Ivan Hajniš podruhé

• Emigroval po "pomoci spřátelených armád" v roce 1968 do Švédska. Předtím se stačil Ivan Hajniš stát rockovou a bluesovou legendou a to se skupinou Primitives Group. S touto skupinou byl oslavován, zakazován, napodobován. Následovníkem byla i známá skupina The Plastic People.

• Setkali jsme se spolu v devadesátých letech, kdy jsem s ním dělala rozhovor pro magazín Rock a pop. a kdy napsal svou první knihu. Pamatovala jsem si po více než dvaceti letech z rozhovoru, že měl pět dětí a na všechny dostával sociální podporu, samozřejmě i na manželku. Více o "socialistickém království" je však v jeho druhé knížce, kterou jsem právě dočetla. Jsem, mírně řečeno, otřesená. I u nás jsou všelijaké příšerné případy, kdy na byrokratismus doplácejí nevinné děti, ale to, co je v knize Ivana Hajniše, to je vrchol ignorance.

• Třicet let jsem byla hudební publicistkou a tak mám určitý dojem, názor či instinkt, jak kdo chce, jaký je muzikant, kterého poslouchám, člověk. Myslím, že Ivan Hajniš je člověk poctivý, tak jako je poctivý muzikant. A přesto byl nesmyslně odsouzen za něco, co neudělal.

• Když jsem se podruhé rozváděla, řekla mi dobrá kamarádka: Evičko, prostě sis vždycky uměla vybrat... Ivan Hajniš si také uměl vybrat. Nejdříve primitivní Ivanu, s kterou si založili tavernu a kiosek a "makali". Jenže brzy se ukázalo, že Ivanu zajímá místo práce jeden postarší řidič kamionu a práce zůstala jen na Ivanovi. Když se rozváděl, vysoudila Ivana maximum peněz, co zbyly z prodeje taverny atd., Ivan nic.

• Pak se Ivan zakoukal do matky tří dětí Zuzany. Žili spolu a časem chtěla Zuzana svůj svazek legalizovat svatbou. Ivan jí vyhověl a měl s ní pak chlapečka a holčičku. Miloval všech pět dětí a věnoval se jim. To bylo v době, kdy jsme se potkali a on mi říkal, jak štědré je to socialistické švédské království. Vůbec se mi to nelíbilo. A jemu posléze taky ne. Jeho Zuzana si totiž vymyslela, že by mohla dostávat na pět dětí ještě víc peněz, kdyby svého muže nařkla z kriminálního činu. A tak ho obvinila ze sexuálního obtěžování své nejstarší dcery Sabiny. Ivan byl v šoku. Se zmíněnou dcerou, jako i s dalšími dětmi chodil na výlety, na různé kratochvíle, které je bavily, miloval je a trávil s nimi čas na rozdíl od matky, která se jim moc nevěnovala.

• Došlo k soudu. Ivan byl odsouzen. Švédská justice vůbec nebrala v úvahu Ivanovy námitky, kdy např. Sabina (navedená matkou) tvrdila, že jí zamykal v koupelně a koupelna se dala zamykat jen zevnitř nebo že ji obtěžoval v bytě, kde tehdy nebydleli a kdy asi se to mělo dít, když byl celý den v práci (jezdil s autobusem a přibíral si další práce, aby pomohl rodině a večer hrál muziku), matka dětí byla naopak celé dny doma, takže by to musela vidět, a tisíc dalších věcí, které by potvrdily Ivanovu nevinu, ale tím se nikdo nezabýval. Soud i jeho přidělený advokát celé jednání prozívali. Ivan šel do vězení na tři roky. Bylo to děsné, ale nutno říct, že švédská "nápravná zařízení" jsou velice lidumilná. (Však jste si jistě přečetli v nedávných dnech v novinách zprávu o tom, jak vrah sedmi desítek lidí Breivik si stěžoval, že nemá ve vězení pohodlí, které potřebuje a tak mu vyhověli.)

• Ivan vše popsal v knížce Ukradené děti!!! Vydalo ji nakladatelství PRAGOLINE (v případě zájmu o knihu se obraťte na e-mail: jindrichkraus@volny.cz). Knížka je to velice čtivá a člověk si po přečtení Ivanových obou knížek udělá názor na švédské socialistické království. Já ho mám navíc potvrzený díky dvaadvaceti letům, kdy každoročně v květnu jezdím na setkání našich krajanů na tzv. České dny do Kyrkekvarnu. Věděli jste například, že ve Švédsku nepřichází v úvahu přijít jen tak do čekárny k lékaři jako u nás a po vyčkání být ošetřen? Tam se musíte objednat pár týdnů či měsíců dopředu, záleží samozřejmě na tom, co vás trápí a také jestli má lékař dovolenou či ne. Ale nechci pomlouvat Švédsko. Je to krásná země plná jezer, lesů, borůvek, brusinek a hřibů, které sbírají jen Češi a Slováci.

• Ivan si do třetice vybral už konečně dobře. Jana, s kterou se znal v mládí v Československu, také emigrovala do Švédska a posílala mu do vězení navoněná psaníčka. Když měl v posledním roce jakési opušťáky, kdy mohl jednou za měsíc na víkend domů a zase se vrátit, jezdil samozřejmě za Janou.

• Po návratu z vězení se vrátil i ke svému poslednímu povolání - řidiče MHD. A také k hudbě! V knížce Ukradené děti!!! je uvedeno devět desek. První v roce 1982, poslední v roce 1999. Kromě dvou, které vydal ve Švédsku a se švédskými muzikanty, další vyšly v ČR.

• A následovaly stovky koncertů. Ve Švédsku, v Dánsku i v Česku. Vystupoval a nahrával s kapelami Blues Line, Swing Oasa Q, Cosa Nostra Band, Primitives Group. A mj. i v Berlíně na oslavě dvacátého výročí zbourání Berlínské zdi.

• Na setkání České dny v letošním květnu přijel do Kyrkekvarnu bez kapely, s kytarou, foukací harmonikou a s manželkou Janou. Patřil mu celý večer druhého dne setkání a byla to skutečně pěkná muzika.

Eva Střížovská

Foto:   Ivan Hajniš v Blues Cafe v Kutné Hoře, listopad 2015