je vždycky vzorně naladěné. Kdyby nebylo pana Polnického a nadšených lidí okolo něj, můj koncert by se tam nekonal. Podobná situace je v Lysé, kde jsem dostal od přátel tip na místní kino řízené panem Fuchsem. 
A stojí tam údajně také výborné křídlo. Co víc chtít? Výjimečné ty koncerty budou hned z několika důvodů. Jsou to první dva koncerty mého nového turné, chystám se při nich nejen hrát, ale také 
s lidmi komunikovat a dost možná na místě zpracuji nějaký jejich podnět do skladby, která vznikne jen pro ten okamžik. Mé improvizace 
a hovory s lidmi jsou vždycky dílem daného okamžiku, čili představení v Lysé nebude shodné s tím v Čelákovicích. A přivezu s sebou tentokrát herečku Hanu Müllerovou, která hrála v nejslavnější éře Ha Divadla a která umí tak krásně přednést mé básně a texty!

Působíte jako skladatel, textař, básník, klavírista… je ještě něco, co diváci a posluchači u Jakuba Zahradníka neznají?

Ano, před rokem jsem založil takovou partičku, se kterou chodíme hrát kuželky do jedné staré a hezky ukryté kuželny v Praze. Je to velká zábava a překvapivě to není tak lehké, jak jsem si myslel. Kromě kuželek se učím už pár let tancovat. To je ovšem ještě daleko těžší.

Můžete přiblížit čtenářům spolupráci s Hanou Müllerovou?

S Hanou jsme se poznali v literární kavárně Jiný kafe v Praze na Žižkově, kterou provozuje. Pomohl jsem jí v začátcích s rozjezdem kulturního programu. Mimochodem, opakovaně tam měli velký úspěch i vaši básníci z Nymburka, členové bájné polabské skupiny, Lukáš Trejbal, Ondra Urbanec, Mirek Salám Jilemnický a další. Jednou z duší této kavárny byl také Martin Vácha, pořadatel někdejšího čtyřiadvacetihodinového maratonu čtení v Poděbradech, který bohužel už také není mezi námi. A právě v této kavárně jsme jednou byli s Hanou Müllerovou zataženi do společného vystoupení, při kterém Hana měla číst mé básně a písňové texty. Já jsem totiž původně psal šansony výhradně pro Pavlu Kapitánovou. Ta se zabila při autonehodě a pro mě jsou její písně nedotknutelné – vůbec si nedovedu představit, že by je mohl zpívat někdo jiný. Tím méně jsem si myslel, že by mohly zabrat na lidi jako pouhé texty. Ovšem Hana jim dala svým přednesem úplně novou dimenzi a mě z toho kolikrát úplně mrazí. V takovém případě Hana většinou text přečte a já pak zahraji tu skladbu na klavír. Zkoušíme to teď ale i trochu melodramaticky propojit. Mimo to budu také improvizovat, zpívat a chystáme se s publikem i rozprávět. Jde nám o to ukázat, jak je poezie důležitá pro život, i v hudbě.

Autor: Milena Jínová, 18.2.2016, Nymburský deník

Foto: Jakub Zahradník s Hanou Müllerovou

-------------------

Jakub Zahradník založil inspirativní webové stránky o hudbě www.zahrajnik.cz, ze kterých budeme některá jeho zamyšlení zveřejňovat i na našich stránkách

-red-