Čím to může být, že ztrácíme tak rychle paměť?

Ohlas na článek Dopis od Václava Klause http://www.cesky-dialog.net/clanek/7418-dopis-od-vaclava-klause/ z 29.6.2016
Co mne při dnešním otevření webových stránek Českého dialogu velice překvapilo, bylo otištění článku „Dopis od Václava Klause“.
Co nemohu pochopit, je, že dodnes právě všechny sdělovací prostředky v České republice stále poskytuji prostor tomuto zdiskreditovanému a sebestřednému politikovi, kterého v zahraničí již delší čas nikdo nebere vážně. V jiných zemích s vyspělou demokracií by po takovém člověku, po tom všem co napáchal, už ani pes neštěknul. Divím se, že pan Seifert tomuto člověku vůbec psal a tak ztrácel svůj čas.
Těšilo mne, že Český dialog, jeden z mála, dělal výjimku a Klause bral jako člověka, kterému není zapotřebí věnovat nějákou pozornost a tím dělat reklamu. Bohužel ale český národ má asi krátkou paměť a stále se na něj v českých sdělovacích prostředcích jakoby rádo vzpomínalo a dokonce i TV mu vyhrazuje čas od času na jeho „duchaplné“ rozhovory plné „moudrostí“, svůj vysílací čas. Cožpak se zapomnělo, o jakého člověka se jedná? Když pomineme jeho komunistickou minulost spojenou s činností v Prognostickém ústavu, tak nemohu zapomenout na jeho zásluhy o rozdělení Československého státu, nezapomenu na jeho kleptomanii s nevinnou tváří, která se projevila před zraky milionů diváků, odcizením podpisovacího pera v Chile (takové věci se přece nezapomínají), dále pak nepřeberné množství diplomatických malérů v cizině, nehodných slušného politika na nejvyšším státním postu. Vrcholem jeho dvou prezidetských kadencí bylo zakončení udělení amnestie všem kriminálníkům a hlavně pak toho největšího kalibru. Docela chápu, že ho politici i sdělovací prostředky na Západě naprosto ignorují. Celý národ byl tímto počinem hluboce zahanben. Vůbec se nedivím, že Češi, kteří byli v té době v cizině, se za svého prezidenta natolik styděli, že vůbec se sami nepřiznávali, odkud pochází.
Rozumím tomu, že pisatel článku pan Seifert to myslel dobře a chtěl čtenáře tímhle způsobem nepřímo upozornit, o koho se jedná, ale já osobně si myslím, že by už české sdělovací prostředky měly s tímto NEslavným prognostikem skončit. Vždyť i to, že se stále různými způsoby všude vnucuje, ukazuje na to, jak se stále více a více beznadějně propadá do propadliště dějin. To, že se vehementně snaží být stále středem pozornosti, jasně dokazuje jeho hluboce zakořeněný narcisismus, o kterém všichni víme.
Jak je vidět, tak jsem si já o vydání dopisu Václava Klause svůj úsudek udělal. Musím říct, že velmi pochybuji, že naši potomci budou o myšlenkách tohoto člověka něco vědět a budou se o ně zajímat. Pakliže z nějakého důvodu se o něm budou chtít něco dovědět, tak v encyklopedii najdou informaci, že Václav Klaus byl bezvýznamný český politik v éře významného českého zpěváka Karla Gotta.
Václav Židek, Kolín nad Rýnem
Ilustrace František Kratochvíl © http://www.ceska-karikatura.cz/en/seznam-clenu/detail/151/
How to contribute
The Czech Dialogue exists thanks to voluntary financial donations from people from all over the world.
Even you have the opportunity to contribute to its administration with any amount.

Všechny moje Ameriky - I. Cali
Reportáže z atraktivních míst San Franciska, Los Angeles, San Diega, Orange County a dalších střídají příběhy českých osobností. Najdeme tu jména novináře Jožky Pejskara, spisovatele Jana Beneše, skladatele, fotografa a dobrodruha Eduarda Ingriše, prof. Ivo Feierabenda a jeho otce, politika z první republiky Ladislava, který se zasloužil o zemědělské družstevnictví, profesorky, klavíristky a výrazné vlastenky Marie Dolanské, příběh rodiny Georginy Teyrovské, která se musela se svým manželem Eduardem v roce 1949 proplazit přes hranici, když jim komunisté zabavili nejznámější pražskou barvírnu a šlo jim o život.
Je tu i částečný příběh Jiřího Voskovce, který prožíval své poslední roky v mohavské poušti.
Samozřejmě je zde také putování po stopách Jacka Londona, který zde v mládí kradl ze sádek ústřice, ale v pozdějším věku své úspěšné spisovatelské kariéry si postavil pěkný dům, který je dnes jeho muzeem a nedaleko je i jeho hrob. V přístavu Oakland má své náměstí, sochu Bílého tesáka, chatu dovezenou až z Aljašky a hospůdku, do které chodil.
Knížka představí i Jiřího Knedlíka, který v hlavním městě Sacramentu peče nejlepší lázeňské oplatky na světě, příběh bratra známého spisovatele Oty Ulče Gustava, zajímavé zážitky mladé spisovatelky Katky Dehningové a mnoha dalších.
Čtivé je vyprávění o minulosti i současnosti zdejšího Sokola, o tzv. Československém domečku, o několika Českých školách a školkách a v neposlední řadě o mladých lidech, kteří sem přišli až po roce 1989 a dobře se uplatnili.
Kniha má 144 stran a kromě černobílých fotografií v textu má několik barevných příloh.
Cena je 200 Kč v ČR, v zámoří 15 USD a v Evropě 10 EUR i s poštovným. Jak zaplatit sdělíme zájemcům při objednání.
Objednávejte na:
cesky-dialog@seznam.cz
nebo tel.: +420 739 091 057
Spřátelené instituce
- Anlet
- Beseda - Belgie
- Czechevents.net
- Czechfolks.com Plus
- Czechoslovakstalks.com
- Časopis Čechoaustralan
- Česká centra
- Česká škola bez hranic
- Český výrobek
- Demokratický klub
- Jana Garnsworthy DipTrans IoLET
- krajane.net
- Libri prohibiti
- Nový domov, Toronto
- Průvodce Rychnovem
- Rádio Perth
- Rádio Praha
- Velehrad